Pavel a já

Ani papež, ani sportovec. Žádný politik nebo jiná veřejně známá osoba. Už vůbec ne ten Pavel, který bydlí v domě naproti nebo Vám každý večer narušuje poklidné sledování Ordinace (či Ulice, jak je komu libo!) hlasitým poslechem hudby.  Pavel je řidič. Máme za sebou téměř dva roky spolupráce v naší firmě. Spojují nás tisíce společných kilometrů a zažil jsem s ním spoustu legrace i mimořádně trapných situací, které v plné míře vychytávám já. Rozhodl jsem se věnovat mu tento článek.

 Charakteristika Pavla:
- 3xP: pracovitý, poctivý a precizní ...
- polo-workoholik, který pořádně neví, co to znamená "pořádně se vyspat" (:-P)
- čtyřhvězdičkový alfasamec a neúnavný chytač pozornosti žen všech druhů i věků
- Ferda Mravenec - vše spraví, zařídí nebo alespoň ukecá
- má kvalitní názory a umí si je obhájit
- dostává mě do stavu vlastní trapnosti 23x za hodinu a nikdy ve slovních soubojích neprohrává

Sociální život
Kdykoliv s ním jsme na akci, Pavel vždy všechno zjistí a se všemi se seznámí. Celou cestu domů poslouchám "hlášení": kdo, proč, jak, kdy, kde a s kým, popřípadě za kolik. Nedělá mu problém spřátelit se s celou kuchyní nebo s těmi největšími boháči. Dostanu kompletní analýzu jejich povahy a seznam vtipných situací, kdy o něm třeba několik hodin nevím a nemůžu se jich zúčastnit. Když může, vždy získá něco zajímavého. Talíř plný dobrot, nějakou tu flašku či užitečnou věc na doma. Zdárně mu sekunduji a seznam věcí, které jsme dostali, je opravdu dlouhý. Ale pozor! Nikdo z nás dvou nekrade! Vše jsme získali poctivou cestou a jeho osobním šarmem.

Zároveň mi nedělá problém kdykoliv ho požádat o radu do života nebo o jeho názor na daný problém. Ještě se nestalo, aby došlo k "úniku informací" nebo že by neměl k danému tématu co říct. Tak mě napadá, že jeho jediná vada na kráse je občasná protivnost, kdy s ním nehne ani buldozer (natož moje rozříznutá huba) a je velice těžké to období přežít. I když většinou stačí si po dvacáté čtvrté naběhnout a po následném sestřelení se mu úsměv na rtech přece jen vykouzlí.

Práce (aneb Pavel nosí ploty!)
Jeho největším nepřítelem je nuda. Ten kluk prostě neumí "nic nedělat." Na letní štaci po hradech a zámcích s La Traviata jsem to poznal naprosto důvěrně. Jednoho dne Pavel zmizel. Měli jsem vyloženo, nachystáno a odvedli jsme dost práce. Krátce poté, co jsme s celým týmem řešili jeho nepřítomnost, vynořil se zpoza rohu a nesl několik hlinikových plotů a zábran. Z nudy pomáhal ochrance a získal si jejich pozornost i respekt. Na jednom ze zámků si vypůjčil rybářský prut a strávil odpoledne chytáním ryb. Tedy, zkoušel to, bohužel nechytil ani jednu.

Vždy mě překvapí, kolik práce nezištně a z vlastní hyperaktivity odvede.

Hbitý jazyk
Na další ze zastávek zámkového turné: jeden z členů ochranky seděl na zemi a svačil. Přišel Pavel a mladý mu říká: "Tys tady chyběl!", načež dostává přímou a rychlou odpověď: "Však proto jsem přijel!"

Černý humor mu taky není cizí. V severních Čechách jsme jeli kolem bývalého koncentračního tábora Terezín. Řešili jsme jeho návštěvu ve volném čase, když v tom Pavel říká: "Co by jsme tam dělali, stejně tam je mrtvo!"

