Ve středu ve čtyři ráno jsme se vydali s kapelou No Talking Band na dlouhou cestu do Prahy, kde jsme měli zakončit letošní podzimní tour Markéty Konvičkové, nazvané Křížem Krážem Tour 2010, a také se zúčastnit velké hudební události, každoročně udílených Hudebních cen Óčka 2010.
Na úvod tohoto článku bych měl uvést, jak se mi tato příležitost vůbec naskytla a jaká je má role na tomto turné. Kdo mě zná nebo už to ví, může tuto část přeskočit. Už pár let je mým koníčkem hudba, konkrétně zvuková a pódiová technika. Máme vlastní zvukařský tým, pravidelně jezdíme chystat a ozvučovat různé kulturní akce, jako třeba festivaly, koncerty, firemní akce atd. Já zde působím jako pódiový technik. To obnáší hlavně chystání kapel na pódiu, pomoc s jejich věcmi a chystání mikrofónů. Také se starám o to, aby kapele během samotného koncertu nic nechybělo a vše probíhalo tak, jak má. Pravidelně jezdíme s kapelou Legendy se vrací (www.legendysevraci.cz), kde působí také Petr Šiška, manažer Markéty Konvičkové. Ten nám také umožnil doprovázet Markétu a její kapelu na tomto turné.
Turné obsahovalo devět koncertů po celé republice. My jsme ozvučovali kompletně pouze šest koncertů. Dvou se zúčastnil pouze náš hlavní zvukař a můj strýc, Radim Kunčický. Na posledním koncertu v Praze jsme byli přítomní oba dva. Začali jsme 3.11. v Třinci, klub Vidle´s Pub, kde je Markéta doma. Klub navštívilo obrovské množství fanoušků a mělo velký ohlas. Radim pokračoval na koncert druhý, do Plzně (kulturní dům Beseda). Následovali tři koncerty pod našimi křídly: Ostrava (klub Garage, dle mého názoru zde byl druhý největší počet fanoušků za celé turné, byl zde hostem také Petr Bende), Havířov a Frýdek - Místek (tyto dva místa se odehráli v síti klubů MUZA). Turné pokračovalo v Olomouci (U-Klub, tam jel celý náš tým, já bohužel musel do školy kvůli písemných prací a výkresů), Zlín (Masters Of Rock Café, opět pod našimi křídly, výborný koncert, který jsem si doopravdy užil), Brno (Metro Music Bard, pouze s naším zvukařem) a Praha, Hard Rock Café, o tom budu psát dnes. Vyčerpávající výčet, pokud by měl někdo zájem, může na jednotlivé kluby a další informace mrknout na adrese: http://www.marketakonvickova.com/krizem-krazem-tour/ :-)
ČÁST PRVNÍ: Vyrážíme do Prahy !!!
Tento týden byl ve znamení třeskutých mrazů a čerstvě napadnutého sněhu. Proto mě čekalo středeční vstávání už před třetí ráno. Po vydatné snídani pro mě přijel Radim. Sraz s kapelou se konal před domem kytaristy z kapely No Talking Band (která Markétu na turné doprovázela a se kterou se velmi dobře známe). Jeho jméno mnoho z Vás už určitě někdy slyšelo. Andonis Civopulos, známý hlavně díky jeho spolupráci s Věrou Špinarovou v kapele Special. Také je členem kapely Legendy se vrací. Dle mého názoru je to jeden z nejlepších kytaristů v republice. Nejednou mě připravil o veškeré mé kytarové iluze (že, Civošu) :-) Krátce po nás dorazili na místo i další dva členové této kapely: František Kolárik, baskytarista, nepřekonatelně vtipný a veselý člověk, se kterým se nikdo nemá šanci nudit, a Miroslav Bazger, pohodový a klidný klávesista. Po řádném přivítání přijelo naše auto s velkým modrým vozíkem vzadu, a s ním i Věslav, majitel bezpečnostní a úklidové agentury TOS Security, náš dnešní řidič a věčně optimisticky naladěný člověk. Přijela i Karin, strašně super žena, taky od TOS, kterou už jsme hodněkrát potkali na různých festivalech, ale ještě nikdy jsme pořádně nedali řeč, což se mi povedlo až teprve v Praze. Po naložení veškerého vybavení od kapely a našich věcí k ozvučování (mixážního pultu, kabelů atd.), jsme se pohodlně uskládali do auta a vyrazili. Loučíme se, Havířove, Praha čeká na bigbeat !!!
Než jsme však najeli na dálnici směr Praha, museli jsme vyzvednout posledního člena kapely, Daniela Olejníka, který je z Kopřivnice. Čekal nás na jedné z mnoha benzínových pump. Naložili jsme vše potřebné a pokračovali jsme v cestě.
