Albrecht Jan Smiřický mohl být českým králem.

Co by se asi stalo, kdyby Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic nezemřel ve svých čtyřiadvaceti letech na tuberkulózu. Můžeme se pouze dohadovat, jak by se vyvinuly naše dějiny.

Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (17. prosince 1594, Hrubá Skála – 18. listopadu 1618, Praha) Jeden z nejbohatších českých pánů na začátku 17. století. Narodil se jako druhý syn Zikmunda II. Smiřického ze Smiřic z hruboskalské linie rodu a Hedviky Zajícové z Házmburka. Dostalo se mu dobrého vzdělání, studoval na gymnáziu ve Zhořelci, na univerzitě v Heidelbergu, zmiňována je i kolej sv. Kříže.

Jak bylo u mladých šlechticů obvyklé, podnikl několik zahraničních poznávacích cest. Rok strávil v Itálii. Při návštěvě Hesenska (1617) se zasnoubil s Amálií Alžbětou z Hanau-Münzbergu. Šlo o veliké překvapení, s rodem Hanau-Münzberg neproběhla žádná předchozí jednání. Rod Smiřických nebyl v Hanau příliš znám. V té době byl však Albrecht Jan po smrti Albrechta Václava († 1614), posledního muže z náchodské větve, nejbohatším dědicem v Čechách. Amálie Alžběta byla dcerou zemřelého hraběte Filipa Ludvíka II. z Hanau-Münzbergu a jeho manželky Kateřiny Oranžské, která byla dcerou Viléma I. Oranžského. Spojení s takhle vlivnou rodinou by bylo pro Albrechta Jana velmi prospěšné. Jednalo se o rodinu, která měla nejtěsnější vazby na německou protestantskou šlechtu. Ke sňatku však díky předčasné smrti Albrechta Jana nedošlo.

Albrecht Jan Smiřický patřil k iniciátorům stavovského povstání. Pražská defenestrace a další postup byl domlouván 22. 5. 1618 v jeho paláci na malé straně. Albrecht Jan se defenestrace osobně účastnil. Byl zvolen i do třicetičlenného sboru direktorů, který vlastně představoval vládu v českých zemích. Aktivně se účastnil následné tvorby stavovského vojska. Na svoje náklady postavil do pole regiment pěchoty. (Asi 1000 mužů.) Bohužel 18. listopadu 1618 zamřel.

Proč měl šanci stát se českým králem. Byl mladý, ambiciózní, vzdělaný, schopný a velmi bohatý. Německý historik Golo Mann řekl: „… pokud by vůbec někdo dokázal české stavovské povstání dovést k vítězství, byl by to Albrecht Jan Smiřický.“ Proč? Byl ochoten povstání i financovat. Vojsko v té době bylo převážně žoldnéřské. To české bylo díky lakotě českých stavů trvale podfinancované a trpělo dezercemi. Stavové se zavázali poskytnout veškerou podporu na vedení války. Ve skutečnosti šlo o plané sliby a bezcenné úpisy. Pražští měšťané se také odmítli podílet na financování stavovského vojska. Zemskou pokladnu moravských stavů ukradl Waldštejn a utekl s ní do Vídně k Habsburkům. Jedině slezské stavy dostály svým závazkům. Není divu, že takhle hanebně zanedbávané vojsko bylo nakonec poraženo.

Svým vzorem by pravděpodobně strhl alespoň část stavů ke spolufinancování povstání. Jeho majetek v době jeho smrti zahrnoval jedenáct panství Český Dub, Semily, Hrubá Skála, Kumburk, Hořice, Škvorec, Kostelec nad Černými lesy, Žlunice, Dymokury, Náchod a Uhříněves. Panství zahrnovala šest měst, 22 městeček a 475 vesnic.