Tangeiros

Milonga, copak ta neznámá slova znamenají? Donedávna jsem to jen tak matně tušil, přestože mě jeden dlouholetý kamarád, na milongu lákal poměrně dlouho.

„Julio, představuje se a podává mi ruku“. Argentinec Julio je tangeiro tělem i duší, tango v Praze vyučuje a jak jinak, také mě zval na milongu. Je to místo, kde se tančí argentinské tango, vášnivý tanec, během něhož dámy ochotně podléhají mužům, zkuste takovému pozvání odolávat! A tak se ocitám na milonze v jednom z žižkovských hotelů, v ovzduší to jiskří, pánové ale ani dámy, nejsou nijak zvlášť oblečení. Tango je totiž věc srdce, lidé se zde setkávají jen kvůli tanci. Nejsou to žádní brilantní tanečníci, německá učitelka, mladý australský pár, úspěšný právník, nemajetný důchodce, ale baví je to. Bohatý, chudý, mladý nebo starý, v této pestré směsici lidí jsou si všichni rovni, bez rozdílu věku a pohlaví se nechávají unášet hudbou a svými představami. Doprovod obstarává dvojice argentinských muzikantů.

Můj kamarád ani Julio nelhali, na milongu chodí více žen než mužů. Tango si ale, tak jako ostatně skoro všechno, nejlépe prožiji chladným okem objektivu.