Já, pohádková víla!

Minulý týden jsem byl pozván na maškarní akci, která se konala včera večer na zámku v Hranicích na Moravě. Téma bylo jasně dané: pohádkové bytosti. S drzostí sobě vlastní jsem se rozhodl zvolit velice netradiční kostým: pohádková víla. Jak to vlastně dopadlo?

Je půl třetí odpoledne. Takový šílený nápad! Pohádková víla! To bude ještě hodně zajímavé. Beru svou dvorní dámu (přítelkyně mého otce, Monika) do ložnice a s napětím sleduji, jak se probírá šatníkem. První vytahuje obyčejné červené šaty na doma. Ne ne, víla musí vypadat k světu! Žádné obyčejné věci! Navíc byly moc krátké. Umím si představit tu situaci, kdy budu sedět na židli naproti některému návštěvníkovi a zapomenu si dát nohu přes nohu (to jsem odkoukal v létě, je to finta jak big!). Na moje spodní prádlo není přece nikdo zvědavý! Další šaty jsou černé, ty už vypadají o něco luxusněji. Přesto by se hodily spíše na kostým čarodějnice. Ne. Poslední vytahuje šaty opravdu luxusní ("Ty mám plesové." "Hmm, ty musely být určitě drahé." "Ne ne, ty jsou z Polska"). Ani Vám je neumím popsat! Alespoň to zkusím: mají odhalená ramena (ramínka jsou tlusté a stahují se z ramen až na moje neurostlé bicepsy), do pasu jsou z takového "svetrového základu". Jsou tak dlouhé, že jsem si při mé první cestě do schodů přišlápl lem a téměř jsem ochutnal ten pocit, kdy se zvedne země proti Vám a udeří Vás do obličeje. Ano, příště nadzvednout, drahá vílo. Tedy svetrový základ byl černý, rozložitá sukně ostře červená, přes ní je průsvitná černá látka.

Nuže dobrá, šaty již mám. Co ještě potřebuje taková kouzelná víla? Přece kouzelnou hůlku! Marně chodím po bytě a hledám něco příhodného. Náhle v pokoji, při kontrole teploty na teploměru za oknem ("Mínus čtyři, proč mají ženy tu výhodu, že jim nemá téměř co umrznout?") dostávám výborný nápad: tyčka od žaluzií. Je průhledná a je dlouhá. Výborně! Rup! První část hůlky hotová :-) Monika v kuchyni připravuje cukroví. Následně jí kradu formičku na cukroví ve tvaru hvězdy. Trocha lepící pásky, alobalu a kouzelná hůlka je na světě :-)

Nechci být jen obyčejná víla. Chci být také přitažlivá víla. Minimálně pro pánské osazenstvo. Opět beru svou dvorní dámu, ať mi pomůže vybrat příhodnou podprsenku. Chci prsa minimálně o velikosti tři! Tentokrát mě šatník zklamal. Všechny podprsenky jsou mi až moc velké a jediná, která vypadala dobře a dala by se použít, praskla při samotném aktu navlékání. Ono obléct si správně podprsenku je taky věda! Svléknout, to je naše specialita (já už to zvládl i jednou rukou nebo zubama, heč!), ale správně ji na sebe upevnit? Nepovedlo se. Smutně konstatuji, že mi holt příroda nenadělila a musím se spokojit s "lentilkama pod kobercem". Slavnostně slibuji, že už se nikdy nebudu smát dívkám, slečnám a ženám, které nebyly obdařeny tak moc, jak vyhovuje mým tajným požadavkům!!!

Boty. Jaké boty? Nějaké hezké, plesové, na vysokém podpatku, ty chci! Zkouším si je. Za trest se opět zvedá země proti mému obličeji. Neuspějí ani kozačky, ani kozačky druhé, ani různé fajnové "škrpále". Volím tedy obyčejné černé sandále. Ty zatím putují do batohu, už jste někdy viděli vílu, jak uklouzla na ledu? Přes ramena také volím topík vlastní tvorby: černá střapatá šála scvaknutá malou, stříbrnou zicherkou. Kláfné!

