Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Moje květnová Pouť Řevnice - Dobříš - Jince - Hořovice

Cesta je cíl. Štěstí začátečníka se projevilo v podobě sluníčka a "zázraků" při Velikonoční Pouti. Zde naopak pršelo a vyšly najevo Stíny z hlubin. Vesmír ukazoval svoji temnější stránku. Ale tu kouzelnou také.

Čtyři dny jsou dlouhá doba a i když vybírám jen střípky, není to text ke zhltnutí, ale k ponoření se do atmosféry kraje a života...

Cestou vlakem do Řevnic mi přišel na mysl jeden člověk, který se snaží kandidovat na různých místech do politiky, ale nemá moc konkrétní program a v současné době svoje "hlídání demokracie" spíše proměňuje v určitou urputnost. Vzpomněla jsem si na studenty a učitele Arcibiskupského gymnázia, neboť zde má své syny. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem někdy byla "heretikem". 

Řevnice kostel
Řevnice kostel
Řevnice kostel

Krásná atmosféra v kostele, velmi lidský kněz, který jsem se později dozvěděla, je nemocničním kaplanem. Láska i Duch maximální. Lidé velmi srdeční, což se poznalo jak při zpěvu, tak z celkové atmosféry, tak při podávání rukou. To není v každém kostele. Když hrály varhany, říkala jsem si "to je hudebník, nejen kostelní varhaník." Lidé byli naučeni na to, že měnil tempa, hudba měla tvar. Vzpomněla jsem si na Pavla Beneše, učitele historie z Arcibiskupského gymnázia. Vzpomněla jsem si, jak jsme tak s Igorem Angelovem zakládali Sbor AG. Když začal varhaník zpívat žalm, říkala jsem si, že přesně takhle zpíval Pavel Beneš. Nedalo mi to a otočila jsem se právě ve chvíli, kdy dohrál a kráčel k zábradlí kůru. Byl to on, podívali jsme se na sebe a po mši jsem mohla poznat jeho děti, které řádily potom v různých improvizacích na varhany, zahrát jsem si mohla i já. Ač téměř neumím na klavír, vedlo mě to samo. Harmonie pedálů a Duch v kostele mě vedl. Melodie to byly takové, které člověk slýchá v kostelích a které jsme i nedávno nahrávali v rámci revitalizace mše Josefa Drahorada, prastrejdy našeho kamaráda, který se už narodil v Jižním Tyrolsku a kam pravidelně jezdím. Je dost možné, že ty kostelní melodie byly skládané v podobném stavu - stavu modlitby, kdy hudba prostě nese ten text. Jistě nejsem v této farnosti naposledy, protože duch je tam skutečně srdečný. Cestou jsem si vzpomněla i na to, jak jsme nahrávali s Pavlem Benešem, s Andreou Angelovou a Zdeňkem Lauschmannem CD, které si vymysleli (písně jsme vybírali my) moji studenti do dražby na Společenský večer. Písně krásné i veselé, techniku zajistili kluci, o přestávkách jsme seběhli pět pater dolů a udýchaní sedali k nástrojům a zpívali. Připomnělo mi to nadšení holek z páté třídy, které letos ke mě do kabinetu běhaly nacvičovat Revival na koncert s Radimem Zenklem. Pořád někudy ještě Duch vane. A i cestami, které jsou zcela jinde. 

Při mši kněz mluvil o tom, jak se Ježíš ptal Petra "máš mě rád?" Bůh se nespokojil s odpovědí "mám." Ježíš se ptal "a jak mě máš rád?" Tam už se mechanicky odpovědět nedá, tam se to už musí do morku kosti prožít. Kněz krásně hovořil o tom, jak je člověk šťastný, když "láska ke zlému je menší." Co je to to zlé? Je to ego, přepálená mysl, pocit oddělenosti a pak buď oslabené podřazenosti či nadřazenosti, ale ne sounáležitosti. Je to i láska k hříchu. Vzpomněla jsem si na Karla IV., který už varoval, jak nenápadný a přesto urputný je hřích přejídání se, hřích zahálky apod. Ne, že bychom to neznali... :) Kněz hovořil i o tom, že i kdyby měl člověk jakékoliv schopnosti evangelizace, dělal vše, jak měl, pokud nebude v srdci cítit lásku...

