Jak si myslíme, že funguje církev a jaká je realita? Přináším zkušenosti z intenzivního a

zároveň širšího kontaktu jako "necírkevní" člověk v posledních 35 dnech více, než bych si na začátku prázdnin myslela. Má duchovní činnost církve dnes smysl? Pokud ano, tak pro koho? Jakou má roli ve vývoji společnosti? 

S Kristem jsem se vnitřně dostala do kontaktu ve 12 letech a nepovím vám v rámci naprosto nekřesťanského prostředí jak. Od 15 let jsem měla možnost proniknout hlouběji do mystiky křesťanství, nikoliv však v církvi. Pokřtěná a biřmovaná jsem byla až ve 29 letech pro to, abych mohla zakoušet i zkušenosti společenství. Užívala jsem mše školního kněze (který se pak ale oženil) a duchovní obnovu pátera Armbrustera. Z církevního života mě ale "vykopla" křesťanská - resp. církevní nepřipuštění se hlubších duševních procesů, poznání a propojení s východní (indickou a budhistickou) zkušeností, což jsem velmi potřebovala. Křesťanské strojené úsměvy a některé předsudky nejsou společností pro mě. Čas běžel a k církvi jsem se dostala znovu přes kostel sv. Salvátora, kde jsem potkala dva úžasné kněze (kromě velmi vzdělaného a inspirativního, ale i problematického Tomáše Halíka), na jejichž mše jsem chodila. Hloubka, prožitek i lidskost mi byly blízké. Oba pak ale z kostela odešli do jiných koutů vlasti a tak jsem opět zůstala jen s Kristem. 

Letos jsem ale pocítila potřebu duchovních Poutí a z těch jarních i podala alespoň nejvnějšnější zprávu:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=710422

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=713049

Na Svatý Hostýn jsem se na začátku prázdnin vrátila a setkání s jedním velmi zajímavým knězem mě uvedlo mezi Jezuity - začala jsem se o ně více zajímat a zjistila, že i kněz, který odešel ze Salvátora na Moravu patří právě k nim. Měla jsem možnost se s ním dvakrát v posledních týdnech sejít a pohovořit o některých věcech. Z pobytu na Hostýně, hovory s lidmi v oblasti Sloupu atd., ve studiu záznamů, v setkání s dalšími knězi (jezuity i nejezujity) jsem se snažila hledat odpověď na současnou roli církve dnes. Ne v rovině vzdělávání, charity, pomoci v nemocnicích, ale v roli duchovní práce s lidmi. 

Zde moje zpráva:

První, čím bych chtěla začít je radostná zvěst, že i v katolické církvi se nachází výjimečné osobnosti, které mohou být inspirativní i pro lidi, kteří s církví nechtějí mít nic společného. I já se opatrně pohybuji na okraji církve i teď, ale kontakt s těmito lidmi si již nenechám ujít: Patří k nim několik kněžích (a budu poznávat další), ale i řádové sestry a několik dalších lidí. To, co jsem měla dříve pocit, že se v církvi nenachází, tj. nějaká hlubší mystika a hluboké propojení s Bohem až na okraj, až na okraj, kde u některých lidí je i třeba přípomoc psychoterapeutická (někoho dalšího) - tj. ochota se skutečně vydat zcela upřímně tam, kde daný člověk ve svém zápasu reálně je, se v církvi nachází také, byť ne na běžícím pásu. Právě s takovým knězem jsem mluvila a sdíleli jsme životní zkušenosti. Je duchovním doprovázejícím několika lidí (vzhledem k mnoha povinnostem bohužel méně, než by si přál) a byl ochoten přiznat i to, že ne vždy se daří...někteří lidé jsou tak uvězněni ve svých bolestech, že ani s pomocnou psychoterapií se nedaří pokročit na duchovní cestě. U řady lidí ale ano a velmi. I v našem setkání proběhlo tolik zajímavých momentů, že jsem mu velmi vděčná. 

I tento kněz patří do skupiny, která vzdělává další duchovně doprovázející, což je další radostná zpráva, jelikož současná kapacita doprovázejících kněží, řeholnic i duchovních laiků absolutně nestačí - hlad po duchovním doprovázení je velký. I to je radostná zpráva. 

Kdyby jen to, tak vedle kvalitních psychoterapeutů s duchovním přesahem (kterých je také zoufalý nedostatek), tak je to velká pomoc lidstvu (kromě dalších ne-křesťanských skupin) je podstatná. 

