Koncem července jsme postupně nalezli čtyři ježečky. Byli ještě malí, asi tři týdny staří. Nějaký pes jim asi rozhrabal hnízdo anebo přišli o maminku, tak se vydali do světa
K jídlu dostávali kočičí mléko. Toto mléko nepochází z dojných koček, jen se mu tak říká, mají ho ve všech obchodech s potřebami pro zvířátka (Katzenmilch, Catmilch). Je to kravské mléko se sníženým obsahem laktózy, normální mléko by ježečky a nejen je, ale třeba i malá veverčátka, zabilo. Navzdory veškeré péči nám dva ježečkové uhynuli, bylo nám to moc líto. Zbylí dva se naštěstí mají čile k světu. Jsou „odčervení“, dostávají vitamíny a kočičí mléko už odmítají. Nejraději jedí kočičí kapsičky, maso je maso. Jako své hnízdo si velmi oblíbili starého černého kulicha, rádi v něm spinkají.
Chodí se také proběhnout ven, jsou to velcí průzkumníci, všechno je zajímá. Nejraději zalézají mezi lupení, často tam rozžvýkávají listí a tuto směs si pak roztírají na bodlinky, také ryjí čumáčky v zemi podobně jako prasátka. Jsou-li v klidu a spokojení, mají kožíšek hezky srovnaný, cítí-li se ohrožení, bodlinky se jim různě křížem krážem zježí, navíc vydávají jakýsi poměrně hluboký syčivý zvuk. Prostě spouští hrůzu. Když je v tomto rozpoložení vezmu opatrně do ruky, cítím, jak jim prudce buší srdíčko. Nejvyšší stupeň poplachu znamená stočit se do klubíčka.
Do přírody je budeme moci vypustit až příští rok na jaře, někdy v půlce května. Přes zimu potřebují pořádný výběh, každý ježek jeden až dva čtvereční metry. Máme pro ně připravenou chladnou místnost, snad zdárně přezimují.
Ježek si nanáší rozžvýkanou směs na bodlinky.
Kam jen ten ježek leze?!
Co tomu říkáš?
Cibulovou slupku je potřeba ochutnat …
…a rázně se s ní vypořádat!