Z chrámu kostela jsem vyšla do chrámu lesa. Vzpomněla jsem si na slova Ježíše Krista "Já jsem ta Cesta." V přírodě je člověk spojený, s lidmi také, ale do jádra věcí jít, žít co nejlépe (i v maximálním odpouštění ke všem, kteří člověku ublížili a v maximálním vědomí, co kdy má člověk dělat), přes smrt přejít snadné není. 

chrám lesa

A i Ježíš Kristus byl trnem v oku velkému počtu lidí, kteří ještě neměli na to slyšet, o čem mluví, měli jiné cesty (a mělo to tak být) a proto si to nesedlo před Velikonoci do harmonie, ale k ukřižování. 

Když člověk vyjde na hřebeny Brd, dostane se do krajiny, kde se cítí jako by se propadl o 10 000 let nebo minimálně 1800 let zpět 

Stará krajina
Stará krajina
Stará krajina

Rostl zde i starší druh jeřabiny:

stará jeřabina

Kombinace deště a sluníčka je pro krajinu nejlepší. Ze zelených listů borůvčí až přecházel zrak:

Zeleno

 

Došla jsem na Skalku, ale už cestou po hřebeni mi došla baterka ve foťáku. Proto tuto cestu i nádhernou výstavu krajin - olejů v kostele a potom vernisáž velmi zajímavých dřev a básní v klášteře jsem nezaznamenala. Možná se tam máte někdo vypravit. Z kláštera k vám možná bude doléhat ještě znění Plíhalových písní v podání dvou moc milých kluků. 

Druhý den mě provázely značky, které nějaký člověk milující les doplnil svými nápisy, které nerušily a zároveň člověka vyzývali ke vnímání reality taková je. Nápisy byly i na silnici. 

u Skalky
Vnímám

Co  je zlato? Co je bronz? To co má takové složení, nebo to, co svítí v lese? Fotka nezachycuje věrně, ale jít kolem tak železitého potoka bylo jak zjevení z pohádky:

železitý potok
železitý potok

V údolí, kaňonu, kde člověk vejde také do údolí své Duše jsem vzpomněla na blízkého kamaráda, který se jako dvoumetrový muž dostal do téměř bezvědomí a nebylo mu příjemné, když mi z kamarádské lásky automaticky naběhlo energetické léčení. Potřeboval se dotknout propasti. Vycítila jsem to, takže přestala, ale právě ta zkušenost byla až v tom, co mi potom povídal. 

Podobně jsem vnímala, jak naše společnost včetně mladé generace prochází určitými procesy a nelze jinak...jsou období, kdy je drama přítomné, období, kdy je historie živá a potom přijde období zapomnění...a zase nové výzvy, naroubované na některé zapomněné...

K tomu se vztahuje i píseň Radúzy a Anety Langerové, která mi zněla v duši:

https://www.youtube.com/watch?v=0n5v5dSKsm8&list=RDEMtcQ2JBKeKncaS4iLiqnHpw&index=8&fbclid=IwAR1EAvrcp_2REKWM21EK0hs3h3fRiHBclPNT1mJRNujh1kkxf7l5DsLgJj8

Došla jsem na opět na Skalku.

Skalka

Tentokráte tam vůbec vůbec nikdo nebyl.

Skalka

Tak, jak na Velikonoční Pouti jsme putovala v teple a slunci, zde chlad a kámen volal po sestupu...

...i k doteku té kamenovitosti...

...kamene úrazu...

Kámen úrazu

Snědla jsem koláč od maminky s takovou láskou k ní. 

svačina

A putovala dál. 

Cestou byly lesy neuvěřitelně rozryté od prasat. Všude kolem cest i hluboko do lesa. 

rozryté od prasat
Prasata vládnou

Vešla jsem do hájovny a zeptala se hajných, jak to vidí...podcenili mě, jejich výpovědi byly nejen hloupé, ale i s věcnými chybami. Když zjistili, že vím více, než čekali, zkusili to s šovinistickými řečmi a nebo vyloženými vytáčkami. Potvrdilo se, že vysoká škola a charakter se nemusí nutně snoubit. Zjistila jsem také, jaký je obrovský rozdíl v přístupu soukromníka (např. v Jižním Tyrolsku, kam jezdím) jak v zemědělské krajině, tak v lese a v přístupu nájemného vztahu nebo zde dokonce jen zaměstnance. 

