Bála jsem se u babičky chodit večer sama na záchod a hlavně jsem se bála podívat se malým okénkem, které tam bylo, ven na zahradu. Bála jsem se, že tam uvidím něco ("bytost"), kterou vidět nechci/nezvládnu. Až v dospělosti jsem zjistila, že moje ségra to měla stejně a naše mamka, když byla dítě, taky.

Já jsem jako dítě zcela neunesl osud Bílého Bima

Dík za přečtení. V té době mi bylo 31 a byl jsem v Africe.

Mně četla knížky babička. Nemohl jsem se dočkat, až si sám budu moci číst. Dokázal jsem to už ve 2. třídě a knihy doslova hltal. Vzpomínám si, jak mě pan učitel Jelínek dovedl do 4. třídy, aby jim předvedl, o co líp umí číst druhák, než oni. Ta role se mi ani trochu nelíbila.

Bát se je zdravé i inspirující, mi říkal děda. Myslím si, že kdo tvrdí, že se nikdy nebál a v dospělosti si hraje na nebojácného hrdinu, jen něco předstírá a nežije skutečný život.

Děda měl pravdu.

Vašek

Náš děda uměl strašidelným hlasem vyprávět strašidelné příhody. Jako děti jsme se schovávaly pod stůl strachy. Ale milovaly a těšily jsme se na další jako děti...

Jako dítě jsem se také bál rád, byl to ale jiný strach.

Hezké svátky Horste

Vašek

Strach, totˇ protipól radosti i naděje. Tak nejen dítě bojí se, a jindy zase zasměje

Nechci aby mi někdo bral naději Jiří. Budu se o ní prát.

Vašek

Áno, bylo hezké se bát a držať romanticky v kine kamaráta za ruku na Nočnej more z Elm Street

U toho se báli moje děti a já se bál o ně.

Vašek

Náš strach se mění tím, jak jsme starší. Někdy je těžké ten strach unés.Nebojíme se už o vymyšlené postavičky z pohádek, ale o lidi kolem nás, které milujeme.

Já také a proto brojím proti těm, co strach způsobují.

Vašek

Lidé, o které se bojím, jsou až příliš skuteční...

Ti co vyvolávají strach jsou zavrženíhodní.

Vašek

Žijeme ve stejné realitě jako když jsme byly děti. Jen ji vidíme jinak, proto se i bojíme jinak. Když změníme pohled, zase to bude jiné. Hezký blog, Vašku.

Děkuji Ivi.

Vašek