Zločin

Na polní pych nemůže nikdo být pych, příležitost dělá zloděje, jak praví jedno české přísloví. Snad mi bude odpuštěno.

Vyrážím na pole, neoral jsem, ani nesel, přesto sklízím. Jak bych mohl zůstat v klidu když je slunce nízko a květy máku setého jsou nádherně prosvětleny. Fotky vznikly rychle, obával jsem se, že je to jen sen. Vlastně ani teď nevím, jestli se mi to všechno jenom nezdá, jestli se, tak jako už mnohokrát, uprostřed noci neprobudím a do rána už neusnu. Mám přece špatné svědomí, přírodě ukrádám její krásu.

…Tak teď už víte, oč mi tu běží, tím končí moje balada, jestli Vám na mně nezáleží, vlezte mi klidně všichni, všichni na záda. Tak to zpívá v písničce Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého „Z mého života" Hana Hegerová. Plně se s ní ztotožňuji.