Potěšením pro mě ale později bylo, že jsem viděla několik školek s listnatými stromy, byť od hájovny jsem procházela pěstební monokulturou. 

Zatoužila jsem po nějaké zdravé přírodní nezničené krajině a čekalo mě v několika následováních několik nádherných mokřadů ten den s blatouchy a divokými tulipány. Rybníčky a krásné louky. Ráj.

Blatouchy
mokřadní louka
Divoké tulipány na mokřadní louce, rožec

Vydala jsem se dále k potoku, ale viděla hodně trusu divočáků a říkala si "kdybych byla divoké prase, uvelebila bych se s rodinou támhle". Právě, když jsem docházela k těm křovinám, slyšela jsem kvičení prasátek, tak se otočila a šla zpět. Chtěla bych vidět ty proužkované tvorečky (škoda, že se tak moc množí), ale daleko od civilizace sama (nikde nikdo) jsem nechtěla ani riskovat, ani je rušit. 

Cestou k prasátkům

Zkoušeli jste někdy čarovat? Třeba tak, že je zamračeno, ale mohla by se někde trhnout obloha a vysvitnout...třeba...tak jako jsem na to pomyslela na následujícím místě a v té chvíli, i když bylo delší dobu pod mrakem, se rozsvítilo slunce. "Co to? Čaruji? Dostávám dárek od přírody? Boha? Je to jedno a to samé? Nebo je to náhoda? Každopádně je to tajemství...jen kouzlo okamžiku, pro nikoho dalšího důležité..." 

čarování? Dárek?

Když jsem dorazila do Dobříše, čekalo mě naopak nemilé překvapení: V ubytovně lidé léta kouřili. Zažila jsem rozdíl toho, jak chápu, že kartářky kouří proto, aby kouřem pročistily své tělo od cizí energie klienta, kterou při nahlédnutí do jeho osudu berou na sebe, rozdíl od indiánů, kteří občas kouří, když se jim v pralese hodně rozšíří pole vědomí a oni ho potřebují k určitým činnostem zúžit - a mezi smradem zažraného kouře do nábytku ubytovny, který jen zvedal žaludek a ani silně vonící jalovcový krém na namožené svaly nepomohl. 

Druhý den i když ráno svítilo sluníčko, svět i tam ukazoval svoji odvrácenou tvář. Nebyl mše, kde jsem četla, zahrada dalšího kostelíku byla zavřená, i když měla být otevřená a Čapkova kaple vypadala takto: 

Zchátralá Čapkova kaple v Dobříši se štěkajícím psem do daleka

Pes štěkal tak razantně, jako by do těch míst neměl ještě tisíc let nikdo vstupovat. 

Zavřená (opravovala se) byla i francouzská zahrada zámku, to už jsem si i tipla dopředu...

....usedla jsem tedy ke cvičení i snídani na schodech zámku u kašny, která byla bez vody, ale kterou hlídal granátník. Nádvoří mi připomnělo to, že někdy člověk prostě jen musí dělat, kudy ho cesta vede (i granátníka) a v politice a vysokých kruzích to není vůbec snadné. Tak, jako Dobříšský zámek je symbolem beztvarosti komunismu ("zámek plný spisovatelů") a granátník symbolem poslušnosti (pokory) i v jiné rovině tuposti (záleží na situaci a přístupu), můžeme si klást řadu otázek, kde se dneska nacházíme my ve společnosti v rámci republiky, planety Země.... 

Nádvoří Dobříšského zámku

Cestou z Dobříše do Jinců (oblastí, kde jsou bílí jeleni i dnes, ale viděla jsem ho zde před 25 lety) jsem i podél pole s řepkou uvědomila, jak krásná rostlinka to je, kdybychom ji nezneužívali příliš na energii (jen výjimečně místně v malém), ale ctili ji jako dárkyni kvalitního oleje. A tak s ní i zacházeli, tj. nestříkali ji tolika pesticidy a smířili se s reálnou cenou oleje pěstovaného ekologickým způsobem. Řepka voněla (až později smrdí) a prosvítání světla skrze květy bylo krásné: 

řepka - dárkyně oleje by měla být

V místech, kde byly obydlené budky zvonky a dalšími pěvci, jsem potkala muže venčícího pejska. 

