Raport

Ty oči zvířete křičely, ty křičely/ a z důlků lezly ven,/křičely na mne, jestli já to vím/proč ležíme tu s břichem děravým/

Jistě znáte tuto krásnou báseň od Fráni Šrámka, která pokračuje verši:

Tož člověk rád jde, člověk musí jít,/ když pán chce, smrti vstříc / však koní šetřte, prosím tisíckrát,/ to dobytče se strašně umí ptát,/ proč nesmí žíti víc …

Co ale stromy, nemají oči ani ústa. Má dubový háj, všem přístupný, staletí zde rostoucí, kde si hrají děti, ustoupit sterilnímu chemickému trávníku, kam mohou jen vyvolení?! Podle zločinných plánů ničitelů lesa všechny stromy na níže uvedených fotkách nenávratně zmizí a s nimi i veškerý život. Mohutné duby desítky let vzdorující bouřím, odolaly i orkánům Emma a Kyrill. Nyní mají padnout pouhým škrtem pera chamtivého, úplatného byrokrata …

Už Fráňa Šrámek věděl, že: „…člověk musí jít/ když pán chce, smrti vstříc". Proč ale má padnout les? Pro kratochvíli hrstky snobů!?