Božena, kněžna česká. Jasná hvězda na temném nebi Přemyslovců.

Je dobře, že zkoumáme naše báje a pověsti, některé jsou založené na skutečných událostech, některé jsou čistá fabulace. Všechny ale jsou dědictvím, na které bychom měli být hrdí.

Přesto že ji někteří považují za pouhou legendu, je více než pravděpodobné, že skutečně existovala. Její skutečný život se od legendy asi dost lišil.

Božena, bohem obdarovaná, požehnaná, blahoslavená, to je význam jména krásné, silné, zdravé selky, která byla jedinou jasnou hvězdou na temném nebi Přemyslovců té doby.

České knížectví ztratilo koncem desátého a začátkem jedenáctého století valnou část svého území. Boleslav Chrabrý dobyl Krakovsko, Slezko, Halič, České knížectví přišlo o Moravu, obě Lužice, Slovensko zabraly Uhry, smrsklo se vlastně pouze na Čechy. V té době, kdy by potřebovalo silného, všemi podporovaného knížete, nastoupil na trůn Boleslav III., zlotřilý slaboch, svářící se se svými bratry.

Synové Boleslava II.

Boleslav III:

Otec Boleslav II Pobožný

Matka anglická princezna Adivea

Rok 965 pravděpodobné datum narození

Rok 999 nástup na trůn vláda až 1002 a krátce v roce 1003

V březnu roku 1003 zve Boleslav Chrabrý Boleslava III. do Krakova, kde ho oslepí a uvězní.

Roku 1037 umírá v Polsku

Jaromír:

Otec Boleslav II Pobožný

Matka Emma, vdova, pravděpodobně královna, nebo královská princezna

Narození pravděpodobně okolo roku 973

1001 vykastrován bratrem Boleslavem, prchá s bratrem Oldřichem a s matkou z Čech.

Vládl v roce 1003, 1004-1012, 1033-1034.

Úmrtí 4.11.1035 pravděpodobně zavražděn.

Oldřich:

Otec Boleslav II Pobožný

Matka Emma, vdova, pravděpodobně královna, nebo královská princezna

Narozen asi roku 975

1001 pravděpodobné setkání s Boženou, pokus o jeho zavraždění, útěk do Bavor.

1004 návrat z Bavor.

1012 se zmocnil trůnu

1019 dobyl zpět Moravu

9.11.1034 umírá.

O této době a o Boženě specificky je nedostatek faktů a ta, která jsou, jsou velmi rozporuplná. Kosmas dělá chyby, Dalimil opisuje a Hájek si vymýšlí. Dětmara lze použít pouze odvozeně. Držme se tedy obecně přijímané legendy.

Krásná Božena Křesinova, narozená zhruba ve stejném čase jako Oldřich, nám do příběhu vstupuje asi začátkem roku 1001. Podle legendy se Oldřich vracel z lovu a u studně uviděl krásnou ženu, jak pere prádlo. Zamiloval se do ní a nařídil sluhům, aby mu ji přivedli domů. Přesto, že byl již ženatý a ona byla vdaná, vzal si ji za ženu. Tady se nám do toho ale plete Kosmův zvyk používat jako vzor jiné legendy, které poznal za studií v Lutychu. Křesina se až nápadně podobá latinskému „crusinarius“, kožešník. Dcerou kožešníka byla matka normanského vévody Viléma Bastarda, později Dobyvatele. Ještě téhož roku však musela Božena s manželem, jeho první ženou a matkou uprchnout do Bavor, důvodem byla Boleslavem plánovaná vražda bratra Oldřicha, kterého považoval za silnějšího a s novou ženou i schopného plodit potomky. Jaromíra jako bezdětného a pravděpodobně slabšího nechal pouze vykastrovat. O jejich pobytu v Bavorsku není žádná zpráva, pravděpodobně se tam Oldřichovi a Boženě narodil budoucí kníže Břetislav.

Zato v Čechách se děly věci, proti Boleslavovi III. povstala roku 1002 nespokojená šlechta vedená Vršovci a Boleslav byl nucen uprchnout do bavorské marky Nordgau k Jindřichovi ze Schweinfurtu (Svinibrodu), tam byl zajat a uvězněn. Toho využil Polák Boleslav Chrabrý a na český trůn dosadil opilce Vladivoje. Určitě to byl nějaký příbuzný Přemyslovců a asi i Piastovců, nikdo jiný, než Přemyslovec nemohl usednout na trůn. Boleslav Chrabrý ho na trůn dosadil asi proto, že si připravoval cestu pro sebe sama. Na trůnu vydržel Vladivoj pouze do ledna 1003, kdy se upil k smrti. Následky jeho krátké vlády byly pro Čechy tragické. V listopadu 1002 si po tom, co Boleslav Chrabrý obsadil Moravu, nechal v obavě před ním od císaře Jindřicha II. udělit Čechy lénem. Do té doby nebyly Čechy považovány za říšské léno, od té doby se císařové vměšovali do českého následnictví.