Budka pro zvonka

Měla jsem radost z obydlení budek a i je fotila do školy pro děti, včetně ptáků poblíž. Mladý rytíř (měl volno v hasičské službě) se se mnou dal do řeči a vyprávěl mi, kde se ještě v přírodě spát dá a kde jsou krásná místa na putování, která možná ještě neznám. Byl znát do jisté míry podobný přístup ke krajině. I to mě oblažilo, krajina žije i lidmi. A i tak se rodí i nová kamarádství atd. 

O několik kilometrů dále na dubu vlály tibetské budhistické vlaječky s modlitbami. Sice nepatří do našich tradic, ale právě v té krásné nenápadné podobě byly milým překvapením na cestě. 

tibetské vlaječky

Když je člověk pozorný, zjistí, že příroda vytváří nádherné záhonky, zde pryšec s rožcem: 

pryšec a rožec

Když jsem rozjímala nad hodně hlubokými věcmi, kde jsem si měla až tendenci klekat v modlitbě po vnitřním vedení, objevilo se místo, kde měl každý, kdo chtěl, přidat kámen radosti. Přemýšlela jsem, zda mám ve stavu "cítím se smutně, ale dobře to snáším a je v tom teď důležité zření" přidat také kámen. 

Jak se máš?

Na vrcholu kopce jsem čekala nějaké mužské znamení. Musela jsem se smát, když v sedle, odkud bylo stejně daleko do čtyř obcí, stál tento zemský "pindík" - to muže baví: hračky, měřit, počítat.. a je to tak dobře. 

sedlo k obcím stejně daleko

Na vrcholu "Kuchyňka", kde začínal unikátní velmi úzký hřbet Brd, stál kříž. Poměrně hodně foukalo a mě se do duše dostávala tato píseň Radůzy:

https://www.youtube.com/watch?v=DfYK6ZECkIQ&list=RDEMtcQ2JBKeKncaS4iLiqnHpw&index=5&fbclid=IwAR0DyO9cHGpGU4mruffNNhJNljf64aL-K6LGUfJdbc0PzjfSaz7mKjtegZw

Tamější lesy prozrazovaly i na spadlých stromech a meších na kamenech, že jsou zde ponechané přirozenému vývoji. V takových lesích se mají možnost rozvinout "elementálové", ať je to, co je to, ale člověk to vnímá v krajině, která je pestrá, tajemná a ponechaná sama sobě. Vznikají různá energetická zákoutí..ta jdou i v jehličnatém lese...Boubín atd. Uvědomila jsem si, že paradoxně nemohu v takové krajině zpívat. Je plná. Je obydlená. Zvířaty, prostorem samotným a v neposlední rovině i stromy i energiemi v kamenech, elementály. Pokud by se chtěl člověk zapojit (na rozdíl od pouště či volné louky), musel by několik hodin sedět v meditaci, dostatečně se vyčistit a zpívat to, co je v daném prostoru možné, co ladí jak s člověkem samotným, tak s tímto prostorem. 

hřbet přirozeného lesa

Velký rozdíl potom nastal níže, je rozdíl smrková monokultura: A to vzadu fotografii zjemňuje bukové prosvítání. Ale i zde je samozřejmě život. 

udělejte zde také prostor pro elementály

 

I v tomto lese níže je "nějak plno", i zde přeci jen je nějak obydleno, byť chvílemi to vypadá, že je spíše plno, než obydleno:

plno

Člověk potom chápe význam chrámu i domu, který si člověk jako svůj prostor staví. A i zde je rozdíl, co bude chtít zpívat v chrámu a co si může ve svém zrání dovolit ve sklepě. Úžasný sklep má moje učitelka zpěvu: Ten prostor je nesmírně laskavý - v oblasti mezi Náměstím Míru, Jiřího z Poděbrad a sokolovnou, kde předává své umění Honza Pletánek. Sklep je teplý, s krásným světlem a umí odvést to, co patří zemi do země a co patří nebi, tak do nebe. Při určité praxi mojí učitelky zpěvu se tam potom příjemně můžeme vystřídat v hlubší škole zpěvu. 