Další velmi pozitivní zprávou je, že existují v rámci některých klášterů (zejména jednoho) a kostelů (také vím zatím o jednom) hluboká duchovní cvičení, která mohou být prostorem i pro duchovně pokročilejší. Není tedy třeba jít pouze východní (jógickou či budhistickou) cestou a dokonce i v rámci jednoho kláštera se techniky kombinují a dochází tak zcela přirozeně prakticky (ne jen filosoficky) k obohacování různých duchovních cest. Vedoucí nejsou žádní neemandi, ale lidé vystudovaní v u nás i v zahraničí a s letitou praxí. Jezuité a Karmelitky...ale možná i další...

To, co je bolavé je, že situace u nás sice je o něco lepší, než např. v Jižním Tyrolsku (kde se už po několik let nevysvětil žádný kněz), ale stejně máme u nás zoufalý nedostatek kněžích. Nejde jen o to, že potom objíždí více farností, ale zastávají v rámci větší farnosti i práce další a situace je následovná: cituji jednoho kněze:

"Kněží je u nás opravdu poskrovnu, zato potřeb na všech stranách nepočítaně. Každý kněz, který není líný a má pro to aspoň minimální nadání, je ve službě na roztrhání. Každý den bývá v kontaktu minimálně s desítkami osob. Kněžská služba si žádá mnoho dalšího, každý den pracuje na mnoha různých pastoračních, publicistických či výzkumných projektech. Je toho dost, takže na poštu (emaily) leckdy ani nezbude čas.Tedy každý takový kněz, mne nevyjímaje, musí každou minutu vážit na lékařských váhách... "

Příklad práce kněze, který se mnou rozmlouval:

- mše, zpovědi, křty, svatby, pohřby, přednášky, besedy, o některých víkendech duchovní cvičení pro skupiny. 

- přípravy na křest a biřmování, zde i o víkendech (má to mnohem větší hloubku a i skupinovou dynamiku, která se potom ve farnosti vytváří). 

- duchovní provázení a výuka duchovního provázení

- učit pastoračního asistenta, setkání s provinciálem a dalšími lidmi z církve, finanční kontroly, psaní grantů (nebo alespoň dohled nad tím), příprava finančních podkladů pro farnost, příprava finančních podkladů pro řád

- rekonstrukce kostelů (v tomto roce kompletní vymalování a i restaurování fresek): zadání prací řemeslníkům, dohled nad prací (spolu s kostelníkem), hlídat termíny grantů a správného postupu. Kostely - rekonstrukce prostorů, které jsou krásné, kam se kromě mše můžete jít umělecky potěšit, spočinout v tichosti, dneska i v chládku (když je venku nesnesitelně), zajít na krásný koncert, zazpívat..

- předělávání webových stránek (sbírání podkladů a konečný návrh), koordinace sboru, scholy a ještě ještě jedné organizace

- příprava uměleckých výstav v kostele i ve městě, koncertů (dohled)

- u tohoto kněze i příprava filmového klubu: Znamená to kromě organizace také nakoukat řadu filmů, protože i když je zná, musí znovu prověřit a vybrat, které se hodí pro tento čas pro kterou věkovou kategorii

- publicistická činnost do časopisů, u někoho i vedení časopisu, někdo zase píše knihy

- nutná studijní a výzkumná činnost (nejen doktoráty, ale pak i další přispívání ke kulturní historii a k záznamu duchovních poznatků)

- na emaily téměř nezbývá čas...někdo se ani na vyřízení emailů nedostane každý den.

- na nutné vlastní duchovní usebrání také moc ne...ale přeci jen si párkrát do roka nějaký ten týden kněz musí dát (v časovém rozmezí normální dovolené)

- náhlá setkání, jako bylo to naše, kdy nebylo možné jindy v rámci povinností kněze a toho, že nejsem místní, než posedět po mši a po účetní schůzce vždy od 20.30 do 22h, resp. podruhé do téměř půlnoci. Malá oběť? Velká. Jeden krásný lidský rozhovor a jeden velmi náročný pro obě strany - snaha předat si z nepřeberného množství inspirací to, co ani nevíme, že si máme nutně nutně předat (není čas na vše), ale nějak to "musíme do rozhovoru dostat" a něco jiné naopak vynechat. Nešlo jinak a synchronicity (jak jsem se znovu dostala na stejné místo a cítila "musíme to dotáhnout") byly také zajímavé. Co z toho kněz má? Jen dobrý pocit, že zase někde věci posunul kousek dopředu jak u konkrétního člověka, tak ve společnosti. A únavu. Nic jiného. Popularitu mu žádná jeho činnost nepřináší (ve smyslu světské slávy), peníze také moc ne do farnosti (příspěvky farníků i nadšenců jako já jsou, ale nejsme bohatí). 