Po smrti Vladivoje se do Čech pokusil vrátit Jaromír, to mu překazil Boleslav Chrabrý, který osvobodil Boleslava III. ze Svinibrodského vězení a dosadil ho na trůn. Správně předpokládal, že se Boleslav bude chtít pomstít a jemu spadnou Čechy do klína. Na popeleční středu 10.2.1003. uspořádal Boleslav III. hostinu pro přední šlechtice. Ukolébal je předstíranou vlídností a pak je bez milosti se svými muži povraždil. Svého zetě, Vršovce, prý zabil on sám. V březnu ho k sobě do Krakova zve Boleslav Chrabrý. Boleslav III. nemůže odmítnout, vděčí mu za pomoc proti Jaromírovi. Boleslav III. je přátelsky uvítán, pohoštěn, poté je oslepen a uvržen do žaláře. Stejně dopadl i jeho doprovod. To je, co nám o dvou hostinách říká kronikář Dětmar. Boleslav III. mizí z kronik, až Kosmas stručně poznamenává, že roku 1037 zemřel kníže Boleslav.

Zmatek na českém trůnu pokračoval. Do Čech vtrhl Piastovec Boleslav Chrabrý, po matce Doubravce Přemyslovec. Čechy si udržel až do roku 1004. Německým králem a budoucím císařem byl v té době bavorský vévoda Jindřich II. Ten Jindřich, u kterého získal ochranu Jaromír a Oldřich, jejich matka Emma a Oldřichova, teď již žena Božena. Je pravděpodobné, že v té době byl na světě i syn Oldřicha a Boženy, Břetislav. Jindřich II. potřeboval podporu mocného polského vladaře proti konkurentovi Jindřichovi ze Schweinfurtu, ten zase potřeboval Jindřichův souhlas s výbojem do Čech a na Moravu. Jako ukázku dobré vůle nechal Jindřich uvěznit nejsilnějšího uchazeče o Český trůn Oldřicha. Jaromír jako eunuch neschopný zplodit následníka nebyl brán vážně. Jindřich byl ochoten mu tyto země dát v léno, tím by však Boleslav uznal Jindřicha jako svého lenního pána, a to se mu nechtělo.

Poláci, kteří byli původně v Čechách vítáni, udělali tu chybu, že se začali chovat jako dobyvatelé a páchali různé ukrutnosti. Česká šlechta se rozpomenula na svá knížata a začala vyjednávat s nimi a bavorským vévodou. Jindřich svolal hotovost, a Boleslav předpokládal, že bude chtít dobýt zpět horní Lužici a vydá se přes ni do Polska. Fatálně se mýlil. Němci v čele s českým oddílem vedeným Jaromírem a propuštěným Oldřichem přešli Krušné hory a zamířili k Žatci. Boleslavem opevněný Žatec ani nemuseli dobývat, žatečtí měšťané Poláky vyhnali z města. Boleslav marně spěchal ku Praze, Oldřich spolu s nespokojenými vladyky Prahu dobyl. V té bitvě byl zabit Boleslavův spojenec slavníkovský kníže Soběslav, tím přestali Slavníkovci být hrozbou pro Přemyslovce. A co Božena, kroniky o ní mlčí, je pravděpodobné, že byla stále v Bavorsku a vychovávala svého syna.

Boleslav Chrabrý vyklidil Čechy a stáhl se do Polska. Jindřich II. přijel do Prahy a udělil Jaromírovi Čechy v léno. Jaromír se podruhé stává českým knížetem, poprvé to byla krátká epizoda v roce 1003. Je tu další epizoda v Jaromírově pohnutém životě, kterou ale není možné přesně datovat. Ponížení Jaromíra Vršovci pod vedením jakéhosi Kochana. Kronikáři se liší v popisu události. Jaromír byl na lovu zajat, svlečen, spoután, podle Kosmy připoután ke kolíkům zatlučených do země a jezdci přes něj skákali na koních. Podle Dalimila byl připoután k lípě a Vršovci po něm stříleli z luků. Pohanění ve Velizi se jim mělo později vymstít. Jaromírova vláda je celkem poklidná. Šlechtě vyhovuje kníže, který je často mimo zemi, Jaromír totiž věrně slouží a pomáhá Jindřichovi při jeho taženích do Polska. Jaromír nemohl být takový slaboch a hlupák, jak ho líčí Kosmas, vydržel na trůnu osm let.

