Proč často neotevírám diskusi? Výzva pro komentující blogery

Diskusi vnímám jako důležitou a původně jsem ji měla otevřenou a několikrát se o to pokusila znovu. V článku popisuji, proč jsem ji zavřela a píši i výzvu pro diskutující, abych mohla zase diskusi otevřít. Aby vůbec měla diskuse

ismysl.

1) BEZPEČÍ BLOGERA

Jsem učitelkou, tj. veřejnou osobou a proto nechci, aby moji žáci, kdyby se k blogu dostali, četli osobní invektivy, když má jít o věcnou diskusi (to věřím, že je smyslem diskuse). Můžete s tím souhlasit či nemusíte, ale vy neučíte puberťáky a proto si tu hranici stanovuji já.

2) DISKUSE VĚCNÁ

Diskuse je určená k diskusi o tématu, nikoliv k domýšlení se o tom, jaké povahové vlastnosti má autor. A proč píše to, co píše. Děkuji jednomu z intenzivních diskutujících takto, že mi napsal do emailu a věci jsme si do značné míry mohli vyjasnit a převést diskusi na věcnou a i jsme zjistili, že v řadě věcí máme vlastně na věc podobný pohled (ne ve všech). Znovu tedy žádám: Pište k tématu, neřešte blogera. Pokud i najdete nějakou nepřesnost či nešikovnou formulaci v příspěvku: Nejsme profi novináři a každý to ví. Cílem přeci není se osobně napadat. Mají smysl jen věcná upozornění a hlavně připsání svých pohledů (což znamená i formulaci, kde diskutující s autorem nesouhlasí). Článek má tu výhodu, že se dá opravit (pravopisnou chybu a překlep spíše písnout emailem, aby nezaplevelovalo diskusi, bude opraveno): Proto má i diskuse smysl a mohou zde být i právě proto užitečné články: Nikdo neví vše. A právě proto jsem moc ráda otevírala diskuse, zejména v těch oblastech, kde opravdu nevím vše, neví to ani špičky státu a má smysl dát dohromady zase nějaký dílčí materiál (nejen pro politiky). Diskuse není zajímavá, kde spolu lidé jen souhlasí (to lze vyjádřit plusem), ale je zajímavá v doplnění a také kde spolu VĚCNĚ lidé nesouhlasí. Tam se může (ale i nemusí) tvořit něco lepšího, dohromady. Někde jsem k diskusi vysloveně vyzývala. To je podle mě občanská společnost. Do budoucna bych diskusi znovu chtěla otevírat zejména u témat, která se k tomu vyloženě hodí. Vystříhejte se také napadání jiných diskutujících kolegů. Je vidět z diskusí, jak jste na to někteří zvyklí, ale u mě na blogu to prosím nedělejte. Držte se věcné diskuse a čím věcnější a s pádnými argumenty bude, tím si někdy i s jinými blogery můžete třeba porozumět. A nebo ne, ale nezaplevelíte tím diskusi. Pokud by to někdo nedodržel, tak podpora autora či diskutujících v tomto smyslu má smysl a děkuji za ni.

3) Jak používám znaménka: Pokud s některým komentářem věcně do velké míry souhlasím, dávám plus. Pokud napůl, nedávám nic. Pokud zásadně (někdy i spíše) nesouhlasím, dávám mínus a prosím neberte si to nijak osobně. I pro mě je dobrým signálem počet plusů a mínusů, kdo s mým komentářem souhlasí a kdo ne. V tom není nic osobního. Pokud je v komentáři něco alarmujícího nebo naopak velmi podnětného či pozitivíního, vyjadřuji se k tomu ikonou v komentáři.

4) DISKUSE K TÉMATU

Článek je psaný na nějaké téma a má smysl psát k tématu. Samozřejmě v širším nezbytném kontextu. Ale jak osobní invektivy, tak nic neříkající plky nemají v diskusi smysl, není to vlastně diskuse. Zapleveluje to mediální prostor, který je už takto zaplevelený a nechci to podporovat. Něco jiného je, když se věcně přirozeně diskuse stočí, rozvětví i k dalším tématům. Můžete mít na to pohled jiný, ale je to můj blog. Resp. moje část blogu, kde mohu a nemusím otevírat diskusi.

