Filip Turek: Výzva pro rodiče a děti

Situace přináší nasvícení určitých výzev a tato je jedna z nich. Pojďme se na to podívat pozitivně, co si z toho může vzít za inspiraci další generace:

Ať už to dopadne jakkoliv, tj. zda bude Filip Turek jmenován do funkce ministra zahraničí nebo ne, ostuda, která za ním vane nechá určitou pachuť i kdyby byl velmi dobrý ministr. Pachuť nejen jeho způsobu komunikace na sociálních sítích, ale hlavně jeho výmluvy, bílých lží a vůbec to celé...

Jak se tomu má člověk, který by chtěl kandidovat na ministerské posty, vyhnout?

Ano, článek bude banální. Trapně banální. Ale někdy i jednoduchý příběh může někomu pomoci, protože je prostě reálným příběhem: Není podstatné, co si řeknou nevyzrálé děti. To se neřeší. Ale od určitého věku (15-18 let, kdy člověk má už za sebou nerozumnou velikášskou a nezralou pubertu i třeba bezhraniční) se usazuje charakter a i když se někdo ještě mění potom, už prostě není braný jako puberťák.

A prostě záleží, jak se prezentuje: Ve společnosti v ústním hovoru (i když se dá ledacos zapomenout, pokud to nejsou úplné extrémy a okolí je soudné, že je mladý člověk stále ještě tvárný a okolí není práskačem). Ale hlavně je důležité, cokoliv daný člověk mediálně (tj. i na sociální sítě atd.) zveřejní.

Vidíme na příkladu Filipa Turka, jak nepočítal s tím, že by se stal ministrem a když v sobě objevil vůli k moci (má i své pozitivní významy), měl najednou problém.

Ano, článek je banální.

Tento článěk píše prostě o tom, že stojí za to udržet určitou míru kázně i když by člověk někdy mezi nejbližšími užil někdy černý humor. Ale i tam to má své mantinely a i mezi blízkými lidmi věci za hranou mohou vyvolat otazníky o charakterové povaze příbuzného, přítele apod. Natož možné otazníky při vstupu člověka do veřejného prostoru: Vědomý člověk ví, že na sociální sítě či do větší společnosti věci za hranou nepatří (tím myšleno černý humor za hranou, ne nutně každý černý humor). A to nejen proto, že ho to v budoucnu může poškodit, ale i proto, že takový člověk ví, že to ovlivňuje ostatní a může to postupně vést ke koncentraci „černého“ jak u člověka samotného, tak v dalších lidech. Vědomý člověk prostě jedná vědomě.

To hovoříme o černém humoru.

Pokud má člověk v sobě špinavější charakterové vlastnosti a okolo sebe charakterově špinavější prostředí (které si vybral), dostává se do hlubších problémů.

Přičemž „vědomý člověk“ neznamená „kontrolující se bezcharakterní člověk.“ Jde naopak o hluboké pochopení toho „co je dobré a proč.“ A neznamená to, že někdy mezi blízkými nemůže mít i drsnější humor.

Znamená to, že se člověk nesmí kamarádit s problematickými lidmi, pokud se bude chtít ucházet o vysoké politické posty?

Jedna věc je „být otevřený ke všemu dobrému jakéholiliv člověka a neodmítat kontat, když to vede k dobrému“, tam člověk může pohovořit i s masovým vrahem a cítit „to společné lidské“ (viz i Ježíš, který měl kontakt se všemi lidmi, nikoho nevyčleňoval). Něco jiného je kamarádit se s charakterově pochybnými a stále problematicky fungujícími lidmi ve smyslu „to je moje parta“.

Petra Gazdíka to stálo post ministra (a to šlo o jedno setkání).

Motoristy „stvořil“ Richard Chlad, který se přátelí (přátelil) s Radovanem Krejčířem a Františkem Mrázkem. Samotná postava Richarda Chlada je neuvěřitelná (viz video z mého dřívějšího článku), bezcharakterní. Zbraně od Ivana Jonáka je další kapitola Filipa Turka.

Tento článek se nezabývá detailním pitváním toho, odkud kam je dobrá a kde ještě ucházející a kde už na hraně „špinavá politika či podivné kontakty“. Nechce posuzovat, nakolik je Filip Turek pro koho za hranou (odpovědnost bude mít Andrej Babiš a petice občanů jsou jen informace Andrejovi Babišovi a Petru Pavlovi o závažném problému). Tento článek chce

MOTIVOVAT SOUČASNÉ RODIČE I MLADÉ K TOMU, ABY ROZLIŠOVALI, ROZHODOVALI SE V ŽIVOTĚ, S KÝM A JAK VEJDOU V KONTAKT A (nejen kvůli tomu) NEZAVÍRALI SI MOŽNOST VYSOKÝCH POLITICKÝCH POZIC S ČISTÝM ŠTÍTEM, PROTOŽE TATO ZEMĚ KVALITNÍ POLITIKY OPRAVDU POTŘEBUJE.

Alena Kulhavá