Křesťanství z pohledu ateisty
Křesťanství je jedno z nejrozšířenějších a nejvlivnějších náboženství dnešní doby. Vzniklo od slova christos neboli pomazaný taktéž i jako mesiáš čili Ježíš Kristus. Vychází z židovství, i když se k němu nyní moc nehlásí a většina lidí je považují za dvě odlišná náboženství. Křesťanství je mimo jiné také nazýváno jako židovskou sektou. Věří v jednoho boha, řadí se do monoteistického náboženství. Za posvátnou knihu křesťanů se považuje Bible, ale spíš její druhá část Nový zákon. Je to ve skutečnosti náboženský výklad světa a křesťané věří v další příchod Ježíše Krista, který přinese spásu světa a konec dějin. Církev je chápána jako shromáždění božích pomocníků. Tak trochu bych křesťanství přirovnala ke státu, ve kterém žijí občané křesťané, státním zřízením je církev a místo prezidenta sedí v čele Bůh, ve kterého ovšem oni věří, my už jakožto občané moc velkou důvěru k panu prezidentu či jiným státním příslušníkům nemáme.
Ježíš z Nazaretu nebyl nic jiného než jeden z mnoha proroků té doby. Zase jeden výborný řečník využil krize, momentálního zmatku a má bujnou fantazii asi jako Jan Hus v 15. století nebo Adolf Hitler ve 20. století. Dokázal k sobě připoutat řadu lidí, kteří za ním stáli a poslali jeho slova dál po proudu čelit budoucím generacím. Ježíš se staral o chudé, kázal lásku, odpouštění druhým, měl tu sílu slova, avšak nikdo by o něm nevěděl, kdyby jeho stoupenci považující ho za mesiáše, kterého seslal bůh, nesepsali po jeho smrti základy křesťanství. Jejich víra byla tak velká, že někteří z nich za to byli ukamenováni. Jak může jeden člověk ovlivnit celou historii lidstva? Nevěřící si na to asi neodpoví a musí jim stačit fakt, že byl někdo jako Ježíš Kristus, který měl neuvěřitelnou moc svými slovy zasáhnout takovou masu lidí. Věřící řeknou: „Seslal ho přeci Bůh a Bůh je ten, kdo nás řídí, vede a stojí při nás v dobrém i zlém.“ Můžeme jim závidět, že si na to dokážou tak jednoduše odpovědět.
Ježíš byl Žid a bez výhrad se k tomu hlásil a jak už jsem řekla, celé křesťanství má základy v židovství. Avšak Ježíš kázal o lásce a milosrdenství a židovské předpisy zavazovaly například k obřízce. Byly tam i další neshody, sám Ježíš chtěl reformu židovství a tím bylo zpečetěno nepřátelství mezi Židy a křesťany, které se táhlo až do doby holocaustu i nyní ještě také cítíme napjatost Židů a křesťanů. Byli to židé, kdo Ježíše ukřižoval a samozřejmě v tom hlavní roli hrála politika a moc. Jinými slovy už toho napovídal příliš, tak ho ukřižujte, zaveleli z Říma, ale umyli si ruce a pravili: „Odsoudili jste si ho sami, vy Židé.“ Lidé jsou neuvěřitelnými loutkami a občas si to jeden uvědomí, začne toužit po moci a tahat za provázky loutek. Kristus se bere jako ten, kdo světu zjevil Boha a sám přinesl oběť za lidské viny – to by řekl křesťan. Kdo to ale je ten Bůh? A proč na něj všichni nahlížejí jako na něco velkého, co stvořilo svět?
Někdo kdysi řekl: „Bůh je jedinou bytostí, která nemusí existovat, aby mohla vládnout.“ Tohle je jedna z realistických odpovědí na otázku „Kdo je bůh“. Ovšem hned se nabízí dalších mnoho otázek – Bůh je bytost? Bůh existuje či neexistuje? Bůh vládne světu? A teď si zkuste realisticky odpovídat. Proč v tom zase má několik miliard lidí jasno – Bůh je a vede nás? Nikdo ještě nedokázal, že by mohl existovat a přesto jsou do něj vkládány veškeré naděje. Křesťané Boha chápou jako překonanou propast mezi božskou dokonalostí a lidskou nedokonalostí neboli mezi životem a smrtí. Představují ho jako Otce, Syna i Ducha svatého.
