Nářek otroků

Sdělená radost, dvojí radost, sdělený žal, poloviční žal. Praví jedno přísloví.

Kdysi jsem obohatil svou nepříliš rozsáhlou fonotéku několika LP deskami mapujícími počátky blues. Název jedné, „Nářek stavitelů hrází“ jsem si ve zjednodušené formě vypůjčil pro svůj článeček. Nejde mi však o hudbu. Mám na mysli nástěnné malby, nazývané graffiti. Vandalismus, ničení fasád a pomalovávání vagónů metra mi velmi vadí. Jsou ale místa, kde graffiti může oživit šeď městských zdí a různých oprýskaných ohrad. Dodat městskému, člověku odcizenému, strohému prostředí, lidskosti. Je to stejně spontánní projev jako počátky blues anebo malby vytvořené ohořelou kostí, barevnou hlinkou na stěnách jeskyní. Stejně tak jde od srdce. Nikdo z tvůrců si nečiní žádné nároky. Možná se také cítí být jakýmsi otrokem. Ujařmen konvenční společností,neosobní městskou krajinou... Chce sdělit něco o svých snech a tužbách. Vyjádřit radost, stesk anebo prostě jen cosi vzkázat… Může snad někoho ponechat lhostejným naléhavost vzkazu jisté dívky,tichá prosba, žádost o možnost podání vysvětlení, na jedné z městských ohrad?

Tak jako se onen nářek budovatelů hrází kdesi na jihu USA proměnil v blues i graffiti se vyvíjí. Vypovídá o duši člověka a jeho pocitech. Je to takové městské býlí, nikým neseté a nešlechtěné. Vyrůstá divoce, kde se dá a kde ho nerozdrtí okovaná bota. Stejně jako divoce rostoucí květiny i graffiti má svou krásu a neopakovatelný půvab.

Většina autorů těchto výtvorů „dostane rozum“, trochu jim okorá srdce a věnují se něčemu praktičtějšímu. Z mnohých se ale stávají uznávaní umělci již tento směr dále rozvíjejí.

Nelze než smeknout před úředními činiteli jedné městské části na východním okraji Prahy (nesmím nikomu a ničemu dělat reklamu), kteří svým pochopením umožnili uspořádání klání těchto tvůrců. Bude se konat na přelomu srpna a září na plochách k tomu určených. Jedná se o mezinárodní setkání, to znamená, že soutěžit budou renomovaní umělci. Na výsledky jejich snažení, na jeskynní malby dneška, jsem velmi zvědavý.