Má první půlkolona

Já, tanečník z rodu dřevitého, sportovní anti-talent všeho druhu, expert na trapasy a vášnivý vyhledávač úplně nových zkušeností, jsem se nabídl, že doprovodím svou partnerku (výbornou tanečnici, která se věnuje tanci naplno už delší dobu) na taneční půlkolonu do Orlové. Bez jakýchkoliv předchozích zkušeností s tancem. Jak jsem se svého úkolu zhostil si můžete přečíst v tomto článku! :-)

Přichází můj osudový den. Je ráno, dvacátý říjen. Opět vstávám, jak se říká, špatnou nohou. V noci se mi povedlo vylít do své postele plný hrnek vody se šťávou. Jsem kluk od přírody šikovný! Dvě hodiny trvalo, než postel uschla a já mohl jít opět klidně spát. Osud (nebo jak se tomu říká) mi pro dnešní den přichystal velmi pěkné uvítání! Rozmrzele prohlížím svůj ranní obličej v zrcadle a říkám si: to je teprve začátek!

Není čas na negativní emoce, musím se dát dohromady a zhostit se svého úkolu co nejlépe! Už ve čtvrtek dostávám první teoretickou lekci tance pro začátečníky od svého bratra. Ukazuje mi základní kroky pro valčík, "džajv", waltz a mazurku. Vypadá to velice jednoduše, to musím zvládnout! Když jsem zvládl převléknout se za pohádkovou vílu, bude tohle procházka růžovým sadem! Opak je pravdou. Před samotným odjezdem dostávám od něj lekci druhou, na které se ukáže, že základní kroky nestačí a patří k nim i různé otočky o různé stupně, vše je pekelně rychlé a tím pádem i celá má představa o tanci se rozpadá jako domeček z karet. No nedělej, to ne! Tahák to jistí!

Nejdůležitějším aspektem všech společenských akcí je samozřejmě oblečení. Dát dohromady oblek! Nadlidský úkol! Sako i kalhoty mám své a jsou v celkem zachovalém stavu, vzhledem k tomu, že je mám už od maturity a musely si projít za tu dobu nespočtem plesů a různých společenských akcí s naší zvukařskou firmou. První problém: volba vhodné košile. Nikdy jsem vlastní košili neměl, vždy jsem spoléhal, že mohu použít košile od otce. V praxi to vypadalo tak, že jsem vyzkoušel asi 8 košil a až teprve potom jsem našel tu jedinou a pravou, mému krku nejbližší. Druhý problém: kravata. Celá rodina se snažila uvázat správným způsobem kravatu. Mám dvě oblíbené, avšak veškeré pokusy selhaly. Můj slabý internet nezvládne ani pořádně přehrát videa na YouTube, jinak bych se to naučil sám díky instruktážním videím (jako správný moderní kluk a jako všichni mí kamarádi z okolí). Volím tedy opět kravatu půjčenou a dobře uvázanou. Úspěch. Třetí problém: boty. Volím nepohodlné a malinko větší, avšak velmi dobře vypadající. No, pohled na mé nohy teď není příliš povzbudivý. Svůj účel splnily a to je důležité! Pro krásu se musí trpět, jak nás učili ve škole pro společenské víly! Získávám také prvního zlatého bludišťáka: ani jednou jsem se nepořezal při holení! Dětinské, opravdu, starý cyp a neumí se oholit, minule jsem se pořezal i za ušima!

Ve smluvenou hodinu se potkávám s Janou a s Filipem v Orlové. Eliška již je na místě. Po příchodu na místo je nám oznámeno, že nás nepustí dovnitř dříve než kolem osmé. Ke slovu se hlásí kamarádka protekce a já se dovnitř stejně dostávám. Chvíli s Eliškou korzujeme a nakonec stejně vycházíme ven, kde čeká duo J&F na příchod druhého dua Z&M. Společně počkáme na samotné vpuštění a nacházíme poslední volný stůl. Volná zábava může začít !!!

