Poprask kolem kněze Marka Orko Váchy: Přečtěte článek až do konce

Měl být Marku Orko Váchovi zrušen malý úvazek v Praze? Co říká církevní právo a proč se nemalá část věřících vůči rozhodnutí arcibiskupa Graubnera brání? Kam se církev vyvíjí? Co čeká Otce Váchu?

MŠE „HOSPODIN V HOSPODĚ“ BYLA JEDNA Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH MŠÍ, KTERÉ JSEM VIDĚLA A TO NE TÍM, ŽE BYLA V HOSPODĚ. Díky všem organizátorům. (Byl tam jen potom za mě moc rychlý střih Sarrah do dalšího dění).

Z mého úhlu pohledu nebyla překročena pravidla, která by mši znesvěcovala (vnímala bych to jen jako liturgické chyby), ale chápu i druhou stranu.

Marek Orko Vácha udělal (kromě diskutabilních věcí na mši) liturgické chyby. Rozumím tomu, že Arcibiskupství muselo reagovat, zvláště při stížnosti konzervativních věřících. Na kněžská setkání nechodí všichni kněží a Arcibiskup věděl, že tam Marek Orko Vácha nebude. To, že si Marka Orko Váchu pan arcibiskup nepozval, nesvědčí bohužel o jeho lidském i profesionálním přístupu v dané situaci. Dále: Docela velká chyba v liturgii (nedodržení jednoho základního pravidla) nejen za mě spadá do kategorie „služební postižení“, tj. třeba „vytýkací dopis“ nebo jen pohovor (obojí v pochopení smyslu akce a v pochopení dané osoby: Marka Orko Váchy), resp. tak se to dělá v klasickém pracovním poměru dobrého (a to i neduchovního) zaměstnavatele. K čemu může vést, že pan arcibiskup Graubner přistoupil k přísnější variantě a to odebrání částečného úvazku v Salvátorské farnosti v Praze? 1) Ti ultrarotodoxní bez odpuštění jsou spokojení, ale ti možná moc ultrakatolických dětí nemají (?), nevím....a je to irelevantní 2) Lidé s širším rozměrem a lidé rozšiřující křesťanství ve svém poselství jsou zraněni a v nedůvěře v hlavu církve (pražskou), tím spíše v kontextu kauzy samotného arcibiskupa Graubnera. 3) (Nejen) mladí lidé, kteří chodili speciálně do Salvátora na zpovědi atd. k Marku Orkovi Váchovi, se dostávají do problémů. A že to jsou rozhovory a zpovědi velmi hluboké. V nabitém pracovním či studijním týdnu není tak snadné zajet do Lechovic u Brna 4) Kolik mladých mužů se bude chtít hlásit na kněze, když nikdy nesmí udělat chybu?

Pan arcibiskup Graubner také porušil pravidla a to církevních zákonů:

Církevní právo zdůrazňuje, že kněz má právo na spravedlivý proces a na možnost obhajoby. Pokud arcibiskup knězi bez řádného slyšení odebral úvazek, mohl tím porušit Kodex kanonického práva (CIC, 1983), konkrétně tato ustanovení:1. Právo na obhajobu (kán. 221 §1-3).Všichni věřící (včetně kněží) mají právo obhajovat svá práva u církevních autorit. Před uvalením jakéhokoli trestu či sankce. musí být poskytnuta možnost se vyjádřit a obhájit. 2. Odebrání úřadu nebo úvazku (kán. 192–195, 682 §2). Kněz může být odvolán pouze podle spravedlivého postupu, což obvykle zahrnuje prokázání závažného důvodu a možnost se bránit. Kán. 682 §2 uvádí, že pokud kněz dostal úvazek na základě pověření biskupa, nemůže být svévolně odstraněn bez důvodu. Kán. 193 §3 vyžaduje, aby se knězi sdělily důvody odvolání a dal se mu prostor k vyjádření. Je spíše pravděpodobné že to Marek Orko Vácha nebude řešit u apoštolské nunciatuřy (kam by se mohl odbolat) nebo v Dikasteriu pro klérus. Má mnohem důležitější věci na práci a pan arcibiskup paradoxně poskytnul Marku Orkovi Váchovi takovou reklamu, jakou doposud neměl.

