Hezký článek, který spíš potvrzuje otázku hranic umělecké tvořivosti. Kdyby se - čistě hypoteticky - hra přesunula z divadelních prken na jakýkoli hřbitov, jak by byla hra respektována potom? Mezi dalším tradičním kulturním pilířem je i úcta k mrtvým. Jak moc by bylo akceptováno jeho zboření výrokem "umění žádné hranice nemá"? I když je hrob soukromý majetek, tak přístupová cesta je majetek veřejný a veřejně přístupný. Určitě mají obhájci hry někde pochované příbuzné, které z úcty navštíví. Jak by psychoterapeticky, nebo umělecky zkousli takový umělecký projev?

Další otázka je jestli jde vůbec lidskou tvořivost spoutat? Bohužel odpovědět by si měli sami umělci, kteří dobrovolně a vědomě propůjčují své mediální tváře v politických a reklamních spotech, které zase ovlivňují masy voličů preferované politické strany. A tyto strany pak ve sněmovně vydají zákony, které lidskou tvořivost spoutají. Takže následné umělecké protesty, nebo posouvání hranic je obyčejné pokrytectví.

Díky za pootevření dalších otázek

Výtvarní, literární, ale i a divadelní kritici se ve svém hodnocení uměleckého díla opírají o mnoho různých aspektů, zkoumají dílo i přístup jeho autora profesionálně, podle vlastních, anebo daných kriterií. Zato obyčejný (normální ) člověk, hodnotí dílo (knihu, obraz, sochu, hudební skladbu, divadelní hru) podle toho, jak na něj bezprostředně zapůsobí, jaké u něho vyvolá pocity, jestli jeho mysl pozvedne, nebo vzbudí v něm pocit banality, odporu, hnusu, znechucení. V uměleckém projevu mají ale i tyto negativní pocity svůj význam, pokud ovšem nejsou vnímány jako samoúčelné. (Tedy pokud se přes určité trauma ( martyrium), dospěje ve finále díla ke katarzi, která je očistná). Vnímání tohoto procesu je u lidí různé, i s tím by měl autor počítat. Jsou i ti, kteří mu nikdy neporozumí, protože je hodnotí vlastními kriterii, zejména mírou "líbivosti." (Seriál grafik Fr. Goyi Hrůzy války, nebo obraz E.Muncha Strach, také nejsou líbivé, ale vyjadřují to, co je nám všem (lidem) vlastní - děs z válečné brutality, nebo děs z něčeho neznámého - byť reálného. Pokud je ale účelem nějakého díla jen šokovat, pak bych je zařadila spíš do oblasti psychoterapie, jako léčbu šokem. Na to je bohužel málokdo z nás, co vstupujeme do divadla za zábavou či uměleckým zážitkem, psychicky připraven. Trljičovu divadelní hru Naše násilí, vaše násilí jsem bohužel neviděla, proto nevím jak by na mne bezprostředně zapůsobila. Dám na vlastní instinkt... Na její hodnocení filosofem T. Halíkem nedám, jeho vnímání ("žhavé") současnosti - i umění - vinou jeho povahovým vlastnostem (a náboženského prizmatu) je mi poslední dobou hodně vzdálené... Díky za článek k zamyšlení.

Paní Pantalíková, děkuji moc za komentář, protože je jinak přeformulovaným tématem mým a i Pavla Sobka, pravděpodobně i Petra Osolsobě. Osobně také nedám na posuzování něčeho, co jsem neviděla, ale vzhledem k tomu, že toto divadelní představení již nebudu mít možnost shlédnout, považuji za možné otevřít diskusi na toto téma bez konkrétního rozebírání této hry.

Na rozdíl od autorky se domnívám, že bylo již řečeno vše důležité a diskuse je tímto ukončena. Snad se opět rozproudí, pokud budou publikovány výsledky některých trestních oznámení.

V tomto článku otevírám širší téma a vnímám možnost - ne nutnost - se právě vztáhnout k obecnějším jevům, ze kterých toto divadelní představení vychází a proč kromě jiného vzbudilo pohyb ve společnosti. Trestní stíhání jedné či druhé strany je věc aktuální, to pomine, ale hlubší otázky zůstanou.

Pak to představení nemělo být prezentováno jako divadelní, ale jako skupinová terapie a vstupné měla proplácet zdravotní pojišťovna.

To jste měli říci hned, že je to vlastně psychoterapie. Možná by z toho nebylo takové haló.

Tak tohle je pro mnohé moc složité,dost lidí prostě nechce přemýšlet....Stačí jim jednoduché "pravdy" hlásané svalnatými vyhazovačí z baru,toho času hrající si na "slušné lidi"...tak nějak v Německu nastupoval nacismus.

Zkuste zapřemýšlet Vy, vypustit z toho ty svalovce a jejich neadekvátní protest a všímat si poklidných protestů jiných a mnohem více zastoupených skupin.

jestli Vás potěšil dopis od Halíka, tak se nad sebou ale hluboce zamyslete

Což jste vy už nepochybně udělala...