Statečně beru okamžitě Elišku na parket a hned dochází k prvnímu trapasu, kdy jsem přeslechl jméno prvního tance a marně se pokouším o valčík do kroků waltzu. Jablka s hruškama prostě nelze spojit! Ten mi nešel ani na teoretických cvičeních, není tedy divu, že to nezvládám i teď. No nic, příště budu lépe poslouchat! Utěšuju se: tohle nevyšlo, na valčíku určitě zaboduju! 

No ... co myslíte, nezabodoval jsem! Tohle bude chtít ještě hodně hodin pokusů a tréninku, než zvládnu alespoň základy. Není to jednoduché! Naštěstí jsem zatím nepošlapal nikomu nohy! Jak říká perex, jsem velice pohybově nadaný! Opravdu mě povzbudí, když dostanu u stolu ocenění za velkou snahu a zároveň jsem přirovnán k jistému tanečníkovi, který byl v začátcích stejně marný jako já a dnes tančí jako hvězda! 

Získávám další body sebevědomí i v okamžiku, kdy zvládnu celou "sestavu" tance disco. Prvních pět kol zvedám ruku, což je výsadní právo pouze přítomných dívek a žen. Já to říkám pořád, ta malá ženská ve mě se nikdy nezapře! Poučil jsem se a disco přechází do disca opravdového. Je mi oznámeno, že by bylo lepší mě opít, ať se trochu odvážu. S tím souhlasím a dávám si druhé pivo. 

Čardáš, čača a další jsou mi naprosto a důrazně zapovězeny. Mazurka se normálně netančí. Absolvuji tedy alespoň mnou důvěrně pojmenovaný tanec "hadový" (jméno jsem dokonale zapoměl). Popíšu Vám zcela amatérsky, jak to celé vypadá. Princip je jednoduchý, všichni utvoří dlouhého hada holka-kluk-holka-kluk a první holka vede. Dva kroky vlevo, dva vpravo, poskok dopředu, poskok dozadu a tři poskoky dopředu. Chudák slečna, která se mě musela držet! Pěkně jsem s ní ten parket vymetl, než jsem to dostal do nohou! 

S Filipem se důvěrně shodujeme, zcela soukromě (partnerky jsem odevzdali tanečníkům asi o 1000% zkušenějším, než jsme my dva), že raději zůstaneme u našich milovaných kytar, drahého metalu a přenecháme tento záhadný pohybový projev zkušenějším. Jsem rád, že sdílí můj osud naprostého amatéra!

Poté odcházíme s Eliškou na parket, kde si společně zatančíme pár obyčejných "ploužáků". Pomalu se blíží konec (naší účasti na půlkoloně, autobusy nám jedou hned po sobě a jinou možnost dostat se domů nemáme) a můžu říct, že tyto okamžiky patří k nejlepším okamžikům večera. Všechny, od posledního tance po společné foto a včetně loučení na zastávce již ve dvou a sami pro sebe. Strašně nerad od ní vždy odjíždím! Není nic horšího! Nedá se nic dělat. Však se zase brzo uvidíme !!!

V autobuse volám Markovi (ano, ten, který mi vždy ve škole píše sprosté sms a uráží mě), jestli už je doma, že mám chuť ještě zajít na jedno a na pokec. Plní mi mé přání a vše důkladně probíráme. Má ze mě obrovskou rádost !!!

... i já ji ze sebe mám. Přestože jsem šel do něčeho, co už od počátku nemohlo dopadnout dobře a měl jsem z toho velice špatný pocit, dokázal jsem to. Překonal jsem sám sebe a naučil se zase něco nového. Zhostil jsem se svého úkolu naplno. Ale protože mít vedle sebe tanečnici vyžaduje do budoucna větší taneční úspěchy, zbývá mi jediné: začít chodit do tanečních, a to hodně rychle !!! 

Děkuji za pozornost. Koho článek nezaujal, nemám mu to za zlé. Neočekávám, že by mohl mít nějaký větší ohlas. Přesto za každý budu vděčný! :-) Článek věnuji především svému okolí a přišlo mi vhodné jej dát i na svůj blog, jelikož hodlám pokračovat ve zkoušení nových a nových věcí, ze kterých by mohli vzniknout zajímavější minireportáže.

Přeji dobrou noc !!! Raz, dva, tři ... dva, dva, tři ...