Bývá i docela sprostý, což mi nevadí, protože já jsem sprostý taky - i když mu nesahám ani po kotníky. Krátký výňatek z naší konverzace po návštěvě benzínové pumpy v časných ranních hodinách tento víkend. U vchodu jsme viděli mladou pumpařku a u pokladny byla starší mamina značně rázného a nepříjemného charakteru:
"Ta pokladní byla ňáká nerudná."
"M-hm."
"A ta mladá v té tmě taky vypadala mnohem lépe."
"Však proto se ženské d*p*u zásadně potmě, ty BAZERANTE!" (tak se naučil mi velice důvěrně říkat již před nějakou dobou).

Probuzení
Kapitola sama o sobě. Nikdy jsem nezažil tolik hrůzných a nepříjemných probuzení jako právě s Pavlem.
- v autě jsem si zvykl sedět v tureckém sedu. Zásadně se v dodávce (Ivetka!) nepoutám - ale asi brzo začnu! Stačilo mi na chvíli zabrat a Pavel před křižovatkou dost rázně zastavil. Málem jsem si rozbil držku o přední panel. Škoda, že se mi to nepovedlo, protože by se určitě smál celou cestu domů.
- opět ranní návrat domů, večer byla docela zima, tak jsem nastoupil a usnul v mikině a ve vestě. Bylo dost horké léto, takže kolem poledne se teplota vyšplhala klidně na celých třicet stupňů. Pavel si otevřel okno a zapnul topení na maximum. Aby se mi lépe spalo! Probudil jsem se kompletně propocený odshora dolů a proklínám ho za to dodnes!
- poprvé jsem zažil na cestě z Kroměříže obřad zvaný Vítání nového dne. Opět jsem byl probuzen násilným způsobem. Pavel zničeho nic začal z plných plic řvát a troubit.  Radostí z přicházejícího dne a protože jsme přežili další noc. Od té doby jsme jej praktikovali každý nový den!
- taky mám na kontě jedno probuzení: viděli jsme spát Vaška na lavičce, tak jsme zpomalili, přijeli těsně k němu a začali vítat den! Vyletěl asi jako já, když se náhle brzdí!

... a jiné trapasy!
Z Českých Budějovic na cestě do Ústí n. Labem jsme si udělali "krátkou" zajížďku . V dálce se začaly rýsovat obrovské komíny nějaké elektrárny. Říkám Pavlovi: "Hele, to je dost velké. Není to náhodou Temelín??" On s přehledem a s rázným zakýváním hlavy odpovídá: "To určitě není! Kde by jsme se vzali u Temelína?" Odpovědí byla velká cedule "Temelín" o pár kilometrů dál. Podobně se mu nepovedlo odhadnout ani jeden velký krtinec. Zase mu říkám: "Ten kopec je mi nějaký povědomý! Není to náhodou Říp?" "V žádném případě!" Ano, i tam byla velká cedule potvrzující mojí pravdu. Hlavně, že mi nadával, ať si pořídím zeměpisný slovník, protože nevím, co v jakém městě je a pak si nemáme o čem povídat !!! :-P
Koupil mi kafe a logicky bylo horké. Ještě jsem se pořádně neprobudil a stěžoval jsem si. Dostal výborný nápad: tak ho na chvíli vystrč z okna, ať ti vychladne! Ano, vylil jsem celé kafe na sebe, protože jsem se netrefil do toho zatraceného okna!
Naše zatím "nejlepší" společná (a velice intimní) večeře proběhla v chodbě u dlouhého, špinavého stolu. Seděli jsme na kinové dvojlavici. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ta chodba nebyla spojovačkou mezi pánskými a dámskými WC!