Jak z muže za půl hodiny udělat ženu? Šaty nestačí. Je na řadě správné nalíčení! Má dvorní dáma vytahuje svůj veškerý arzenál, jakým může dospělá žena disponovat! Vybíráme nějaký hezký lak na nehty, volím si vínově červený, krásně ladí k mým novým šatům. A už mi to tam patlá! Zvláštní pocit, mít najednou nehty lesklé a hezké. Přemýšlím, jestli má doma vůbec odlakovač na nehty.

Monika bere do jedné ruky hřeben a do druhé lak na vlasy. Mé dlouhé lokny čeká ten pravý, originální, vílovský účes! Půjčíme si od mé mladší sestry Isabelly (díky moc, malá) originální růžové gumičky do vlasů, dva růžové zubaté cvakátka (kdo ví, jak se jim říká?) a naprosto ULTRA EXTRA LOVELY černé sponky s velkýma, stříbrnýma hvězdičkama!!! Volíme variantu dvou sexy-culíků, každý na jedné straně a pěkně vysoko, ať mě šimrají na špičce uší!

Teď samotný make-up. Dva nějaké krémy. Ať je pleť hladká a čistá. Je to celkem problém, i když jsem ráno pozdravil žiletku. Dále řasy. Litoval jsem, že nemám dostatečně husté řasy. Řasenka nebyla tak výrazná. Navíc jsem blbě mrknul a dostal kartáčkem do oka. Au! Nezbytnou součástí jsou také stíny a třpytky na ně. Vše zakončíme pudrem a rťenkou. Ta byla tak strašně dobrá a tak strašně fajn, že jsem ji za chvíli na rtech neměl. Je to jak balzám na rty, možná, že chutná ještě lépe. Děsím sám sebe!

Je třeba zhodnotit situaci. Po příchodu do koupelny propadám záchvatu smíchu, stačí jediný pohled do zrcadla. Iluze dokonalá, až mě uvidí večer účastníci, nenechám jejich bránice na pokoji! Potkávám našeho psa: jen krátce zakňučí, uteče a už o něm od té doby nevím. Následuje nezbytné foto do rodinného alba a na Facebook (škoda, že se ty fotky nepovedly, stále čekám na nějaké dobré přímo z místa činu).

Akce se velmi vydařila. Po mém příchodu mi věnovalo veškeré osazenstvo hurónský smích. Některé ženy se na mě sice dívaly skrze prsty, ale to byla jen čirá závist. Kameraman mi slíbil, že mě po třetím pivě "ojede". Já sám jsem u večeře konstatoval, že si připadám jak lesbička, když koukám ostatním ženám do výstřihu. Další návštěvník mi říkal, že se do té role opravdu dobře vžívám. Já mu na to odpověděl, že jsem konečně našel sám sebe (čímž jsem vyvolal mírné zděšení u okolo stojících lidí, naštěstí šlo jen o pouhý žert). Také jsem musel navštívit WC: dlouho jsem přemýšlel, do kterých dveří vlastně patřím. Nakonec vyhrála má přirozenost a šel jsem na pány. Vůbec si neumíte představit, jak bylo složité šaty správně složit, aby se nestala nějaká nehoda. Navíc jsem měl strach, že si šaty pomačkám (stejně jako dříve v autě). Ani jsem nemohl moc pít alkohol: už jste někdy viděli nalitou pohádkovou vílu?

Abych pravdu řekl, ženy to doopravdy nemají jednoduché. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušel, jak probíhá taková velká příprava, třeba na nějaký ples. Trvá to dlouho a je kolem toho spousta problémů. Starost o šaty, komplikované návštěvy WC, přizvedávání při cestě do schodů a samotná sebekritika vlastního vzhledu. Doopravdy jsem nebyl ve své kůži z toho, že jsem neměl velká prsa. Naštěstí jsem si akci i přes tyto "velké maličkosti" vážně užil a už se těším, jakou dámskou roli zvolím na příští maškarní ples :-)

Na úplný závěr přidávám dvě fotky, jak jsem to vlastně vypadal, škoda, že zde nejdou vidět podrobnosti a nalíčení. Co na to říkáte, věříte mi to? :-)