Které chyby v liturgii udělal Marek Orko Vácha?

1) Nechal číst Evangelium zlaicizovaného kněze Daniela Hermana.

2) Na stůl v hospodě nedal ubrus (ač mohl).

3) Mše svatá se konala v hospodě, což církevní právo zakazuje

4) Mše svatá se konala s konzumací jídla a pití

Za nešťastné osobně považuji i to, že Marek Orko Vácha o takové akci dopředu arcibiskupa neinformoval (jenže po bitvě je každý chytrý...a je dost pravděpodobné, že by tato akce neprošla).

Arcibiskup Graubner postupoval a prý ještě v současné době postupuje příliš benevolentně ohledně kněze Františka Merty, který zneužíval ministranty. Zároveň jsou s ním vedeny různé majetkové kauzy. V tomto kontextu je o to nepřijatelnější, jaký tvrdý postup zvolil u Marka Orko Váchy (nic na tom nemění to, že někteří jeho kolegové navrhovali postup ještě tvrdší). Demonstrace před Arcibiskupstvím jsou v tomto kontextu pochopitelné. Bohužel ač tam byly velmi dobré projevy velmi dobrých osobností, objevily se tam nevkusné agresivní nápisy na arcibiskupa Graubnera, s čímž zásadně nesouhlasím.

Probírala jsem se církevním právem a zvyklostmi dneška a skutečně byl porušen Kánon 823, který se týká dozoru nad učením, což zahrnuje také to, kdo smí kázat a vykládat evangelium. Podle Všeobecných pokynů k Římskému misálu (GIRM) a Kodexu kanonického práva (CIC): Evangelium má číst kněz nebo jáhen (CIC kán. 767 §1). Laici evangelium číst nesmí v rámci liturgie. Pokud by ho četl zlaicizovaný kněz, který už nemá pověření sloužit veřejně, je to liturgická nesrovnalost. Je tam skutečně nejasná otázka: „Pokud by byl zlaicizovaný kněz považován za osobu šířící nekatolické nebo neautorizované učení, mohlo by to být problém.“ Hledala jsem i právní analogie a vysvětlení a našla toto k trestu „Musí zohlednit pastorační dobro věřících – pokud byl oblíbený, respektovaný a pomáhal mladým, měl by být veden spíše pastoračně než represivně.“ „Pokud byl úspěšný v pastoraci mladých, nemělo by se mu brát působení ve farnosti jen kvůli tomuto incidentu – ledaže by se ukázalo, že dlouhodobě ignoruje pravidla nebo způsobuje pohoršení.“ Ptala jsem se a hledala dál (i vzhledem k tomu, že to přenášela televize) a je skutečně na arcibiskupovi, jak se zachová: Zda dá větší vážnost tomu, že si někteří konzervativní (i ultrakonzervativní) věřící stěžovali, nebo pastorační službě Otce Váchy ve farnosti, kde je právě specificky potřebný (Salvátor) a vzhledem k tomu, že šlo o jednotlivý čin, tak jen udělit napomenutí. Osobně se přimlouvám k tomu druhému. Je to ale arcibiskupova funkce, jeho vyhodnocení a jeho zodpovědnost vůči různým subjektům, takže jde ode mě skutečně jen o pohled, ne nátlak.

