Polní kvítí

Nikdo ho neseje, nesází, nestará se o něj, roste si, kde chce a jak chce, často na místech, kde by ho nikdo nečekal.

V létě si ho užívám, mám radost z pestrosti květů, letošní červencový žár vysoušel a barvil do žluta nejen obilí, ale mumifikoval i mé oblíbené vlčí máčky. Ráno jsem fotil krásný květ a do večera z něj byl jen chumáček scvrklých, vyschlých okvětních lupínků, jejichž barva jen vzdáleně připomínala původní krásnou červeň. Radost se na kytičky dívat, vnější krása rychle zevšední, omrzí a stane se nudnou, vnitřní krása je naopak čím dál tím více zajímavější, představuje nekonečno proměn. Polní kvítí je této neokázalé, letmému pohledu unikající krásy, plné. Stačí jen zastavit a dívat se.