Osobně odmítám věřit v nezištné cíle mocností, ať se již jedná o Ruskou federaci, o USA nebo o EU. Ukrajina je velmi zajímavá země pro všechny zúčastněné. Bohatá na nerostné bohatství, perspektivní zemědělská oblast a vzhledem k počtu obyvatel i oblast zajímavá  z pohledu nových obchodních příležitostí. O vojensko-strategickém potenciálu ani nemluvě. Takže boj o Ukrajinu je pochopitelný z obou stran. Je zárověň jasné, že se Rusko bude bránit zuby nehty tomu, aby Ukrajinu ztratilo. Z jejich strany by to byla neuvěřitelná hloupost. EU se snaží posílit na Ukrajině svůj vliv a doufá, že toto zajímavé území získá na svoji stranu bez boje, pouze diplomatickou cestou. USA zase vidí v celé krizi zajímavou příležitost pro sebe. Jednak posílení pozice NATO (jsem si jist, že nabidku vstupu dostane Ukrajina hned, jak se situace uklidní), jednak EU zatížená sankcemi vůči Rusku bude hledat nové dodavatele surovin, které nemá, a USA se již také v tomto smyslu nabídla. Nezapoměňme, že díky EU začalo Rusko prosperovat, proč by to samé teď nemohly získat USA, finančních problémů mají víc než dost. A mezi tím se motají menší státy jako jsou ČR, SR, Polsko atd. a snaží se vytěžit ze vzniklé situace, co se dá (nebo naopak zmenšit negativní dopady zmíněných sankcí). Zároveň se bojí možné ruské expanze, protože tuší, že současná situace by při neústupnosti hlavních hráčů mohla eskalovat. Takže, co konstatovat? Asi nic - myslím, že si můžeme nalhávat, co chceme, ale rozhodování není na nás.

Pane Kalino, v politické rovině to podobně, ač z osobního jednání vnímám uričitou nestrannost právě českých EU poslanců, ale to odpovídá naší neutralitě. Do určité míry. Můj článek nezasahuje politiku současné doby, ale hlubší psychologickou rovinu, která má platnost vždy. Ona není moc vidět, ale to mohutná síla v pozadí. Všichni se nějak vyvíjíme. Ale paradoxně nemůžeme nahlédnout dál, viz můj následující článek. Každá situace je příležitost k posunu, vlastně až skoro na talíři to máme teď...Toto je jen dílčí záležitost Ukrajiny, další hlubší střípky viz mé další články. A ani to není vše...v konečném kroku budou rozhodovat mocní, ale nic není nezávyslé a zvláště v rychlých momentech potom pole sehrává svoji roli, kdy ten který politik jedná intuïtivně jinak...ale i bez toho: Důležitý je vývoj každého z nás, ať už bude Ukrajina kdekoliv.

Diplomacie není o tom, o čem píšete.

Diplomacie je tvrdý nátlak, vyhrožování a boj bez rukavic.

To jen veřejnosti se předkládají pro ni nesrozumitelné výroky, aby si "diplomaté" dodali na vážnosti.

Pokud náhodou něco pronikne na veřejnost, tak diplomatický slovník je takový, že by se za něj i dlaždič styděl.

A chápat EU i Putina? To raději nevyslovujte moc nahlas, nebo se dostaví místní "diskusní komando", které Vás už přesvědčí, že Putina nelze chápat, ale pouze odsuzovat.

Pane Petříku, diplomacii jsem definovala v původním významu. Pokud je dnes v politice posunuta, nemohu s tím nic dělat. Můj článek se vztahuje k základním věcem, psychologickým a spíše má za cíl upozorňovat na možné pozitivní procesy, než se soustředit na omílání toho, co vpořádku není. Jsem ráda, že mě "komando" nechává stranou, ale i s tím bych nic nezmohla. Nepíši proto, abych někoho přesvědčila, ale třeba inspirovala a pokud někdo napíše slušný komentář, mohu se inspirovat i já, probíhá prostě komunikace. Přestože píši i o politice (vlastně spíše věcech s tím souvisejících), nepatřím do žádného tábora na idnes. A patřit nechci. - Dávat někomu hranici a nenechat se zastrašit či zahnat do kouta je důležitá věc při jakémkoliv jednání, ale odsuzování nikdy nikam nevede. Ani u nejhorších zločinců. Jsou to dvě věci, které si lidé zásadně pletou. I pedagogika jasně operuje s tím, že je zásadní rozdíl mezi  "neschvaluji toto jednání" a "odsuzuji Tě jako bytost." Vytahovat Nový Zákon netřeba, ale i v dnešní době lidem čím dál více dochází, že tvoříme nějak jeden celek a že uvnitř máme všechny vlastntosti. Otevíráme je a zpracováváme postupně. Jsem ráda, že zrovna v tuto chvíli nemusím zpracovávat imperiální záležitosti (jako kdybych se třeba narodila jako nějaký panovník) v sobě a řeším jiné věci.