Někteří věřící i nevěřící by chtěli církevní právo úplně ignorovat „vždyť Bůh je všude“ „Ježíš také kázal všude“, jenže to je zavádějící: Církev (stejně jako škola, stát apod.) je instituce, která aby fungovala dobře, potřebuje určitá pravidla. A pravidla vždy omezují „originální výjimečné“, proto často takoví lidé v organizacích nejsou, nebo v tom „umí moudře chodit.“ Pravidla (resp. rozlišování) je důležitější o to více v dnešní době, kdy světem hýbe posunutý (ve své původní myšlence dobře míněný) postmodernismus – „hodnotová i informační cochcárnová někdy i sračka“. Ale organizace (stejně tak ale i indiánský kruh, rodina apod.) by měla pravidelně přehodnocovat svůj systém, zda je ještě funkční v tom, aby v životě člověk žil svůj nejvyšší potenciál jak v kultivaci duše, tak v tvořivosti, tak ve vztazích. Jak to, že Marek Orko Vácha překročil docela základní pravidla o kterým bych si myslela, že jako velmi vzdělaný kněz nutně věděl?

Nevím a nechci vytvářet domněnky, mohlo to bý úpně jinak.... Podvědomě mě ale nějaké hypotézy přirozeně napadají: a) věděl to a prubnul to „co to udělá“, kde jsme v rámci posunu církve, co je a není v současné době možné. Zvláště proto, že Daniel Herman není laik, je posvěcený biskupem, je zlaicizovaný kněz b) V plánování mše v hospodě (kterou zorganizovala dívka Sarah) na to prostě nevzpomněl, měl to za tak „zvláštní akci“, že to mohl opominout nebo mít „zatmění jsa obětí své vlastní výjimečnosti“ – výjimečný a otevírající nejen katolický prostor Marek Orko Vácha bezesporu je. Kladu si otázku, proč ve svém prohlášení Marek Orko Vácha píše, že o žádném pochybení neví. Může tam být důvod, že „byl pozván k hotové inscenaci mše a proto to nepovažoval za povinnost řešit nebo ho nenapadlo, že organizátorka tyto detaily neohlídá?“ I tak to může být a tím více bych to chápala. Moc ráda bych se ho na to zeptala.

Marek Orko Vácha inspiruje řadu lidí svojí pastorací, jako skautský vedoucí, etik na lékařské fakultě i propojováním různých přírodovědných oborů s životem člověka. Inspirativních přednášek a rozhovorů s ním najdete na youtube hodně. (foto z Ak.farnosti).

Jedna velmi známá osobnost o něm v této souvislosti napsala:

„Orko byl můj první skautský vedoucí (spolu s Petrem Marečkem), když studoval v Olomouci, jezdili k nám do Kokor a rozjeli tam skautský oddíl. Jeho jsem sledoval, když nám dospívajícím klukům a holkám vysvětloval tajemství přírody, protože v tom byl a je coby vystudovaný biolog a teolog naprosto skvělý, ale také všechny další věci důležité pro život. Ovlivnil výrazně pozitivně mé dospívání a formování mé osoby. Za což jsem mu na celý život vděčný. Ale i později při všech osobních setkáních, přednáškách a čtení jeho knih mi je vlastně dodnes skvělým průvodcem životem (podobně asi i tisícům jiných lidí ).“

Mě osobně Marek Orko Vácha pomohl několikrát: Když byl odvážný v době začínající migrační krize, kdy jsem viděla „o dva roky dříve“ vidět věci rovnovážně, realisticky a ne bezhraničně. Pomohl mi v několika duchovních rozhovorech a v jedné velmi hluboké zpovědi, kdy to byla poslední kapka doodpuštění si své velké chyby, která se nemohla nestát. Zpovídal každé úterý do deseti do večera, v pozdních hodinách unavený, ale stále jasně a laskavě přítomný. Četla jsem některé jeho knihy a poslouchala jeho besedy a jsou pro mě místy velmi inspirativní, místy „sounáležitost v tom krásném až zázračném na světě, ale také bolavém a duši proměňující“.

Proč církvi tolik vadí, když čte Evangelium laik?

