Pryskyřníky

Rostou na vlhčích místech, v „syrovém“ stavu jedovaté, ale usušené jsou neškodné. Na seno se tedy klidně mohou pokosit i s ostatními lučními rostlinami.

„Pryskyřníky prudké", mají krásné žluté květy, je radost pozorovat jejich proměny v různém světle, když plují mraky po obloze, jednou jsou ve stínu, podruhé zas na slunci, barvy se mění i ve hře mírného vánku. V plném světle krásně září, proniká-li ale temnými dešťovými mraky pouze úzký paprsek slunce, okolí kvítku potemní a jeho jasná žluť vzápětí nabývá dramatického tónu. Když vítr mraky odvane, tráva se opět vlnivě vyhřívá, žlutým kvítkům vytváří v pozadí krásné ornamenty. Ze svahu nad záplavou pryskyřníků se zvolna sune hluboký stín, připomíná pohyb času, slunce zapadne a vzduchem plným jarních vůní zazní podvečerní ptačí zpěv. Kromě sklenky vína bych ještě něco chtěl, ale asi nemůžu chtít všechno, i tak je radosti dost.