JÁ TADY HALÓOOOO hlásím se ke skupině a.), díky Ali za článek a karmička jedna malá, uvízla na mé myši..

Milane, to je Vaše volba. Já se nehlásím k žádné skupině a z a) b) c) beru to užitečné a tavím v alchymistickém kelímku své duše v to nejlepší. Jen málo toho mohu dát ven, neboť nejsem politik, ale kdyby to málo udělal každý...

http://www.vlastnihlavou.cz/informacna-vojna-lubomir-hudo-mezinarodni-udalosti-bez-politicke-korektnosti/

Rusko bylo od dob carů, vždy nebezpečí pro okolní země.  Tento národ má v sobě zakódováno, že je národem vyvoleným a vše co pochází ze západu, je špatné. Na tom se nezměnilo ani v současné době. Pokud někdo sleduje projevy Putina, jeho poradců tak lehce zjistí, že Rusko považuje rozpad SSSR za největší tragédii 20 století. Stále v jejich projevech a i v jejich dokumentech lze zjistit, že stále západ a NATO je pro Rusko nepřítel číslo 1.  Současný úkolem Ruska je opět vybudovat imperiální stát a ztracené země získat opět pod svůj vliv. Pokud si někdo myslí, že studená válka skončila, tak možná v Evropě, ale nikolv v Rusku. To dál masivní zbrojí a modernizuje svoji armádu a to oproti spící Evropě.  Rusko získalo už pod ssvůj vliv Čečensko, část Gruzie a teď i Krym a bude  dlat vše proto, aby získalo i Ukrajinu. Neboť jak nedávno řekl ve svém projevu Putin Kyjev je matkou ruských měst

Právě...ale tento článek se soustředí na to, že každý máme v sobě určité stínové stránky. A historické události jsou kolektivní možnosti, jak se jich všichni, a někteří více mohou dotknout ve své vyskalovanější podobě jak u svého národu, tak u druhých národů. Vyeskalovanější jak co se týká osobního založení (povahy), tak co se týká složitosti situace. Napětí totiž z mého pohledu nejde vnímat jednostranně. Je to oboustanný problém, kdy svoje imperiální zájmy má i západ. Pokud budeme i při vší adoraci západní demokracie respektovat rozdílnost kultur a životních procesů (včetně těch negativních), je pro mě nervozita Ruska pochopitelná. Tím neříkám, že není šance se posunout o rovinu výše a v rámci Euro-Ruska (potažmo Ameriky, ale tam jsou bankovní systémy tak svázané...), přestat mezi sebou mocensky bojovat a soustředit se na společný problém a to je ekonomická krize ve své nahotě a hloubce, která expanzí na další trhy stejně nemá konečné řešení. A krize ekologická. Ale než by vůbec k takovým úvahám mohlo dojít, je podle mého důležité, aby každý stát, včetně USA se podíval na věci z maximálního odstupu a v maximální sebereflexi jak státní, tak každého z nás. Teprve pokud se hne výraznějším způsobem vědomí, je šance na nějakou větší změnu. Tuto krizi vědomí jsem čekala již několik let a tak mě vlastně nepřekvapuje. Ale jakou konkrétní bude mít podobu, to jsem nevěděla. Souvisí to ještě s jednou věcí, o které chci psát až později.

Ve svém článku jsem se schválně nevyjadřovala k Evropské unii co se týká vhodnosti zásahu do celého problému v začátku (bod c) ). To je jiné téma. Věci se staly a nic není náhoda. Článek se věnuje tomu, jak se problematika Putina, popř. i klidně chápání EU v jednotlivých krocích týká našich vnitřních procesů i jednání v našem soukromém životě. A jak důležité je nejen distance od určitých postupů, tak i jejich pochopení ve vývoji lidstva.

Podle mého názoru EU podlehla jakési falešné iluzi, že je velmoc jako Rusko nebo USA a od toho se kauzálně odvíjely všechny následné události.

Možná, a možná také podlehla iluzi, že ve 21.století je spád Ukrajiny do větší míry daný (byť jeho přijetí do EU je otázkou- kdy a za jakých podmínek). Možná i iluzi o výrazně vhodnějším postavení EU pro všechny Ukrajince, než je Rusko. A iluzi, že Rusko nepoužije své strategie 20.století, tj. že jsme v 21.století, kdy budeme jen jaksi svorně hledat cestu v rámci teprve začínající ekonomické a ekologické krizi. Popravdě řečeno: Ruku na srdce, bylo to překvapení pro řadu lidí, kteří dnes říkají "to bylo jasné, jak to muselo dopadnout." (Neříkám, že pro všechny). Z dnešního bodu, kdy vidíme řadu událostí a už je máme organicky v sobě se těžko vracíme do svého vnímámí 3měsíce zpět.