Ježíš jako „Syn Boží“ (ať už si pod tím – kdo nejste věřící – představíte cokoliv, minimálně naprosto výjimečného duchovního, inspirovaného člověka) tuto duchovní sílu předal pro další generace „sloužit mše“ Petrovi a ten potom biskupům (a papeži). Prostě přímá zkušenost, tak jako i děti nasávají ze svých rodičů (nejen to) a jsou pro vývoj dítěte klíčoví. Kněží přijímají svěcení od biskupů. Je otázkou, zda něco ztrácí zlaicizovaný kněz (kvůli své životní cestě, nikoliv v otázce víry), který už jednou svěcení přijal. Za mě ne. A zároveň Ježíš „kdekoliv se dva nebo tři sejdou v mém jménu..“ „vítr (Duch) vane kam chce“ tj. tam, kde vane Duch, vane a to někdy i více, než přes některé unavené či vyhořelé či zformalizované kněze bez jiskry života. A to je právě jádro sporu lidí a to i v církvi již delší dobu. Zde ten problém nevyřešíme, Marek Orko Vácha ho znovu otevírá. Otevírá ho nejen obecně, ale za mě nechtěně právě v tématu „zlaicizovaných kněžích“.

Existuje úsloví „Aby nástroj krásně hrál, musí být struny napnuté. Napneš-li ji příliš, praskne.“ Naštěstí zde nejde o tragédii pro Marka Orko Váchu, na Moravě už plánují o to více aktivit a kdo nutně nutně bude potřebovat, na Moravu zajede (třeba i s dárkem, když částečný úvazek chybí)...

I zde je otázka, zda pro lidi určitého náboženství, kteří přijdou do kostela sdílet „podobné“ může u ambonu stát i někdo spíše z okraje věrouky (třeba kdo uznává Ježíše Krista jako výjimečného člověka, jeho poselství, ale nevěří v život po smrti a jeho vzkříšení....a to dávám dost jednoduchý příklad, jde jít do větších detailů, menších rozdílů v rámci tradice, viz i štěpení církví). Jak to je? Není to snadné téma a proto je řada lidí, kteří do kostela občas zavítají, ale nejsou pravidelnými farníky (nebo jen na určitou část života, aby se seznámili podrobně s životem a poselstvím Trojice Boží) a mají spíše křesťanstko-sokratovský přístup k životu. A je otázka, zda takový člověk má zpívat žalm nebo číst u ambonu. Je totiž rozdíl „žít duchovní život“ i třeba v nějakém společenství a se sympatiemi k některému náboženství (či více náboženstvím) a „být součástí nějakého konkrétního náboženství, resp. církve s její přesnější liturgií“ a lidé si to někdy pletou. V tom druhém se systémem hledá „to společné“. Byť pouštní otcové, Druidi, meditující jogíni atd. se dotýkají podobného...Za mě jde o to, aby se člověk, který u ambonu stojí autenticky ztotožňoval s jádrem toho, co čte.

V diskusi o mši „Hospodin v hospodě“ někteří otevírají otázku „Sarah“ a obecně dívky v Orkově životě. S dovolením ji ponechám stranou, protože jak přesně vznikal nápad této mše nevím o osobním životě Marka Orko Váchy a ultrakonzervativním kněžím někdy vadí i pouhá kamarádka. Jen (když už se o tom vede také diskuse) píši: Znám osobně případy i dočasného většího citu kněžích k nějaké dívce, ženě, kterou vysublimovali do duchovní pomoci takové ženě, nějaké společné bohulibé činnosti a nic víc. Neznám jediného kněze, který by porušil v tomto kontextu celibát. Kněží to v této otázce nemají vůbec jednoduché a téma „dobrovolnosti celibátu“ se halasně diskutuje už poměrně dlouho. Marek Orko Vácha podal velmi niternou zpověď (a díky mu za to), která hovoří nejen o partnerství, ale i o touze mít děti (Otec Vácha ve snech bolavě vidí oči malých dětí, které by chtěl mít a nikdy mít nebude). Zároveň mluví o tom, proč je blízký vztah duchovního s blízkou ženou a jak to měly velmi vážení papežové a další velké celibátní postavy (např. svatý František a svatá Klára). Osobně si myslím, že celibát by měl být zachován (protože opravdu přináší výjimečnou duchovní cestu pro toho, pro koho je vhodný), ale měl by být zdobrovolněn. Marek Orko Vácha v rozhovoru z roku 2016 podrobněji také vysvětluje, proč je to vhodné pro kněze, kteří se potkávají ve farnosti s řadou lidských problémů (nejsou tedy mniši).