Ženy (aneb Alfa opět zasahuje!)
Je pátá hodina ranní, vracíme se z velmi dlouhého víkendu (léto s La Traviata stále ještě neskončilo). Jsme na jednom z největších kopců v republice (jméno po mě opravdu nechtějte), na který je problém vyjet a vůbec ho ubrzdit na cestě dolů. Venku strašně fouká. Byl to pěkně blbý nápad, vůbec vylézat na čerstvý vzduch! Pavel stále nikde, již před 15-ti minutami vešel do benzínové stanice a není po něm ani vidu, ani slechu. Vyšel ven. Obrovskou radost mi udělala čerstvá a právě dovezená bageta. O to horší byl spis FBI o hlavní pumpařce. Věděl o ní naprosto všechno! Nebyla zadaná, neměla dítě, měla ráda sex a nesnášela bouřky, protože se neměla ke komu přitulit. Znal věk, měl číslo a perfektně si pokecal.
Jenže on to dělá pořád! Ženy jsou jeho vášeň, každou musí poznat a zjistit o ní co nejvíc! Naprosto nerozumím tomu šarmu, s jakým mu všechny ženské podlehnou, okamžitě a bez většího odporu. Usměje se, pozdraví a leží mu u nohou. Alespoň si máme i bez mého slovníku o čem povídat, dokáže o nich vyprávět hodiny a hodiny. Je to pro mě škola života a nikdo mi o nich už nikdy v životě neřekne víc!
Na firmě je z toho oblíbená hláška: "Kde je Pavel?" "Zase někde oblbuje ženské!"

... a to ostatní ...
Jednou Pavel s námi na akci nejel a nahradil ho nějakým jiným, mladým řidičem. Měl jsem z toho krámy celý den, bylo mi špatně od žaludku a zasypával jsem ho zprávami typu: "Kuba bez Pavla je jako Pavel bez Kuby. Zlato, vrať se!" Vrátil se. Večer opět jel s námi.

Přejeli jsme kočku. Hloupá nám vběhla pod kola a nedalo se uhnout. Připili jsme na její zdraví vychlazeným Monstrem, přestože se mi řádně zvedl žaludek. Tahle droga ho držela naživu celé léto a vsadím se, že by ho pil neustále. I po své vlastní smrti!

Vydržel poslouchat CD naší kapely až do konce. Nemám ve svém okolí moc lidí, kteří to zvládnou. Extrémní folk-metal skutečně není pro každého. Umělecká stránka taky není bůh-ví-co. Navíc získal velice kladné body, když pořádně osolil moje jediné kytarové sólo na albu a ještě se mu líbilo!

Závěrečné slovo:
Článek byl vyčerpávající, dlouhý a možná pro mnohé nezáživný. Gratuluji, jestli jste vydrželi až do konce! Pokud jste se pobavili, jsem za to rád. Napsal jsem ho ze tří hlavních důvodů:
1) Jsou to krásné vzpomínky a jsem rád, že je mám kde trvale zachovat.
2) Dlouho jsem žádný článek nenapsal a tohle je velmi bohaté téma.
3) Je to skvělý způsob, jak nenápadně přiznat, že ho mám strašně rád. ChlapY (jako CipY!) si většinou nic takového neříkají, jelikož to je "teplé". I když jsem oficiální "bazerant", říkat to nemusím a stačí mu věnovat tento článek. Gay opravdu nejsem! Vypadá to tak, ale mám již téměř rok a půl přítelkyni!
!!! ... ale Pavel je prostě k sežrání ... !!!

Nakonec přidávám dvě fotky. Na první z nich je mapa naší republiky s označením všech míst, které jsme v létě na Traviatě navštívili. Bylo to 3422 kilometrů včetně malé zajížďky k Temelínu:

http://images.megaupload.cz/1150445_654005701289695_1141681632_o.jpg
... a tady jsme my dva v akci:

http://images.megaupload.cz/1073053_650294828314797_585358877_o.jpg

(Bohužel se mi nepovedlo vhodně upravit formátování obrázků zde na Blogu, jsou moc velké a já jako antitalent na podobné věci skutečně nemám čas si s tím hrát. Tímto se omlouvám!)