Svět je nádherný ve své mnohotvárnosti.  

V cestě dolů jsem vnitřně rozjímala nad ženským a mužským principem v v sobě, v krajině... a ukázalo se toto rozcestí: musela jsem se smát, skoro jako kdyby tam stála babička či kouzelný dědeček...kudy? Ženskou nebo mužskou? Ženskou...vlevo...

ženskou nebo mužskou cestou?

Ale nesestoupila jsem příliš dolů. Na hřebeni jsem vešla do vesnice, kde se také jakoby zastavil čas. Přestože to byla vlastně jen usedlost, dali si lidé práci s různými detaily. Nejvíce mě ale zaujalo několik stromů, mimo jiné i tyto...když člověk přistoupí citlivě ke krajině, sází stromy do krajiny jako drahokamy či spíše poutníky stojící na jednom místě. 

síla...

 

hříčka přírody

Beton? Ani omylem. Jeden hezčí než druhý ve strmém svahu do Jinců...až se mi chtělo říci "to si snad děláš legraci, přírodo?" 

Letos první ledňáček, kterého jsem viděla...seděl klidně, pobyli jsme ve večerním rozjímání, ale potom přiletěl dravec a ledňáček jako rychle letící modrý safír musel prchat.

modrý poklad

Kameny, skály...základny nádherných zahrad...i těchto pro mě již večerních...

základna
základy, očištění

Máme usínat s oranžovým světlem...

dobrou noc

Ráno jsem se modlila u kostela, jako bych v něm byla. Za to, aby i naše generace a ta nastupující vnímala své výzvy a dokázala jim dostát.

Jince
Jince, ranní modlitba

Bylo 8. května a otevírala se tedy i minulost...co více dodat k soše matky s dítětem spojené s válkou i mírem u pomníku padlých v Hořovicích na náměstí v rámci malého parčíku: Snad jen "díky za naše životy." 

Díky za naše životy

Ale i v dalších vesničkách vzpomínali:

zřím tě

Cesta do Hořovic vedla magickou krajinou podél hřbetů Plešivec a Ostrý, které mě lákají k pozdějšímu prozkoumání. Slibují dávná tajemství, na která se mám teprve připravit. Cvičení a snídaně v ranním slunci s tak nádherným výhledem i do brány Brd bylo darem nečekaným, který také žádnými penězi nenahradíš. 

Plešivec
Brána Brd

Pohádky existují...jdu po cestě a kráčím tímto lesem, dokonce i podél silnic...ale to rychle jedoucí auta nevidí:

pohádkový les
svět
i podél cesty příroda ukazuje poklady

Už chápete, kde se vzalo "zelený jako brčál?" 

brčál

Cestou jsem mohla poprosit i za svoje posuny...usebrat se v bodu, kdy člověk má pocit, že už není kam, ale na druhou stranu cítí, že další hlubiny se teprve otevírají...

bod ještě hlubšího zastavení
brána, nekonečnost i jeden bod

V lese jsem potkala moudrého starého lesáka a ten mi vysvětloval, jak se kůrovci nejvíce množí v zavadlých odřezcích kmene s kůrou (mnohem více, než ve větvích, kde je málo lýka), kde už larvy nezaleje pryskyřice, míza, protože odřezky vysychají. Z jednoho vyžraného okruhu po jedné samičce, která naklade vajíčka potom až 200 dalších brouků vyletí. Potvrdil mi, že největším problémem kůrovcové kalamity je to, že není dostatek pracovníků na kácení (přísná kvalifikační i bezpečností pravidla, takže nejen my laici, ale dost často ani Ukrajinci nemohou pracovat) a tak to Morava ve velkém suchu nemohla zvládnout. Novely zákonů sice Marian Jurečka připravoval, dokonce i žádal vládu o výjimky v rámci kalamitního stavu a také  finance, ale nebylo mu tehdy Andrejem Babišem ani ministerstvem vnitra vyhověno. Když se neřešila kalamita včas, později už neměly šanci Lesy ČR atd. Tento starý muž mi vyprávěl, jak lesy na Moravě prostě suchými roky přišly o tolik mízy, že prostě schly nastojato a tím pádem některé uschly docela, ale další se dostaly do ideální žírné vlhko-suchosti pro lýkožrouty, že to prostě jelo...míza nezalila množící se larvy...Lesník mi ukazoval jeden trochu suchý strom v koruně a říkal, že právě v něm už také jsou a je třeba ho co nejrychleji pokácet.  Brdy měly více vláhy a mají dostatek pracovníků a pečlivě uklízejí odřezky, takže kalamitou netrpí. Ptala jsem se ho na možnost sázet listnáče a na to mi odpověděl, že v rámci lesního parku ano, ale na prodej chtějí zatím všichni kupující zákazníci smrk, protože je lehký a měkký. Cesta ke změně myšlení bude obtížnější, než si myslíme. Jinak říkal, že kdyby se Brdy nechaly svému osudu, byly by ponejvíce modřínové (minimálně v těch místech). Modřín by ostatní stromy měl tendenci vytlačovat.  