Odkaz

Jsou témata, kde diskuse moc nepomáhají a vyřeší to možná až generační výměna. Na druhou stranu otevírání těchto otázek právě může vést k hledání co nejlepších řešení do budoucna.

Na druhou stranu přeji Marku Orko Váchovi, ale se mu nestávalo, že si v citu k nějaké ženě neohlídá do detailu nějakou akci nebo že by udělal něco na popud ženy, co by normálně neudělal (a bylo zbytečnou chybou), tj. aby se mu dařilo „být nohama na zemi a ve svém středu“ a tvůrčí inspiraci kohokoliv mohl moudře využít.

Schválně jsem se nedívala na záznam mše, abych nebyla před psaním tohoto textu ovlivněná. Šla jsem po této lince sporu - liturgii, kterou lidé řešili, viz výše. Až dnes jsem se podívala na záznam mše a byla nádherná. I přes obrazovku jsem měla pocit takové přítomnosti, resp. toho, co se tam dělo. Přinášela přesně to, co autoři zamýšleli, až mi tekly slzy dojetím. Několik detailů bych poopravila, ale to je na kolegiální křesťanskou diskusi a ne na zlobu.

Detaily (kromě zmíněné diskusi k liturgii), které bych do budoucna poopravila: Citlivá náznaková výzva „nenosit zejména alkoholické pití ke stolu, ale dát lidem svobodu, kdo se bude chtít vzdálit“ měla svůj význam, ale pro konzervativnější věřící i tak citlivé a ani mě to nedávalo v tu chvíli smysl. Pokud byla někde propagace akce „bude se slavit mše a u toho zároveň pít nápoje nebo hned po tom“, nevnímám to jako dobré. V průběhu pořadu se mi rozsvěcela „červená kontrolka“. Navíc alkohol mění způsob vnímání a to tak, že na uvolněnou zábavu to jako zkušenost může být přínosem (i opakovaně, byť každé množství ničí nervové buňky), ale není to látka využívaná pro rituály plné pozornosti. Rozumím tomu a i proč se nemá u mše jíst (snižuje to koncentraci i svátečnost situace, kdy jsme zaměřeni na mši a ne na jídlo). Opět to vidím jako „bod k diskusi a hledání do budoucna co nejlepších cest rozšiřování působnosti církve“ a ne na kárné opatření.

Na druhou stranu ale právě to, že když přijdou lidé do hospody, nejde o to jim vše sebrat, ale přitáhnout je do dění duchovního natolik, že snad nikdo si ani neloknul a kromě jednoho pána (wc?) neodešel pro pití a to nejen kosteloví katolíci. Osobní zkušenost je někdy lepší, než dopředu řečené pravidlo.

Situace ve mě vyvolala ještě hlubší úvahu nad smyslem „přijímání pod obojí“. Symbolický rozměr „Krev Páně“ je mi jasný, i další důvody: Tehdy to i pití při hostině, zdravější než voda (která byla nehygienická), šťáva by se zkazila, i v Bibli jsou záznamy o léčivosti malého množství vína (žaludek apod.). Na druhou stranu i malé množství alkoholu působí na mysl...Vnímám rozdíl při příjmu eucharistie jemnost Těla Páně a působení alkoholu (jsem velmi citlivá): Hrubší, obluzující, ale někdy něco povolí...jak to vnímají jiní lidé při přijímání? Možná to tak má být, není to čistá kontemplace... Nová otázka pro mě...

