Zakladatel indického státu, hinduista Gándhí, po tom co se seznámil s křesťanstvím napsal :"Kdyby všichni ti, co žijí v křesťanském civilizačním okruhu žili podle jeho zásad a plnili jeho morální příkazy, pak už by na světě jiné náboženství bylo zbytečné ".

Ano. Ano.

To první "ano" si dělám srandu, neznám ani nauku ani praxi budhistů. Kteří to vlastně jsou - obyčejní obyvatelé Indie a Číny či Japonska, mniši nebo státníci? Jsou známé praktiky zabíjení i mučení opěvovaného Tibetu nebo úroveň posledních kast v hinduismu, které nemají postavení ani zvířete. Je známo, že lidé východu jsou méně charitní, neznají to, co má naše civilizace v kořenech - odpuštění cizoložnici nebo lásku k bližnímu či nepříteli. U nás je to povinnost, jinak nemůžeme vejít do nebe - pokud jsme nanasytili hladovějícího, nenavštívili vězně, nechali na holičkách... Jenže tuto křesťanskou civilizaci jsme dnes odhodili pod záminkou pokroku, který ubíjí západ k smrti vnitřním rozkladem mravnosti (chcete-li vládnoucí neomarxistickou ideologií).

K tomu druhému ano se vyslovuje katolická církev v nějakém dokumentu, že každé náboženství obsahuje jakési stopy největší pravdy, jakoby zachované od počátku světa. Nemůžeme pohrdat žádným člověkem, už náš sv.Václav v 9.století vykupoval otroky. Na druhou stranu je třeba pomoci lidem hledajícím Boha či poznání o smyslu života, že Budhismus i Hinduismus či nejstarší čínská víra ve 100 mrtvých jsou falešná a nepravá náboženství. Jen jeden Bůh stvořil svět, stal se člověkem, aby nám otevřel cestu do života věčného. Na tuto jeho zprávu každý člověk odpovídá svým jediným i jedinečným životem na zemi. Žádný člověk, který se narodil, nebyl určen do věčného trápení v pekle, ale každý může zvolit život nebo smrt, každý může obhájit svůj život, když poslechne Boží zjevení v čase, tři svědky na zemi: Ducha, vodu a krev (1.Jan 5.8).

Ohledně křesťanství to víme...zajímá mě právě ten východ...kromě žitých různých šíleností....zajímá mě to nejsvatější nejen v písmech, ale i v praxi...právě na východě je i tradice dávat i z malého část na charitu, bez toho by se tam lidé cítili jak bez umytí...u nás to není samozřejmost...byť motivace také. Ale zase v rámci osobní pomoci jsme individuálnější...díky za připomínku, že ten východ je hodně barevný a to, co známe od láskyplných nejznámějších učitelů jógy, z posvátných textů a manter není vždy totéž, co bylo a je v praxi leckde žito.

Zjistěte si, až lama Ole Nydahl bude opět přednášet v Praze (případně někde poblíž Vás) a navštivte jeho přednášku.

Děkuji a povězte, proč na něj odkazujete.

Osobně jsem poznal dost křesťanů i buddhistů na to, abych podobné úvahy rovnou pouštěl druhým uchem ven. S náboženstvími je to jako s komunismem - ty nauky samy o sobě jsou velmi krásné. Ale jen ten, kdo musel desetiletí žít pod nadvládou komunistické stany, dobře ví, že s tím komunismem je to celé ještě nějak jinak. Moje celoživotní zkušenost je v těchto věcech nepovzbudivá - komunisté, křesťané i buddhisté si vidí na špičku nosu ne více, ale méně, než neindoktrinovaní lidé. Mezi křesťany a buddhisty není méně uživatelů antidepresiv, ale více.

Tedy mám na mysli české buddhisty a české křesťany. Takže je klidně možné, že v Asii ten buddhismus funguje nějak líp, než u nás, ale já jsem v žádné buddhistické zemi nikdy nebyl. Zato s českými buddhisty a křesťany jsem si užil až až.

V první řadě musíme uznat, že lidé mohou dělat zlé i dobré věci, ať už vyrůstají v kultuře křesťanské, budhistické, muslimské, ateistické či nějaké jiné. Jejich myšlenkové pozadí jim ovšem pomáhá s předporozumněním, co dobro a zlo vlastně je a také dodává "duchovní palivo" k vlastní cestě životem.

Když přijížděli první cestovatelé z Evropy do Indie, našli zde kastovnictví, upalovaní vdov, rádži jako neomezené pány nad životy poddaných a ještě mučivější způsoby poprav, než se kdy děly ve středověké Evropě. Žádná vyspělá charita se nekonala, naopak to byli "svatí muži",kteří žebrají o jídlo.

Odhlédneme-li od idealizovaných představ o Tibetu, totéž platí o budhismu. Často jde o animistická náboženství, uctívající duchy předků a démonické symboly.

4 základní rozdíly mezi křesťanstvím a budhismem jsou :

1. Člověk žije jen jednou. Nic nelze napravit v budoucím životě ani nic není následkem života předchozího.

2.Vesmír není cyklickým koloběhem přírody s panteistickým splýváním duší ale jedinečným dílem inteligentního Stvořitele, který se dává člověku poznat osobně.

3. Budha možná zajímavý myslitel, na konci života prý řekl, že stále ještě hledá. Ježíš naopak jasně věděl, kdo je, odkud přichází a proč. C. S. Lewis ve svém tzv. trilematu to definuje takto "Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu. - v knize K jádru křesťanství"

4. Člověk potřebuje být změněn ( spasen, zachráněn ) k lepšímu zvenku. Tou proměňující silou je Kristova láska. Naopak, podívá-li se člověk poctivě sám do sebe, nic dobrého tam nevyšťourá.

Pane Pinkasi, zajímavá úvaha. Klasický člověk určitě, zda lidé na konci inkarnace v návaznosti na svého Realizovaného učitele a při souvislé praxi, to je otázka a nemám na ni odpověď. Nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit ze své pozemské existence, ale znamenalo by to, že celý východ je nespasený..včetně těch svatých jogínů? Nebyli Kristem, plnost asi nahlédli až tam, ale někteří byli tak daleko, že...a navíc svatí jogíni žijí v Kristu. jak by nemohli...znají ho a v sobě tak jako křesťané vnímají (minimálně ti novější z 19. století a dál), i o něm píší...takže nejsou méně dál, než průměrný křesťan...jak to vnímáte?

V Buddhově učení se nachází mnohé myšlenky, nikoliv dogmata. Dále je ten, kdo sleduje Buddhovu cestu, provázen jeho poznáváním, které se postupně rozšiřuje až do konce života nikoliv podle nějaké spekulace, ale podle schopností a potřeb každého jedince. Podle informací cestovatelů ve východních zemích s buddhistickou tradicí tam umí mnohem více lidí prožívat štěstí, protože buddhismus je ničím nesvazuje, nýbrž nabízí učení a prožívání

To jo...šťastnější...protože mohou být i bohatší...ale moje otázka zní právě, zda přispívají i těm nejodpadlejším svojí aktivitou, nebo to právě neřeší a ti tam jsou...

Opět jen dle medií ...prý v západní Evropě klesají počty praktikujících věřících,,,proč asi?

Vzbudil jste moji zvědavost, proč se to podle Vás děje ?

Já to vnímám tak, že neřeším jestli je budhismus sobecký či nikoli. Pro mne je ale naprosto zásadní, že není jiné cesty k Bohu než skrze Ježíše Krista...

Pane Beránku, zajímavý postřeh...a proč?