Bohém

Všichni jej znali pod jménem Andrew. Nikdo si tím však nemohl být jistý. Popravdě, to jméno pro nikoho nebylo důležité. Pro všechny byl Andrew jen další z mnoha, kteří pravidelně navštěvovali tento bar.

Majitelka onoho baru ho měla opravdu moc ráda: vždycky po sobě zanechal slušnou sumu v pokladně. Návštěvníci ho také brali:  hlavně v momentech, kdy vytáhl svou starou španělu a hrál veselé melodie doplněné melodickým a lehce nakřáplým vokálem. Vždy zpívalo celé osazenstvo.

Andrew měl neuvěřitelné štěstí: štědří rodiče mu poskytovali dost peněz na jeho noční návštěvy baru i na uspokojení všech základních potřeb. Ve svých 23 letech, s velice silnou, upřímnou a vášnivou povahou mu nic nescházelo. Měl velkou slabost pro hudbu a nikdy nevynechal příležitost dát si v onom baru skleničku.

Celý život mu převrátil až nejmocnější cit, jakého je lidský tvor schopen. Láska.

Byla středa, devět večer. V baru panovala klidná a uvolněná nálada. Jeden pár u zadního stolu se věnoval důkladné lekci francouzského jazyka a Andrew hrál klidnou pomalou melodii jedné americké písně. Každý se otočil, když lehce zavrávoral v rytmu a až příliš hlasitě utnul poslední akord. I pár ustal v intimní chvíli. Andrew našel v srdci prázdné místo. Malý nevyplněný kousek, kde chybělo místečko k úplné spokojenosti. Prudce a náhle zatoužil po lásce. Dopil ze sklenice zbytek vodky, zaplatil, sbalil svou kytaru a za hovoru hostů (kteří už ztratili zájem o to, co se děje v jejich okolí) z baru odešel. A velmi dlouho se tam nevrátil.

Neměl žádné zkušenosti, proto zkusil první věc, která jej napadla. Inzerát v novinách. Brzo ráno je koupil, usedl na první lavičku v parku a dal se do hledání. Zaujal jej hned ten druhý: nějaká slečna hledá upřímného kluka s dobrým srdcem. Takových inzerátů tam bylo plno a Andrew si připadal hloupě. Přesto našel telefonní budku, vytočil číslo a čekal....

Přišel ten osudný den. Andrew se oblékl jako každý den: pohodlné rifle, černou mikinu (venku už bývalo celkem chladno i přesto, že byla teprve polovina září) a vyrazil. Měl se sejít s onou dívkou (jmenovala se Lily) u obchodního domu, v malém parku poblíž. Přišla, nesměle se pozdravili a on ji pozval na krátkou procházku městem.

Z krátké procházky se stala procházka dlouhá. Strašně lehce vedli spolu konverzaci, často se smáli a cítili se skvěle. Přesto byla Lily hodně nesmělá, Andrew se k ní dostával velice těžce. Skrývala v sobě hodně smutku a spoustu starostí. Dařilo se jí se přes ně přenést a naplno se soustředit na Andrewa. Když se večer loučili, už se moc těšili, až spolu budou zase.

No a jejich vztah rostl do krásy a velikosti. Andrew pomáhal Lily od osobních problémů, získával si postupně její důvěru i lásku. Chodili spolu za ruce, líbali se na osamělých rozích ulic, Andrew jí u řeky hrával své písně a vše mělo idylický průběh. Myslím, že nemusím popisovat, jak jim to spolu slušelo a jak jim ostatní záviděli. Přes krátké krize se přenášeli dobře, po roce vztahu to dopracovali až k nejintimnějším partiím.

Kdyby tenkrát kdokoliv věděl, co bude následovat, zásahl by. Protože to vůbec nebylo hezké a žádný očekávaný happy end se nekonal.

Nejintimnější partie jsou vždycky největší problém. Náš mozek a tělo mají naprosto odlišné potřeby, než těla a mozky žen. I tento vztah narušil tento problém. Pro Andrewa se stal sex drogou. Propadl mu rychle, nemilosrdně. Slabost k alkoholu vypadala vedle této touhy jako úplné nic. Navíc Lily se taky úplně změnila. Už to nebyla ta naivní, mladá holka. Stala se z ní sebevědomá a silná žena. Postavila se na vlastní nohy příliš prudce, čímž se jí povedlo akorát odstrčit Andrewa. On svůj problém potlačil: svedl s ním tuhý boj až došel k jednoduchému zjištění, že láska je mnohem důležitější než sex. Lily pro něj byla nepostradatelná, tak hodný a milý na něj nikdo nikdy nebyl. Její změna ho velice bolela. Začala na něj být protivná a agresivní. Jeho výtky neposlouchala a tvrdě si prosazovala své. Vše vyvrcholilo rozchodem, kdy mu Lily oznámila, že už pro ni není dost dobrý, úplně se změnil a už s ním nechce nic mít.

To Andrewa porazilo. Svou kytaru utopil v řece, vrátil se k láhvi a přilnul k ní víc, než kdykoliv předtím. Na životě mu přestalo záležet. Občas jsem ho vídal v baru. Lily jsem vídal taky: chodila po městě jako královna, zavěšena na klukovi z podobného těsta.

Co bylo dál? Andrew odešel. Jednoho dne prostě zmizel. Našla ho policie o týden později na břehu řeky, kde kdysi hrával své písně jedné krásné a hodné dívce, kterou nadevše miloval. Na tváři měl úsměv a nikdo nepřišel na to, jakým způsobem odešel na onen svět. Myslím si, že si tam jednou večer lehl, pozoroval hvězdy, vzpomínal a rozhodl se odejít. Nechal své fyzické tělo na tomto světě a jeho duše šla hledat svět jiný. Ten, kde by mohl dál žít se svou láskou.

A Lily? V době, kdy zemřel, zůstala úplně sama podvedená svou vlastní proměnou i svým vznešeným přítelem. Zpráva o smrti Andrewa ji prudce zasáhla. Otevřela oči a vše jí došlo. Jejím přátelům trvalo měsíc, než ji dali dokupy. Poté si koupila kytaru a hrávala na místě v onom baru, kde kdysi sedával jeden z mnoha. Jeden 23-letý mladík, se štědrými rodiči a životem bez starostí. Jeden, který zatoužil po lásce.

...Andrew...