SOS

Save our souls.

Zachraňte naše duše. Toto naléhavé volání,než zcela zevšeobecnělo, se původně ozývalo z lodí vydaných živlům napospas. Onu větičku vyjadřovanou zkratkou SOS lze také přeložit ve zvolání: „Zachraňme své duše!“. O nic menšího, než o naše duše nejde. Koupit si lze ledacos, ale čisté svědomí prostě není na prodej. Jsme vydáni napospas sami sobě, je v našich silách své duše zachránit. Dvacet let nás dělí od doby, kdy lhát a podvádět bylo - „normální“. V pátečních Lidových novinách komentátorka tohoto listu, Petruška Šustrová, v článku „Zapomínaná doba zapomnění“ připomíná neslavné výročí začátku takzvané normalizace, zvolení G. Husáka do funkce prvního tajemníka Komunistické strany Československa dne 17.dubna 1969. Od té doby uplynulo tedy čtyřicet let. Přesto autorka v závěru svého článku posmutněle konstatuje, cituji: „Katastrofální následky takového znásilnění vlastního svědomí neseme pochopitelně dodnes.“ Konec citátu. Něco jiného se říkalo doma a něco jiného na veřejnosti. Všichni ale věděli jak to je. Víme to i dnes, když někdo usiluje o vykácení Přírodní rezervace Klánovický les . Už několik let pár jedinců lže a manipuluje veřejným míněním. Za jidášský groš zaprodali své svědomí. Pro peníze neznám bratra, mám s tím velmi osobní zkušenost, jsou lidé, kteří za pár peněz udělají cokoli.

Tichým souhlasem, mlčením umožňujeme řádění těchto stvůr v drahých oblecích a uhlazeným chováním. Na jazyku med, v duši jed. Svým mlčením jim pomáháme umlčet jejich vlastní černé svědomí. Petruška Šustrová také ve svém článku píše, cituji: „Normalizaci samozřejmě nedělal jen Husák, bez spolupráce tisíců poslušných by byla nemožná, ale Husáka, jako nejmocnějšího člověka v zemi nelze zbavit odpovědnosti“ konec citátu. Stejně tak nelze zbavit odpovědnosti za osud rezervace nejmocnějšího muže v Praze, opírajícího se o poslušné.

Postavme se jim na odpor, nezachráníme „jen“ Klánovický les, zachráníme i své duše. Nedopusťme další znásilňování svého svědomí!