Celý můj minulý týden byl naplněn ženami. Setkával jsem se s nimi při různých činnostech, hodně o nich přemýšlel a rozhodl jsem se napsat pro ně tento článek plný chvály a ocenění. Bude to mé díky ženám, za to, že jsou. Doufám, že se vám bude má óda líbit :-)
Mistr Týden umí být pěkně zákeřný. Naposledy se rozhodl, že začne až v úterý a já se musel podřídit. V autobuse na cestě ze školy (trasa Karviná - Havířov) moje myšlenky utíkaly směrem k domovu, kde už na mě čekal výborný oběd následovaný hromadou sešitů. Dívám se z okna, když v tom najednou mě udeří do očí běloskvoucí zuby a ostře žlutá barva. Právě se na mě usmála paní Bobošíková, z bloku Suverenita a oznámila světu:
"Pánové, končíte. Teď tu bude pořádek!"
Okamžitě mě udeřil blesk osvícení, ruka popadla mobil a začala horečně psát poznámku: napsat článek věnovaný ženám.
Proč zrovna po této události?Zapůsobilo na mě slovo "pořádek". Beru ženu jako symbol pořádku. Většina žen neustojí nepořádek ve vlastní domácnosti a vždy s ním rychle zatočí. Málokdy ji za to čeká nějaká odměna, což mi nepříjde férové. Nejsem nemocný, jen jsem si této vlastnosti začal opravdu vážit. Poslední dobou chodím pravidelně spát nad ránem. Může za to maturita a množství učení. V noci je hlad, je potřeba si odpočinout a kde je na to lepší místo než v kuchyni? Ale ouha. Člověk příjde do kuchyně, stůl je plný ještě od oběda, nádobí čeká v myčce na uklizení, v čaji není citron a někdo zapoměl zavřít koš. To není příjemné prostředí a je třeba s tím zatočit. Ve tři ráno uklízet kuchyň?Není lepší když je tam uklizeno pořád?Ještě štěstí, že ty ženy jsou a tuto činnost i přes velkou nechuť a otravu zvládnou. V tomto ohledu obdivuji mamku mé přítelkyně. Je v tomhle ohledu vážně skvělá a její kuchyň (i celá domácnost) se blýskne čistotou, kdykoliv tam příjdete. Za vším je tvrdá a pilná práce. Mé díky číslo 1.
Středa byla naprosto fantastický den, hlavně pro mě. Po náročné škole jsem našel útočiště u své přítelkyně. Strávili jsme příjemné, lehce intimní odpoledne, večer mi udělala večeři a pak jsme spolu jen tak leželi u notebooku a dívali se na film. Tak dobře mi hodně dlouho nebylo a já si to naplno užíval. Moje přítelkyně je pozemský anděl a já ji nadevše miluju. Proto mé díky číslo 2 patří jen a výhradně ji.
Vše pokračovalo v pátek. Jel jsem se strejdou (zároveň i velký boss našeho zvukařského týmu) do Frýdku-Místku, kde jsme měli pomáhat nazvučit koncert dvou kapel: Public Relations + Rubiano v místním klubu Můza (poblíž náměstí). Nejvíce mě oslovila kapela Rubiano. V čele tří-členné kapely stála Frontmanka s velkým F. Zpěvačka a zároveň kytaristka, slečna Tereza. Po pár minutách hraní mi spadla čelist a jako kytarista jsem jen nevěřícně koukal na to, co předváděla na jejího černobílého Fendera. Pravý americký starý big-beat, hodně melodický a perfektně rytmicky zvládnutý.
Přitom to není jediná kytaristka, která mi vytřela zrak a donutila mě vážně zvážit svou další hru na kytaru. Kytaristka doprovázející Michaela Jacksona na jeho posledním připravovaném turné, Orianthi. Naprosto neuvěřitelný talent. Méně známá kytaristka Lori Linstruth ( http://lorinator.feminoise.com/ ) dlouho vládla mému žebříčku nejlepších kytaristů.
Obecně platí pravidlo, že když už někde v kapele hraje kytaristka, je buď opravdu hodně dobrá a natrhne všem kytaristům p... ehm, prostě tamto nebo je opravdu hodně špatná a tím pádem i celá kapela. Myslím si, že ženy jsou tak výborné kytaristky díky jinak stavěné emocionální části povahy. Ženy jsou mnohem více citově založené, empatické a na správných vlnách hormonů. Dávají do hraní úplně jiný cit a vše vnímají hodně jinak. Za tuto speciální vyjímečnost dávám mé díky číslo 3.
V sobotu mě čekal opravdu velmi náročný den. S partou jsme měli zvučit ples advokátní komory. Ve dvanáct odjezd, návrat kolem šesté ráno. Zde jsem byl svědkem (jako na většině těchto významějších a "bohatších" akcích), jakou úlohu plní většina žen ve vysokých vrstvách. Nechci se vůbec nikoho dotknout, to v žádném případě, ale nemám rád, když žena plní pouze úlohu pěkné ozdoby bez emocí a bez duše, nebo úlohu "vysavače". Vysávat, vysávat, vysávat. Šperky, peníze, drahé šaty, auta, vily. Mé díky číslo 4 patří ženám, které nepodléhají lákadlu peněz a velkého majetku. Mé díky za to, že milují co mají a umí být skromné (což se nám chlapům pravidelně nedaří).
Tímto pro mě minulý týden skončil. Je načase ukončit i tento článek. Ženy si zaslouží chválu a díky za svou neomezenou péči, toleranci, za výchovu dětí, chytrost, nadhled a za tu obrovskou podporu, kterou nám vždy poskytnou. Jsou vodou na náš velký oheň.
Proto my, zástupci mužského pohlaví, vezměme si občas z žen příklad a ukažme, že i my zvládáme tyto vlastnosti a projevme ženám náležitou úctu.
Děkuji za pozornost, přeji všem dobrou noc (popř. dobrý den) :-)