Křesťanství má velmi bohatou historii, ale v podstatě v ní šlo vždy jen o jedno – o moc. Zrodilo se s Ježíšem Kristem, jeho příznivci dali křesťanské víře písemnou formu a toho se chytla církev. Přirovnala bych ji k dnešnímu parlamentu. Skládá se z několika hlav, které tvrdí, že Bůh chce to a to, že Bůh řekl tohle a tohle, a proto nám odkažte Váš majetek, tím vám Bůh odpustí a my se budeme mít jako prasata v žitě. V parlamentu je to podobné – chceme pro stát a jejich občany jen to nejlepší a přitom si hrabou do kapes, zvyšují daně a snižují platy. Od té doby, co křesťanství bylo přijato jako státním náboženstvím, celé dějiny tohoto náboženství staví na sporu církev a stát či papež a císař. Církev vždy stála za veškerou politikou – je Bůh, je církev v čele s papežem a ten dává svolení králi, císaři i dnešní prezident se mu klaní. Vždyť i Hitler měl požehnání od papeže. Občas někomu došlo, že s církví není něco v pořádku a že křesťanství už není postavené na víře jako spíše na chamtivosti, sobectví, penězích a moci – chtěl reformu. Většinou však skončil špatně například jako Jan Hus upálením. Křesťanství se za tu dobu rozdělilo do mnoho odvětví, které mají stejný základ - víru v Boha, ale rozkol mezi nimi a politikou dokazuje i schisma neboli dva papežové, kteří se prostě nemohli dohodnout.
Dnes žijeme v relativně klidné době, kdy je zase zřetelnější, oč se v tomto náboženství vskutku jedná, a že by nemělo žádný smysl, kdyby tu ve všech dobách nebyli lidé, jimž toto náboženství prosvětlilo jejich cesty životem. Nevěřící lidé k této víře přistupují s pokorou a úctou a ti, co věří, se tiše modlí, chodí do kostela a doufají v posmrtný život. Někteří dokonce vypovídají, že při životě je drží jen ta víra a naděje. Řekla bych, že křesťanství jako takové upadá. Málo kdo z věřících dodržuje přesná pravidla. Sice toto náboženství roste a má stále více příznivců, ale většinou jsou to jen lidé, kteří byli pokřtěni – očištěni od hříchů a sjednocení s Kristem. O nějaké velké víře se však u těchto lidí nedá mluvit.
Ještě bych se zastavila u takové křesťanské ústavy. Každý stát má své zákony, podle kterých se člověk musí řídit a tak i křesťanství má svou Knihu knih neboli Bibli. Ta se dělí na Starý a Nový zákon. Starý zákon však mluví spíše k Židům, v křesťanské víře má větší váhu Nový zákon. Říká se zákon, ale v podstatě jsou to příběhy, psané s neuvěřitelnou lehkostí a něžností. Pobízí k víře, ta lidi nabádá až k nesnesitelné harmonii a nenápadným způsobem jim zákony křesťanství vsugeruje. Poselství Bible je přímo pohádkové: „Čiň dobro a bude ti odpuštěno. To je boží milost.“
Dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých poznatků ohledně křesťanské víry, avšak uzavírám tento text s mnoha dalšími otázkami, které mi však nikdy vysvětleny nebudou, protože nevěřím. Myslím, že jsem tímto věřící více pochopila, mají potřebu se k někomu obracet, když svět je už více tím zlem než dobrem. Ale nebyla jsem k tomu vedena a jsem nejspíš člověk až příliš zasáhlý moderním světem, názory a technikou. Z druhé strany věřím na nadpřirozenost, ale někdo jako Bůh a víra, že on tohle všechno vymyslel a bude to on, kdo nás spasí, je už pro mě velké sousto.
Jeden starokřesťanský text říká: „Chceš-li se naučit, co je křesťanská víra, přijď ke mně a bydli rok v mém domě!“ – možná potom bych pochopila.
Autorská poznámka: Školní esej na téma křesťanství v moderním světě a čistě můj názor :o)
Tereza Kundrátová
Reportáž: Kauza UJAK aneb "Vždycky se o něčem musí psát..."
Univerzita Jana Amose Komenského v Praze je v poslední době velmi diskutovaným subjektem. Svědčí o tom nejen novinové články, ale také mediální kauzy probírané v televizních či rozhlasových médií. Tato univerzita byla založena v roce 2001 a je jednou z největších institucí v oblasti vzdělávání dospělých. V roce 2006 se stala největší soukromou vysokou školou svého druhu vůbec. Tato historicky první česká soukromá univerzita má kolem deseti tisíc studentů. Většina z nich si za jeden semestr platí 25 tisíc korun českých.