Krásný čistý dřevěný stůl by za mě bylo škoda balit do ubrusu, naopak bílá roucha na něm krásně vynikla. Krása přírody a krása lidského. Patřící do architektury světnice a to krásně. Ale plátno – ubrus má na mši liturgickou hodnotu a je povinný (pouze kam opravdu ubrus vzít nejde, se to nedělá...lze vzít i malé pláténko někam): Připomíná plátno, do kterého byl zabalen Ježíš při ukřižování a nedává tudíž smysl ho na mši „nevzít“. Tuto chybu bych řešila domluvou. Je zcela absurdní, že jiné výrazně větší chyby (a to nejen v kauzách pana arcibiskupa Graubnera) jsou přehlíženy (bez důsledků, bez vytýkacích dopisů, bez postihu) a zde se postupuje tak nesmyslně tvrdě (tím spíše, že byl pan arcibiskup, jak říká, pod tlakem svých kolegů): Mnozí vědí, že za tím jsou další dlouhodobější rozpory, kde situace byla jen využita a nic nepomůžou slova hlubokých duchovních „vůbec neposuzujme“, která jsou v kontečném důsledku pravdivá. Ano, arcibiskup má právo zrušit úvazek a to i bez kontaktu dotyčného, ale je takto jednat správné v církvi, která si říká synodální? Jak řekl kněz Jan Regner (který se také jasně postavil za Orko Váchu a vnímá jasně problémy církve, ale je schopen vidět situaci v širší naději): „jsme na Cestě“.

Co bylo pro mě na mši hezké: Nemám ráda některé hosanové kytarové bohoslužby v kostele (je to otázka mého vkusu, ne kritika), protože zvuk se tam třepí a je škoda nevyužít chrámu k melodiím, na které jsou stavěné (a to různorodé styly). Naopak do světnice se hodily tyto zpěvy a nebyly o nic méně niterné. I Agnus dei (klasický) a zpěv k přijímání vyšel.

Na konci bohoslužby zachytil jeden fotograf v davu (bohužel vepředu) v krátkém mžiku paní, která ven velmi srdečném rozpoložení dělá nepochopiteně neslušné gesto. Rázem to kolovalo po sociálních sítích jako důkaz „znevážení mše svaté snad až satanskou ženou.“ Ta paní se pravděpodobně neudržela a nakonec se projevilo její gesto, které asi dost automaticky používá (?). Učila jsem 10 let ve škole, kde žáci používali více sprostých slov než významových (ne všichni), taková gesta dělali o přestávkách často a to někdy i pro mě v nepochopitelném kontextu (móda). Pocházeli často z různě problematických rodin. Měli ale také srdce. Trávila jsem s nimi hodně času. Nemohla jsem chtít, aby byli dokonalí a vždy věděli, co je vhodné. V divadle přes všechna vyslovená pravidla to bylo zejména v šesté třídě o nervy a o ostudu. Přesto mělo smysl je tam vzít. Díky Orkovi a organizátorům, že tuto akci umožnili, všichni vědí, že tam jsou i ti nekosteloví. Je možné, že tam proběhly i některé další nevhodné (či možná i nechtěně znesvěcující...lidé občas nějaký detail vyfotili) situace, protože tam bylo hodně lidí. V tomto kontextu se i spoluorganizátor pan převor Petr Prokop Siostrzonek omluvil, totéž bych čekala od Marka Orko Váchy. Omluva neznamená „popření celého smyslu akce.“ Kéž by tato situace sloužila jako zkušenost do budoucna (např. připomenout na začátku pro přišedší některá pravidla s hostií apod.) a ne klín mezi ortodoxními katolíky a sympatizanty Marka Orko Váchy. Kdo nic nového nedělá, nic nezkazí. Na záběrech z televize (televize natáčela celou dobu celý prostor) jsem při pečlivém shlédnutí nic nepatřičného neviděla.