potkala jsem lesáka

Na náměstí v Hořovicích stojí dvě radnice. Můžete hádat, která se mi líbí lepší. Je to tak do očí bijící - strohost a na druhou stranu péče...ale každý to může vnímat jinak...

 

tvary a barvy, ženská oblost
nová doba

U kostela vítala kněze (který šel přede mnou a rozmlouval se starším mužem o zdraví) socha svatého Rocha, který se zázračně uzdravil z moru a pak byl nepoznán stejně vězněn...pomáhaje druhým a zbytečně internován....zkusila jsem si představit ten život...jak bych se s tím dokázala smířit...

svatý

V kostele jsem si po mši poprvé užívala dlouhé Mariánské modlitby...tak pokorné...

Hořovice

Moje Pouť se fyzicky zakončila na nádraží, kde jsem potkala dalšího svého bývalého kolegu z Arcibiskupského gymnázia, který s bývalými studenty šel brdský maratón (dva bývalé studenty jsem také učila a i toto setkání mě potěšilo): Radostné setkání s tímto chlapíkem - Zdeňkem Lauschmannem :právě s tím, se kterým jsme i s varhaníkem z Řevnic - učitelem historie Pavlem Benešem nahrávali CD pro AG...to nevymyslíš...Potkala jsem Zdeňka Lauschmanna, výborného učitele matematiky, který začínal jako kluk v oddíle Jaroslava Foglara, dodnes vede sokolský oddíl a pořádá akce pro děti na AG. 

Duševně se ale zakončila až zpět v Praze v kostele sv. Václava, kde jsem zažila výjimečnou mši kněze, který tak hlubokým meditativním způsobem rozebíral evangelium svatého Jana...neřeknu vám jednu větu, ale každá zasahovala tak přesně do pohybu mé duše a vhledů, které jsem během Pouti měla...to také nevymyslíš...

mše u Anděla

Ten den jsem se zaposlouchala do další písně Radůzy a vnímám, jak nesamozřejmá je možnost našich putování krásnou přírodou a s lidmi v kostelích i ne cestách. Známý horolezec za války neměl potom takové štěstí, ale ta píseň má obecnou platnost: 

https://www.youtube.com/watch?v=VXCd7kUwiHU&list=RDVXCd7kUwiHU&start_radio=1

Přeji vám krásné jarní cesty. 

Srdečně Alena Kulhavá

Autor: Alena Kulhavá | čtvrtek 16.5.2019 22:06 | karma článku: 20,69 | přečteno: 460x
  • Další články autora

Alena Kulhavá

Uvedení na pravou míru fake news pana ministra Beka a návrhy řešení situace ve školství

Pan ministr Bek (ale i další min.před ním) zveřejňovali falešné informace o platech učitelů, pan min. Bek k tomu přidává další výrazně zkreslené info. tom, jak jeho návrhy opatření nepostihnou výuku dětí. Řešení i prostor pro vás.