Ještě vám připadá práce kněžích jako nedostatečná nebo nepotřebná? Jasně, můžete si říci "ale já jeho služby nevyužívám." Právě to jsem zjišťovala - reálné možnosti církve: Naprostá většina kněžích je přetížená, takže "ještě, že tak"  - jsou ve stejné situaci, jako učitelé, lékaři a sociální pracovníci. Může se říci, že je to jen celibátem, ale není. V něčem by pomohlo, aby kněží mohli mít děti (nějací noví by přišli a papež František se k tomu zatím částečně v jiné části světa chystá), ale je vyzkoumáno, že by to situaci nezachránilo. Lidé chtějí vydělávat, ne sloužit bližním. Nechtějí být ani učitelé (tam bohužel ale stát i celá společnost nastavuje i nežitelné podmínky - a tím teď nemyslím finance), ani kněží (ani moc i tam, kde není téma celibátu). 

Můžete také říci, že církev dnes využívají jen staří. Ale ani to není pravda: Využívají ji např. vysokoškoláci a to čím dál více. Řada i nekřesťanských rodičů (nebo jen necírkevních) by ráda dala děti do církevních škol, ale není místo. Je pravdou, že z tradičních křesťanských rodin povstává nových křesťanů výrazně méně než před 10 lety, ale to je dáno kromě určité části zastaralé církve (diskutováno i na synodě mládeže) obecně polarizací společnosti na ty, kteří chtějí duchovně růst a ty, kterým stačí totální konzum. Např. v Jižním Tyrolsku, tradiční křesťanské oblasti nenajdete v kostele člověka mladšího 40 let a i ti jsou tam vzácní. Na rozdíl od nás je tam ale i méně jiných duchovních aktivit. 

V současné době je v Čechách řada průměrných kněží (vyloženě slabých méně), kteří umí odsloužit mši tak, že nějaký Duch Svatý proteče, ale neměli byste potřebu si s nimi jít popovídat nebo jít na jejich duchovní obnovu. Za některými z nich na zpověď ano, za jinými ne. Přesto právě mše svatá a další klasické duchovní úkony církve, které jsou rituálem dané, právě svým opakováním s mnoha lidmi, které to mají zažité, dávají možnost možná tím více se i mimo personu kněze potkat se silou Krista jako takového (jak u kterého přicházejícího). Každopádně slavení mše je slavnost pro kněze a musí se na ni připravit (kázání) a většinou ji i dopředu "promodlit". Je to dar pro nás lidi, není to samozřejmost. 

Pak jsou v Čechách kněží, kteří jsou nesmírně laskaví. Poměrně vzdělaní (ale ne žádní intelektuálové) a buď jsou to kouzelní dědečci nebo i mladší, kteří vám vyjdou se srdcem vstříc (takového jsem potkala na vesnici letos o prázdninách). 

Jsou ale dokonce i kněží, kteří mají na všech svých přednáškách narváno (není třeba žádná větší reklama), jiní mají zcela plno v rámci duchovních cvičení a duchovního doprovázení. 

Právě proto kromě inspirace možnosti zajít na mši sdílím některá videa, která by vás mohla inspirovat v něčem ve vašem životě, nebo jen dát pro ty, kteří se v prostoru nepohybujete, povědomí o tom, že máme u nás zajímavé kněze, kteří umí oslovit (kromě těch, kteří jsou zase experti na duchovní cvičení a duchovní doprovázení) širší společnost: 

Marek Orko Vácha: 

Biolog, vyučuje etiku na lékařské fakultě. Je hodně oblíbený zejména mezi mladými lidmi, nejen křesťany, protože dává zajímavé podněty jak k duši, Bohu, tak k Příběhu Člověka, ale i k přírodě jako takové: 

https://www.youtube.com/watch?v=Blz43cMB2yU

https://www.youtube.com/watch?v=ksAPmzXnsfI&t=2s

Miroslav Herold:

https://www.youtube.com/watch?v=wbfH0mww_Gk

horší zvuk, ale hluboké téma:

https://www.youtube.com/watch?v=HY1bGcTBrPY&t=16s

https://www.youtube.com/watch?v=Z5MadyiE0oo&t=61s

Tomáš Holub

https://www.youtube.com/watch?v=jEjspYd3vn0

https://www.youtube.com/watch?v=WZxzEcAtNxg

již nežijící, ale v záznamech stále kardinál Tomáš Špidlík:

(v reálu více smířlivý a i aktivně praktikující k východním technikám Asie, ale v hlubším propojení)

https://www.youtube.com/watch?v=AX_Q_eIMUkQ

Alena Kulhavá