Hlavu dolů, hlavu vzhůru

Osamělost, vyčerpání, únava
pro mé tělo poprava,
mé myšlenky připomínají holubník,
když hlava padá na hrudník.

Lítají si, jak se jim zachce
než ocitnou se v moci dravce
a on - zanesl je do černých děr,
škodolibou z toho radost měl.

Trhá z nich maso, všude peří,
ve smrtelné křeči soupeří,
pravda na povrch vyplouvá,
když myšlenka - holubice - umírá.

... ale ...

Hlavu zvedám pomalu vzhůru
procitám, zaháním noční můru
bylo dobře, a bude lépe!
Budoucnost již na moje dveře klepe!

Mohu dokázat vše, co jsem si kdy přál
každý sen, co v srdci mě kdy hřál
Vzdát se? Ani náhodou!
Poradím si s každou příhodou!

... tím pádem ...

Mrtvou holubici nahradí
a navždy se v mysli uhnízdí
vyhlídka na krásné chvíle strávené
v náruči dívky mnou vyvolené.

... a tou je?

Jistota.