Anděl Páně 3

Každý jsme jiný a máme jiné úkoly a v určitou část života potřebujeme žít něco jiného. Nemá smysl, abychom se navzájem posuzovali. Ale některé principy platí pro nás pro všechny.

„Bližší košile než kabát“ platí místně i časově. Je přirozené, že člověk se nejvíce stará o své blízké a pomáhá nejvíce ve svém okolí. Je přirozené, že člověk nejvíce řeší to, co se týká jeho života a života jeho dětí.

Jsou ale určitá témata, která tento rámec přesahují a pokud se v určitá období neudělá potřebné a naopak se udělá problematické, potřebuje civilizace (společnost) jednu otočku lekce. Více k tomu Pavel Špatenka ve velmi zajímavém rozhovoru, na který naváži svojí panelovou diskusí v pozdější době.

youtube.com/watch?si=TJzkgZIhUL5h-QNa&fbclid=IwY2xjawOv2A9leHRuA2FlbQIxMQBzcnRjBmFwcF9pZBAyMjIwMzkxNzg4MjAwODkyAAEeNqZb-3pW7g7oXEXMG1n_mFVUjL_QBayi4fSz9HX2v4xLWqyEAxvelrIEHWM_aem_WcZiOTn2SbpF3jvvRn5LCA&v=wkbB5h-l3_0&feature=youtu.be

Možná vám neunikl nádherný rozhovor s Ivanem Trojanem, jak vezl několik sanitek, vojenských aut na raněné a zdravotnického materiálu na které lidé v rámci sbírky Paměti národa vybrali peníze, na Ukrajinu. Lékařce v terénu, která spolu s kolegy je ve větším nebezpečí, než samotní vojáci: Rusové útočí primárně na zdravotníky, aby neošetřovali raněné. Ten rozhovor, kde Ivan Trojan popisuje celou cestu, je tak silný...

Pokud jste ho neslyšeli, zde přikládám:

Když jsem viděla video, kde Ivan Trojan děkuje dárcům, tak jsem se rozbrečela. Vztah se Stojkou, Stojka samotná, Ivan Trojan a návaznost na Anděl Páně...nemám slov:

Peníze na pomoc Ukrajině sbírají i jiné organizace a to např. skupina D s Ondřejem Vetchým, Otakarem Foltýnem, generálem Řehkou a dalšími. Nešťastné nepochopení Jany Černochové (které někdo něco nakukal) mělo svůj důsledek, ale doufám, že současné dění kolem této organizace jen zvedne chuť lidí přispávat a i tato organizace vejde ve známost. I kdyby se v auditu našly nějaké chybky (najdou se vždy v každém firmě) nic to nemění na samotné akci Skupiny D. Více o tom Ondřej Vetchý, herec, kterého si váží řada lidí a kterého znám přes své známé i z doslechu z osobního života. Stojí blízko mých kamarádů. S Otakarem Foltýnem jsem v pravidelném kontaktu a plánuji...Generála Řehky si vojáci velmi váží, včetně mého kamaráda vysoko postaveného v tajných vojejských službách. Myslíte si, že neziskovky nikdy nedělají chyby? Je tolik účetních pravidel a záludností, že sama, když spolupracuji s neziskovými organizacemi, vidím, jak se pohybují na hraně a někdy i za hranou pravidel i když chtějí být úplně čistí. Život přináší problémy a všude lze udělat chybu, něco přehlédnout nebo mít v organizaci škodnou. To nic nemění na záměru a snaze mít věci pod kontrolou. Držím skupině D palce. Velké firmy, které vydělávají obrovské peníze, umí šméčka skrýt. Nezisk, který pomáhá (nemálo organizací, např. sociálních, ale i tato), je v nervech, aby neuděla chybu...

Odkaz

Ondřej Vetchý více rozvádí v kvalitním rozhovoru (dkaz níže), ze kterého vytahuji:

1) Téma nutného vzdělání ČR v historii 20. století a to jak u dospělé, tak u dětské generace.

2) Téma základního občanského fungování v domě, ulici, obci...

3) Téma nejen mladých, kteří se sluchátky na uších nevnímají svět, nevnímají, že nad nimi v dopravních prostředcích...na ulici...

4) Fake news ohledně skupiny D a bizár toho, že hodnoty vnímáme v knihách a ne v životě.

5) Rozklad společnosti, kdy tak samozřejmé hodnoty jako je statečnost, láska, krása musíme obhajovat, nejsou samozřejmé...

6) Citát Dany Drábové: „Pravda je strašně složitá: Na to, abyste pochopil souvislosti a kontext, se o to musíte zajímat, musíte mít upřímný zájem, musíte mít znalosti, musíte na sobě pracovat, musíte se rozvíjet, musíte mít potřebu být lepší člověk.“

7) Ne audit, ale celá situace poškozuje nejen skupinu D, ale důvěru ve společnosti. „O budoucnost sbírka se nebojí, bojím se o tuto zemi“.

Odkaz

Sbírky mohou běžet různými kolejemi, to opravdu není téma....

a kéž by naopak tato situace naopak přinesla reklamu

a) pomoci na Ukrajině

b) ale i pomoci primárně i u nás

c) pozornost nás k sobě navzájem všude, kde se pohybujeme, včetně MHD.

Osobně přispívám na několik sociálních čiností v ČR. Pro jednu budu s blízkými i na ulici o Vánocích koledovat. Pomáhám lidem na ulici, když je třeba. Pomáhám s výkupem a ochranou pralesa a moře, a jen jednu část tvoří pomoc Ukrajině a další pomoc v zahraničí. Polovina lékařů, kteří ošetřivali mého vážně nemocného tátu, byly Ukrajinky (českých lékařů je nedostatek). Ukrajinky dívky ve škole často snaživé. Zedníci při rekonstrukci bytů mých nejlepších přátel (kde jsem více osobně pomáhala) tak skvělí chlapi. Stejně tak muž, který si ode mě koupil dražší věc (se slevou) pro svoji maminku...ano, žijí u nás i problematičtí Ukrajinci, stejně jako problematičtí Češi. Učila jsem 10 let pravděpodobně na nejkomplikovanější základní škole v Praze, takže vím, o čem mluvím.

Není to buď a nebo. Buď přispívat jen Čechům, nebo jen Ukrajincům. Jsou to možné individuální proporce každého z nás.

Alena Kulhavá