Zde se dotýkáme porušení třetího a čtvrtého pravidla a to je „mše v hospodě“. Právě toto pravidlo pomáhá předcházet tomu, aby lidé dělali na místě věci, které při mši vhodné dělat nejsou (paroháč, nechat si euchraristii na později, konzumovat jídlo apod.). Právě proto Sarah Hlaváčová atd. pojmenovala (bohužel chybně) bohoslužbu za „ekumenickou“, aby se na ni mohla vztahovat mírnější pravidla. Jenže při ekumenické mši nemá být proměňování a je to jen bohoslužba slova různých vyznání. Jiní věřící (kterým i stůl apod. nevadil) vidí problematiku toho „přiblížit víru lidem hospodě je dobré, ale proč zrovna hned eucharistie?“ V tom právě spočívalo kouzlo a výjimečnost celé akce: „Ukázat to celé ve velmi srdečném duchu lidem, kteří se k tomu normálně nedostanou: A to jak v místnosi, tak přes TV Noe.“ V tom vnímám (i v tom, jak se to krásně povedlo) kouzlo celé akce. A i když zároveň souzním s liturgickými pravidly normální mše a do detailu bych vypracovala pravidla i pro takovouto mši, viděla bych jako přínosné, aby při zachování maximálního obsahu a svátečnosti (a zároveň využít lidské blízkosti)se takovéto mše občas pořádaly. Aby je pořádali takoví kněží (nejen Orko), kteří právě dokáží přenést sváteční i mezi lidi, kteří do kostela normálně nepřijdou srozumitelnou a stále sváteční formou.

Rozumím připomínkám lidí, ale vnímám jako „možná ještě delší cestu k srdci a Smyslu“ u některých z nich, kteří (i když mohli mít vážnější připomínky) vůbec nepochytili smysl a krásu celé akce. A je otázka, zda tak či tak to mají s odpuštěním. To platí i pro druhou stranu to platí ale i pro druhou stranu, (tj. pro některé horlivé podporovatele Marka Orko Váchy). Kromě důležitosti vyjádřit názor a prosbu třeba i formou petice v tak klíčové situace církve, tím se všichni učíme...Jsem ráda, že Marek Orko Vácha diskuse nejitřil, vyjadřoval se stručně tak nejlépe, jak v daný moment uměl. Děkuji i studentce na velmi dobrou formulaci petice – prosebného dopisu.

Na druhou stranu kdybych měla větší či menší problém s danou akcí, kontaktovala bych prvně aktéry (zejména Marka Orko Váchu) a s nimi chtěla jednat (Arcibiskupství bych kontaktovala až ve chvíli, kdy bych se rozumné komunikace nedočkala a považovala bych problém za zásadní. Naopak pan arcibiskup oslovoval farníky a kněze, aby si na Marka Orko Váchu stěžovali a jeho k rozhovoru neoslovil. Dokonce nabádal farníky, aby se nedívali na TV Noe, čím by tuto krásnou televizi sloužící nejen ortodoxním křesťanům (ale jim nejvíce) mohl poškodit. Vždy při odvážnějších podnicích se dají udělat chyby, ale „vylít s vaničkou ne dítě, ale celý svět“ se přeci nemá.