Jak už to tak bývá, jsme přece jen lidi a dostali jsme hlad (hlavně já a Radim). O nás dvou se moc dobře ví (a kapela nám to dává jasně najevo neustálými vtipy na naší adresu :-) ), že jsme tak trošku hodně závislí na neustále plném žaludku. Hlad je nepřítel a jídlo je prostě naše vášeň. Když se k tomu přidal i hlad zbytku kapely, tak naše cesta směrovala na další benzínku s restaurací. Dali jsme si míchaná vajíčka i hemenex (Miro a Karin se stali oběti další salvy vtipů díky výběru náročného jídla po ránu). Panovala výborná nálada a kapela dostatečně nasycena mohla pokračovat v cestě.
Únava a dlouhá cesta uložila celé auto ke spánku. V polovině cesty již spala celá kapela včetně mě. Probudil nás až Věslav poblíž Prahy vánoční písní od Markéty "Vánoce na dlani" z nově vydaného výběru Songs For 2011, kde se nachází také písně od kapel Legendy se vrací, Doga, Citron, NoToto, Argema, Věra Špinarová, Kreyson i od samotného No Talking, kterou složil Andonis. Tu také hráli s kapelou na turné. Miro jako jediný spal dále s rukou na okně. Ruku držel v podivném rozložení a jeho budíček byl smích celého auta po debatě, který akord tam vlastně drží.
Když jsme dorazili do Prahy, čekali nás úplně ucpané silnice. Nemůžu tady publikovat některé komentáře kapely, protože ještě není deset hodin večer, proto si dokážete asi představit, jak to probíhalo. Nejhorší byl okamžik, kdy polovinu osazenstva chytila nutná potřeba a uvízli jsme v zácpě. To je nápor !!! Když jsme dorazili na místo, až k samotnému klubu Hard Rock Café, vyběhl jsem sprintem z auta s Danem v zádech a lítali jsme po klubu nahorů a dolů s cílem najít nejbližší záchod až do samotného úspěšného, zvučného zakončení :-)
Teprve poté, co jsem vyšel z WC, jsem si uvědomil, na jak úžasném místě jsem se to vlastně ocitl. Čtyřpatrový ráj. Celému klubu vévodí obrovský křišťálový strop ve tvaru elektrické kytary. V prvním patře se nachází bar přímo pod pódiem, kolem něj se nachází různé "kupé" plné pohodlných lavic a velkých stolů. V rohu obrovský dvoupatrový vánoční strom (chudák Radim se celý večer zlatě a stříbrně třpytil, protože musel být s mixpultem pod ním). Co je na celém klubu nejlepší jsou jeho zdi. Na každé vévodí obrovské rámované skleněné vitríny. V každé vitríně se nachází nějaký unikát z rockové historie. Jsou to na zakázku vyrobené kytary od největších kytarových umělců, podepsané od nich samých, různé kusy oblečení i další různé rekvizity. Namátkou si vzpomenu na obrazy Jimmiho Hendrixe, kalhoty Elvise Presleyho, tabulka z Abbey Road se jménem Beatles a další. Další patra se nesou v podobném stylu. Nachází se zde i velký rock shop s věcmi zaměřenými převážně na Hard Rock Café (trička, mikiny a další).
Vynosili jsme věci z auta, nachystali celé pódium. Proběhly důležité zvukové zkoušky. Dorazila i Markéta a vše proběhlo rychle a hladce. Skončili jsme už kolem poledne. Sraz měl být až o půl sedmé večer, proto jsme sbalili osobní věci a vydali se na cestu skrz zasněženou Prahu na hotel. Po cestě jsme se ještě zastavili v české restauraci na vydatný oběd. Protože jsem byl v Praze poprvé, kluci mi dali podrobný popis všeho, co jsme viděli. Od Orloje po Staroměstské náměstí přes Václavské náměstí. Nastoupili jsme na metro (moje první jízda - bylo to úplně stejné jako tramvají, akorát rychlejší a v tunelu, nevím, co jsem si asi o metru představoval) a dorazili až na hotel. Začalo opravdu vydatně sněžit. Na hotelu jsme se ubytovali, zalehli pod peřiny a věnovali se spánku nebo sledování televizí.
ČÁST DRUHÁ: Zakončujeme turné !!!
Praha vyhlásila sněhovou kalamitu. Doprava propadla a Praha se stala téměř neprůjezdnou. D1 zkolabovala úplně a také se stala téměř neprůjezdnou. Naše jediná výhoda byla ta, že jsme měli hotel blízko a mohli jsme se tam metrem lehce dopravit pěškobusem. My jsme celkem brzo odpoledne vylezli do sněhové vánice a prudkého větru a naše kroky zamířily ke kávě a pivu. Zde se k nám na chvíli připojil i Libor Pyško, další z členů kapely Legendy se vrací, Libor hraje na cajon (čte se to jako "kachón"), je to taková krabice, na kterou si sednete a úderem do ní můžete vyloudit rytmické zvuky podobné bicím. Přes to všechno na nás doléhal spánkový deficit a tvrdé počasí. V šest hodin jsme se opět zahalili do šál, kapucí, mikin, zimních bund, zaplatili nemilosrdný účet s pravou pražskou přirážkou a šli jsme na metro.