5) MOJE SVOBODA, O ČEM PÍŠI

Není mým cílem dehonestovat kohokoliv a když už o někom píši, má to svůj vážný důvod: Jsou to osoby nekřehké, tj. nehrozí jim osobní zranění primárního typu. Jsou to osoby, kterým jsem osobně vícekrát psala, takže nejednám za jejich zády. Jsou to osoby vlivné, v některých případech by se dalo říci „vůdce“. Jsou to osoby někdy charismatické, kde je nebezpečí, že okouzlí více svým ko uzlem než věcně. Text je určen nejen pro některé blogery, kteří i do komentáře napíší „ale on je takový sympatický“, ale hlavně pro moje blízké (odkaz na článek) a blízké blogerů. Ve článcích se snažím být maximálně věcná a je už na každém, jaký si o daném člověku udělá obrázek sám. Zároveň ve své duši i v textu vždy přeji upřímně dotyčnému jen to nejlepší, všichni jsme „na cestě“, čímž neříkám, kudy přesně má cesta daného člověka vést.

6) MOJE POUČENÍ O ČEM NEPSAT

Většinou se snažím psát buď věci jasnější nebo věci ze své praxe a hlubší úvahy. Ale v jednom z posledních článků jsem psala výzvu k tomu, abyste podpořili končící vládu, aby poslala návrh rozpočtu do psp. Vycházela jsem s širšího studia daného problému, ale i z osobní komunikace s některými klíčovými politiky. Tam jsem zjistila ale jednu věc: Diskuse k danému tématu se vyvíjí a proto k tomu není praktické ani dobré psát článek a přepisovat ho.

7) DISKUSI POUŽÍVAT JAKO DISKUSI A NE PROSTOR OSOBNÍ EMOCIONÁLNÍ ÚLEVY

Rozumím tomu, že svět je složitý a mnoho věcí bolavých. Všichni máme emoce. Ale blog není chat mezi přáteli, je to veřejný meziprostor, byť amatérský a proto se nemá smysl kritizovat, ale opravovat a doplňovat: Každý to můžeme vnímat jinak, ale je to můj blog, to je svoboda a demokracie: Pro mě má smysl věcná diskuse a je pro mě důležité nezaplevelovat psaný prostor komentáři, které vlastně nemají žádný obsah, jsou jen emocionální úlevou daného člověka k dané problematice „jak je to hrozné v politice a na světě“. To prosím dělejte ve svém soukromém prostoru a pomáhá k tomu i pohyb, dech, hlas. Proč je to ještě důležité: Emoce vybuzují u druhého člověka také emoce. Čili když se budeme podporovat v tom, jak je to hrozné, neřkuli napadat druhé, roztáčí se emocionální smrtící kolečko o kterém psychologie toho mluví hodně, není třeba, abch to zde rozváděla.

8) I na idnesu existují trollové (tím neříkám jen proruští) či lidé psychicky labilní a až přes nějakou míru se to řeší oficiálně s adminy. Pokud by se přes moji míru nabourávali do diskuse, musela bych diskuse zavřít. Pokud by to bylo v menší míře, prosím vás o to, abyste je v diskusi také eliminovali (ale ne názorové oponenty), případně vedli ostatní k věcné diskusi, kde můžeme mít i značně různé pohledy (vraceli věcnou diskusi), což je i v ústních diskusích někdy potřeba. Abych zbytečně nemusela diskusi na další léta uzavřít.

Do budoucna se tedy budu svobodně rozhodovat, kde diskusi otevřu a kde ne (doplnit+oponovat či naopak nerozmělnit článek). Pokud zjistím, že je možné diskutovat, budu v tom pokračovat. Pokud zjistím, že ne, diskuse zavřu.

Děkuji vám za dočtení až sem, děkuji všem doposud věcným diskutujícím a předem děkuji doufám (skoro) všem do budoucna věcně diskutujícím blogerům.

Alena Kulhavá