Klášterní šenk znám a je to krásný prostor, který dýchá lidstvím starých světnic. Pokud nekatolík vešel do takového prostoru s řadou milých praktikujících katolíků (což bylo zbytečně vyčteno), velmi pravděpodobně se tam cítili dobře a kouzlo celé mše spočívalo právě v tom „kdekoliv se dva nebo tři sejdou“ a možná pro pravidelné katolíky „ještě více žít jakoby mši v celém dni s lidmi“. Propojení bohoslužby se životem (i v kázáních a drobných věcech mimo). Teď, teď je výjimečný okamžik daru života, lásky, vzájemnosti, tvořivosti...s vědomím nesamozřejmé tvořívé síly (Boha) a daru výjimečných lidí, kde Ježíš Kristus (Syn Boží) apelem na lásku přinesl Boha (tvořivou lásku a odpuštění) ještě vědoměji mezi nás, do nás...Pojďme to prožít co nejvíce a to jak v teple blízkosti v chalupě (kde je i hodně lidí na malém prostoru), tak samostatněji v architektonickém chrámu. Tři krásná kázání,, která se navzájem doplňovala zde rozebírat nechci, doporučuji ke shlédnutí. To, co bylo na mši krásné bylo i to, že každé slovo Marka Orko Váchy bylo pronášeno s klidem, s velkou vnitřní autenticitou, soustředěním a modlitbou. Děkuji za to. Vlastně „lituji“, že tuto mši nepřenášela i Česká televize tak, aby se mohli přiblížit i další lidem (a to ne nutně k pravidelnému chození do kostela, ale k tomu za a stále s námi a v nás...).

PŘEJI VŠEM KNĚŽÍM, BISKUPŮM A PAPEŽI CO NEJVÍCE MOUDROSTI A LÁSKY.

PŘEJI VŠEM LIDEM, ABY MOHLI VE CHVÍLI, KDY TO BUDOU CÍTIT, SPOČINOUT V KOSTELE (KRÁSNÉM CHRÁMU) I KDEKOLIV NA MŠI.

PŘEJI MARKU ORKOVI VÁCHOVI, ABY ODOLÁVAL POKUŠENÍ VÝJIMEČNOSTI (i udržel rovnováhu srdce) A MĚL MOŽNOST CO NEJLÉPE PASTOROVAT BEZ ZBYTEČNÝCH OMEZENÍ. (Zatím tedy pracovně bohužel jen v Lechovicích na Moravě). Vzal si ze situace poučení a inspirace.

PŘEJI VŠEM VĚŘÍCÍM A DALŠÍM LIDEM, aby nevešli do ubezdušující zloby na pana kardinála nebo naopak Marka Orko Váchu a naopak hledali VNITŘNÍ MOUDROST, CESTU DÁL v církvi i obecně.

S díky za život, za mír, ve kterém můžeme tato témata řešit

DOPSÁNO EX POST 23.2.2025 :

Jsem ráda, že širší diskuse na sociálních sítích (i na stránkách Arcibiskupství), otevřený dopis panu Arcibiskupovi (který jsem také podepsala), veřejný protest a i mediální rozhovory přispěly alespoň k dílčímu kroku. Má smysl věci řešit.

Cením si společného prohlášení Arcibiskupství a Marka Orko Váchy, ale stejně mi to nedává smysl: Jediné, co se stane je, že lidé z Čech přijdou o možnost zajít na duchovní rozhoror či zpověď k Marku Orko Váchovy (výjimečná záležitost) a to zejména studenti, pro které může být doprava na Moravu cenově náročnější.

Odkaz

TOTO VĚC VYSVĚTLUJE A JE VÝBORNÉ, ŽE TO V TROCHU JINÉM RÁMCI BUDE POKRAČOVAT 🙂

DVTV

| „Projekt Hospodin v hospodě bude pokračovat, chystají ho lidé s čistým srdcem, z lásky k Bohu a k církvi. Rozhodně nechtějí nikoho provokovat. Už to ale nebude mše svatá, takže se nikdo nemůže pohoršovat,“ říká Marek Orko Vácha ve velkém rozhovoru. Celý si ho pusťte ZDE: https://dvtv.ink/orko_vacha

23. února 2025 v 19:41, příspěvek archivován: 23. února 2025 v 19:41

0 0

Alena Kulhavá