Článek „Po noblese" v sobotní příloze MFD „Kavárna" pana K. Steigerwalda mi, jak se říká, pěkně hnul žlučí.
Shora uvedený příspěvek je nepovedenou, kostrbatou snůškou stejně nepovedených autorových myšlenek. Pan Steigerwald volá po vznešenosti, chcete-li noblese. Asi nezná přísloví „Zameť si před svým prahem." Tak se projevilo kouzlo nechtěného, grotesknost páně Steigerwaldových vývodů, které jakoukoli vznešenost naprosto postrádají.
Hned v úvodu označil Čechy za plebejce. Hm. Má mezery v dějepisu, plebejci a patricijové představovali chudou a bohatou vrstvu, obé se v Čechách odjakživa vyskytovalo.
Pak se rozjel, vzal si na mušku jednoduchého, obhroublého, neotesaného chlapíka, pana premiéra Topolánka. Tento chudák byl před pár lety svou ambiciózní manželkou nastrčen do funkce, na kterou prostě nemá schopnosti. Běh událostí ho vyzdvihl až do premierského křesla. Svou inteligencí a celkovou úrovní své osobnosti by se hodil nanejvýš do funkce mistra někde ve fabrice. Je mi ho líto, běhá jako býk v aréně a vůbec nic nechápe. Proč ho bodají, proč na něj útočí? A tak se mu rozšíří nozdry a útoky opětuje způsobem sobě vlastním. Hrubě a neurvale. Pan Steigerwald vzpomíná se slzou v oku na noblesní politiky (z 1.republiky?!), kteří by se nemanželským dítětem nechlubili, ale zatajili by ho. Pokrytectví ale nemá se vznešeností nic společného. S noblesou se lze k takové věci přiznat, ale hlavně z nemanželského udělat příslušnými úředními úkony dítě manželské.
Zásadně a hluboce nesouhlasím s páně Steigerwaldovým hodnocením Čechů, jako národa lokajů a služek. Je příznačné, že tento dojem se začal šířit z Vídně. Rakušané jsou zakomplexovaní sedláci bezvadně opečovávající své Alpy. Ničím jiným se pochlubit nemohou. Jejich elita se nikdy nevzmohla na nic jiného, než navléci si uniformu (čím více třpytivých prýmků, tím lépe), připnout šavli a jít na ples či do opery. Nesmyslně, chce-li pan Steigerwald, tak tedy plebejsky, Čechům závidí. Protesty proti jaderné elektrárně jsou klasická ukázka, prostě zloděj křičí, chyťte zloděje. Za Rakouska–Uherska byl průmysl v Čechách (Německu a Anglii), v Rakousku jen vídeňský dvůr. Naši jihovýchodní sousedé to dobře vědí a nikdy nám to neodpustí. Rakušené měli neuvěřitelné štěstí, jakýmsi zázrakem došlo k tomu, že začátkem padesátých let z alpského státu odtáhla sovětská armáda. Díky své neutralitě se vymanili ze sféry sovětského vlivu. Jaká krutá ironie osudu. Nebyl to žádný Čech, ale Rakušan, rudý dělnický vůdce Adolf Hitler, rozšiřující ohněm a mečem, s rakousko-německou důkladností, své impérium. Vystřídal ho jiný rudý ďábel, Stalin, který naši zemi na 41 let uvrhl do poroby, zatímco naši jihovýchodní sousedé, jejichž syn rozpoutal válečné peklo a genocidu, utěšeně vzkvétali. Copak je „noblesního" na tom, že naši sousedé pokračovali v tradici a zvolili si prezidenta s nacistickou minulostí?! Léta proto byli v izolaci,demokratické státy s nimi „nemluvili".
Češi se nemají za co stydět. Naopak. Je smutné, že 19 let po pádu rudého režimu není u nás žádná pravicová strana. Na našeho premiéra věru hrdi být nemůžeme. Jak jsou ale hrdi uhlazení Francouzi na svého prezidenta, který si plete, s šovinismem Francouzům vlastním, Čechy s frankofonními Rumuny?!
Možná by neškodilo, pane Steigerwalde, místo lokajské podlézavosti, trochu hrdosti na vlastní národ. Jiné (západo)evropské národy určitě nejsou lepší než Češi.