25.11.2023 v 18:31 | Karma: 24,44 | Přečteno: 619x | Společnost

Alena Kulhavá

17. listopadu 2023 s tématem "Den studentů"

Den studentů...oslava statečnosti a svobody...akcent na rozvoj člověka... proč učitelé nestávkovali za svoje platy, ale stávkujeme 27.11. v rámci nepochopení, co je dnes realita základních škol, v jaké jsme situaci? Desatero

17.11.2023 v 23:21 | Karma: 38,89 | Přečteno: 4717x | Společnost

Alena Kulhavá

Výzvy prezidenta směrem k vládě,možnosti a výzvy občanů: Nová situace, realita ze zákulisí

Co bude dál? Voliči Petra Pavla i Andreje Babiše mají nové možnosti. Jak to? Jaké? Využijeme toho? Umíme se podívat i na vlastní Stín? Umíme využít i toho pro sebe i ve společnosti?

29.1.2023 v 20:29 | Karma: 13,62 | Přečteno: 429x | Společnost

Alena Kulhavá

Proč je současná vláda "tak mimo realitu" i když jsme do ní vkládali tolik nadějí?

Situace je z mého pohledu horší v tom, že nejde o "zkorumpovanou vládu" "vládu odtrženou úplně od reality" "populistickou vládu". Vnímám spíše problémy hlubší, které by se projevily, ať by se do vlády dostala ta či ona politická

23.10.2022 v 16:02 | Karma: 37,29 | Přečteno: 15309x | Společnost

Alena Kulhavá

Hlubší otázky kovidu a jeden hrot mezi očkovanými a neočkovanými

V předchozím článku jsem popisovala současnou aktuální situaci zdravotní a sociální, v tomto článku píši o hlubším podhoubí, kde nás čekají výzvy možná pro každého z nás:

28.11.2021 v 17:17 | Karma: 18,23 | Přečteno: 869x | Společnost
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Kompletní OH 2024 v Paříži díky televizi Telly

15. července 2024,  aktualizováno  22.7 8:34

Získejte 100 televizních kanálů na 30 dní zcela zdarma díky internetové televizi Telly. Součástí...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

IT problémy způsobily kolaps bank i letišť. V Evropě i jinde ve světě

19. července 2024  9:25,  aktualizováno  22:33

Řadu zemí v pátek zasáhly problémy s počítačovými systémy. Letiště kvůli výpadku čelila potížím s...

„Katastrofa pro Ukrajinu.“ Trumpův výběr viceprezidenta rozklepal Evropu

16. července 2024  10:28,  aktualizováno  12:04

Jméno J.D. Vance naznačuje, kam by se mohla ubírat zahraniční politika Spojených států v případě...

Vláda schvaluje „český“ Green Deal. Prudce zdraží benzin, uhlí i stavby

17. července 2024

Premium Benzin a nafta podraží od roku 2027 až o deset korun, stavět nové domy bude složitější kvůli...

Hrubka na dopravní značce baví obyvatele Milířů, zhotovitel se omluvil

23. července 2024,  aktualizováno  13:55

Slyšet, mlýn, blýskat se, Milýře… Podobně poupravená verze vyjmenovaných slov pravděpodobně zněla v...

V Jičíně po výbuchu hoří bytový dům. Zemřel jeden člověk, další dva jsou zranění

23. července 2024  13:55

Dva záchranářské vrtulníky a sedm hasičských vozidel zasahuje u požáru bytového domu v Jičíně....

Požár v Postřekově mohl způsobit popel z grilu. Škodu vyčíslili na 4,5 milionu

23. července 2024  11:35,  aktualizováno  13:44

Škodu, kterou způsobil nedělní požár pneumatik, jenž se následně rozšířil na několik budov v...

Ve Vídni zatkli dvaatřicetiletého Čecha. Dvěma meči napadl jiného muže

23. července 2024  13:26

Dvaatřicetiletý český občan v úterý ráno v bytě ve vídeňské čtvrti Favoriten dvěma meči napadl...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 234
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1163x
Učím biologii, chemii, zeměpis, výchovu ke zdravÍ, hudební výchovu, letos i kroužek doprovodné kytary. Zároveň jsem (již jen okrajově) poradcem ve zdravém životním stylu a pro léčbu chronických onemocnění. Zpívám, zajdu občas na mši, zatancovat, miluji hudbu, přírodu, příležitostně medituji, maluji, praktikuji jógu a "vím, že nic nevím". Jsem vděčná za život na Zemi. 

Seznam rubrik