Na Bílou sobotu roku 1012 Oldřich povstal proti Jaromírovi a vypudil ho ze země. Jaromír prchá přes Polsko do Merseburgu za Jindřichem II. Snad doufal, že mu Jindřich, kterému tak věrně sloužil, pomůže. Omyl, Jindřich pragmaticky přiřkl Čechy Oldřichovi, který tam prakticky již vládl. Jaromír by uvězněn v Utrechtu a později vydán Oldřichovi, který ho uvěznil na hradě v Lysé.

Dětmar z Merseburku, též Thietmar Merseburský, biskup Merseburský a kronikář, psal svou kroniku mezi lety 1012 až 1018, byl tedy současník našeho příběhu. Tento Dětmar zmiňuje události z roku 1014. Oldřich si uvědomoval, že musí nastolit pevnou vládu, a to v té době znamenalo i vládu krutou. Odhalil spiknutí vedené jakýmsi Božejem a to použil jako záminku k vyvraždění Jaromírových stoupenců. Použil i historku s Jaromírovým ponížením k dalšímu vraždění Vršovců. Dětmar poznamenává, že přeživší se poučili, jak se v budoucnu chovat.

Oldřich byl úspěšný panovník, v letech 1015 a 1017 odrazil nájezdy Boleslava Chrabrého, v roce 1019 dobyl zpět Moravu, kterou předal do správy synu Břetislavovi. Bylo to s pomocí Babenberků, ale to je již jiný příběh o Břetislavovi a Jitce. Choval se sice více nezávisle než by se císařům, nejdříve Jindřichovi II. a po něm Konrádovi II. líbilo. Jinak ale Říši podporoval, a to jak proti Polákům, tak Uhrům. Kupříkladu v roce 1014 nechal pobít část poselstva, které k němu poslal Boleslav Chrabrý se žádostí o pomoc proti Jindřichovi II. V roce 1024 přijal od Konráda II. Čechy v léno. V roce 1032 zakládá s poustevníkem Prokopem Sázavský klášter se slovanskou Liturgií. Setkáni Oldřicha s Prokopem popisuje F.X. Dvořák ve své básni Kníže a poustevník. Kdo by si nepamatoval: „Bouří to dnes bouří sázavskými lesy.“

Oldřich se udržel u moci 21 let. Po celou tu dobu mu stála po boku Božena. Kroniky jí moc nezmiňují a když tak jako kněžnu Boženu, to znamená, že byla považována za Oldřichovu legitimní manželku a Břetislav za legitimního syna a dědice. Václav Hájek z Libočan o ní napsal: „Šlechetnou ženu, kteráž tak mravně a poctivě uměla se k jednomu každému zachovati, jako by od svého dětství netoliko na knížecím, ale i na císařském dvoře byla vychována.“

Vztah s Říší se v roce 1033 prudce zhoršil, když Oldřich poskytl sesazenému polskému knížeti Měškovi II azyl. Konrád chtěl konečně skoncovat s Polskem a vyzýval Oldřicha, aby mu pomohl. Oldřichovi se do toho moc nechtělo a všechna vyzvání, aby se dostavil do Merseburku ignoroval. Nakonec jel ovšem do Vrbna, kde se s Konrádem setkal. Konrád II. ho obvinil ze zrady a odsoudil do vyhnanství. Na český trůn se vrací Jaromír. Jaromír, ale v Čechách nemá žádnou podporu, všechny jeho stoupence nechal Oldřich pobít. Na jaře roku 1034 císař Oldřicha propustil a vrátil mu vládu nad Čechami s tím, že Jaromír získá v Čechách úděl a na Moravě bude vládnout Břetislav. Oldřich to ovšem nerespektoval. Jaromíra nechal zajmout a oslepit. Břetislav raději uprchl do ciziny.

Na podzim roku 1034, ale Oldřich při hostině náhle umírá. Jaromír ho nechá pohřbít na pražském hradě a vzdává se nároku na trůn ve prospěch Oldřichova syna Břetislava. V roce 1035 byl Jaromír na rozkaz Vršovce Kochana zavražděn. Podle Kosmy šel v noci na latrínu a tam ho vrah probodl kopím zespoda. Neslavná smrt nešťastného knížete. Nejstarší z bratrů Boleslav III. zemřel v roce 1037 jako slepý vězeň někde v Polsku.

Božena po smrti svého manžela odešla do Staré Boleslavi. Tam ctěná svým synem žila ještě dalších 18 let. Její syn ji nechal pohřbít na posvátném místě Přemyslovců v kostele sv. Václava.