V klubu už hrála rocková muzika, svítila všechna světla a rostla večerní atmosféra. Rozehřáli jsme se a vydali se do sklepení, kde se v prostoru podobném starověkým komnatám sešla celá kapela s Karin a s Markétou. Doprovázeli ji i její "dvorní dámy", jak jim s oblibou říkám. Dvě její kamarádky, Míša (tour manažer) a Šárka (její vizážistka). Všichni chlapi byli následně vyhnáni pryč ("Markéta se potřebuje převléct..." "Však nám to nevadí, klidně může!"). Přišel za mnou i můj dobrý kamarád a bývalý spolužák, Dominik Klus (ne, nemá nic společného s hudebníkem Tomášem Klusem). Před osmou hodinou jsme obdrželi VIP pásky (koncert začínal 20:20). Ano, opět máme hlad a opět se bude jíst! Dostali jsme hamburger s hranolkama přes celý talíř (původně stojí 370,- Kč, už jste někdy jedli tak drahý hamburger?). Celé pódium mezitím oblehli kamery. Poslední koncert se natáčel pro DVD, které má vyjít někdy na jaře.
Markéta byla opravdu skvělá. Často dostávám kritiku od lidí kolem mě, co se mi na ní může líbit, že se ke mě hudebně nehodí. Já neustále všem vytrvale odpovídám, že to není o tom co se hodí a co se nehodí, ale o tom, jaké zlato má ta slečna v hrdle a jak vynikající muziku hraje. Navíc má dle mého názoru jednu z nejlepších kapel v republice. Jsou to muzikanti s obrovským talentem, vynikajícím tréninkem a celým pytlem zkušeností. Byl jsem nadšený já i všichni fanoušci. Někteří z nich dokonce byli pozváni i na pódium, kde Markétě předali knížku speciálně vytvořenou pro ni, s fotkami, názory, recenzemi a vzpomínkami od fanoušků. Za odměnu mohli pokřtít již výše zmiňované CD s výběrem interpretů Songs For 2011. Moc se na to DVD těším. Jediné, co mě a všechny kolem mrzí, byla ne příliš velká účast návštěvníků. Nejezdící tramvaje, špatné taxíkové spoje, ucpané metra, D1 i nejezdící vlaky naprosto zmrazili přístup do klubu. Fanoušci, co jeli až od nás, měli ve vlaku zpoždění přes tři hodiny. Naštěstí však dorazili a vše proběhlo jak mělo.
Když skončil koncert, čekalo nás další balení. Naštěstí mi na pódiu pomáhal i místní zvukař a vše proběhlo hladce a rychle stejně jako zbytek dne (až na zácpu na silnicích a sněhovou kalamitu v Praze). Následně jsme se s Radimem odebrali do VIP zóny na druhou večeři. Zde jsem velice dlouho poseděl s nejvěrnějšími z nejvěrnějších (důvěrně jim říkáme ULTRAS KONVAS), probírali jsme turné i celý večer, knihu, vzájemně jsme si dělali ze sebe srandu a užívali si pokoncertní atmosféru.
Po půlnoci už bylo auto naložené a my připraveni k opětovnému návratu na hotel. Cesta autem naštěstí i přes kalamitní Prahu nebyla tak dlouhá, jak jsem čekal a na místo jsme dorazili brzo. V jednu hodinu v noci jsme měli sraz na jednom z pokojů, abychom tak zlehka zapili všechny důležité události, jako zakončení turné, Mirovy, Danovy a Civošovy narozeniny a také další důležitou událost: Markétinu výhru ve Slavících, kde získala cenu za Objev roku 2010. Jsme na ni všichni opravdu pyšní. Naštěstí se nepilo dlouho ani ve velkém množství a my jsme se mohli ve dvě hodiny ráno odebrat po tak náročném dni ke spánku. Zaslouženému spánku spravedlivých. :-)
Tak jo, to je pro dnešek vše. Chtěl jsem zde ještě připsat následující den, kdy jsme byli s Markétou na vyhlašování Hudebních cen Óčka. Byl to opět velice nabitý den, podle mě dokonce živější a zábavnější než zakončovací středa. Proto jsem se rozhodl dát jej do článku dalšího, který zkusím vydat co nejdříve po článku tomto. Snad to stihnu ještě během tohoto víkendu. Doufám, že se Vám tento článek líbil, těšíte se na další a přežili jste úspěšně délku článku tohoto. Opět bych Vás rád poprosil o přímou a upřímnou kritiku na e-mail a do diskuze. Děkuji :-)
Přeju Vám příjemný, ničím nerušený a sněhem nepoznamenaný víkend :-)
Pozn. autora:
Proběhla oprava číslo 1: Vyjížděli jsme ve středu, ne ve čtvrtek ...
Proběhla oprava číslo 2: Dan je z Kopřivnice ...
Proběhla oprava číslo 3: Název cajonu ...
Proběhla oprava číslo 4: Některé pravopisné chyby ...
Za chyby se omlouvám ...