Tereza Kundrátová
Nesnadný nákup aneb všudypřítomné fronty – postrach každého člověka
Určitě jste někdy stáli tu dlouhou linii lidí, kteří na něco čekají. Ať už to byla v dobách minulých ta slavná fronta na banány, na maso nebo na vyvolání fotek z vaší letní dovolené. Dnes například doprodej pro vás nyní nepotřebných věcí, ale za poloviční ceny, nákup vánočních dárků na poslední chvíli, řada čekající na lanovku ve Špindlerově Mlýně v hlavní lyžařské sezóně či rozloučení s Václavem Havlem ve Vladislavském sále. Co je na tom pozitivního? Kdo si počká, ten se většinou dočká.
Tereza Kundrátová
"Moderní česká státnost"
Loupení, závist, lhostejnost, nerozum – jen málo z toho, co Čechy především charakterizuje. Nechtěla bych jim křivdit, vždyť i já jsem jedním z nich, ale stále něco negativně kritizovat patří už také k vlastnostem Českého národa. Jsme středem Evropy, o kterém nikdo nic moc neví, občas nás proslaví nějaký sportovec nebo nemalý skandál jako Lisabonská smlouva, předsednictví v Evropské unii či jiné nejen politické nešvary. Ale tak jak se říká, špatná reklama, taky reklama. Naše země černé a šachové orlice a bílého lva taková je a reprezentujeme ji pouze a jedině my, občané České republiky.
Tereza Kundrátová
Revoluce požírá svoje děti
Technika jde kupředu neuvěřitelnou rychlostí. Valí se především na naše děti, které doslova hltá. Počítače, mobily, hudební přehrávače a další přístroje, které především v 90. letech vytvořily takovou technologickou revoluci, že smetly ze stolu knížky, psací potřeby, rádia, dopisní papíry a mnoho dalších věcí, bez nichž se naše rodiče či prarodiče neobešli. Dítě ve věku základní školy s mobilem v kapse, se sluchátky v uších, v rukou drží neurčitou věc, na které „paří“ hry a přes rameno má hozenou tašku s notebookem. Ještě stále Vás pohled na takového „vytuněného prcka“ překvapuje? Právě jste se probudili. Vítejte v 21. století a začněte si zvykat!
Tereza Kundrátová
Záhady a tajemství 11. září 2001
Jeden den, jedno datum, jedna země, čtyři letadla, čtyři budovy, 19 únosců, kolem 3000 nevinných obětí, mnoho otazníků a ještě více lží. 11. září 2001 byl celý svět na nohou, s údivem se díval a poslouchal zprávy, které se zapsaly do dějin lidstva. Od tohoto roku se už děti na základní škole učí příběh o teroristech, již se zmocnili letadel a namířili je rovnou na newyorské mrakodrapy „Dvojčata“, do nichž s nimi narazili. Dvě obrovské budovy se sesypaly jako domeček z karet, a tak Amerika vyhlásila válku proti terorismu. Není člověka na tomto světě, který o událostech 11. září 2001 neslyšel. Hnaly se světem rychlostí blesku a lidé byli v takovém šoku, že uvěřili všemu, co jim média podstrčila. Až o několik let později vyplouvají na povrch nesrovnalosti a začíná se znovu řešit mnoho otázek na téma 11. září 2001. Podle amerického listu The New York Times věří oficiální verzi jen 16% Američanů. Krmila nás celou dobu americká vláda? Co se vlastně stalo? Jsme snad loutkami několika lidí, kteří tahají za provázky?
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 vás může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Konec chlouby za miliardy: Zamíří nejdražší lokomotivy Českých drah do šrotu?
Měly představovat vrchol českého železničního strojírenství a stát se moderní oporou dálkové...
Zvonice, odkud estébáci sledovali ambasády, skrývá nečekané příběhy
Pozorovací stanoviště Státní bezpečnosti z doby totality se v Praze staly po 17. listopadu 1989...
OBRAZEM: Brno se jako první město v Česku ponořilo do vánoční atmosféry
V Brně letos propukla pravá vánoční atmosféra ještě před polovinou listopadu. Na několika místech v...
Skauti chtějí Třebíčí listopadovou připomenout 17. listopad 1989
Třebíčští skauti připravují na 17. listopad akci Třebíč listopadová, která má osobitou formou...
Třeboňsko je z výšky hezčí než sever Francie, říká fotograf Jiří Jiroušek
Už 30 let Jiří Jiroušek létá na motorovém paraglidovém křídle nejen nad českou krajinou a fotí....

Co darovat lidem, kteří už všechno mají? Třeba více času na sebe
Ponožky, kosmetika nebo další hrnek do sbírky? Vánoční dárky nemusí být jen o věcech, které udělají radost na pár minut. Někdy je nejlepším dárkem...
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1593x



















