Jak stříbro ...

Ty české rybníky jsou jak stříbro slité/žíhané temnem stínů pod oblaky/vloženy v luhy do zeleni syté …těmito verši začíná báseň A. Sovy, "Rybníky".

Labe si dlouhá staletí v rovinaté krajině teklo, jak chtělo a čas od času našlo i nové koryto. Dělo se tak obvykle při větších, takzvaných „stoletých“ povodních. Zdejší úsek řeky mezi Lysou n. Labem a Čelákovicemi byl regulován v roce 1935. Neznamenalo to jen úpadek slavných říčních lázní Grado, které vznikly na ostrově tvořeném jedním z ramen Labe, ale i zánik mnoha jiných říčních ramen. Podmáčené louky byly ve jménu civilizace vysušeny.

Přírodní rezervace"Hrbáčkovy tůně" představuje zbytky z původních meandrů Labe, dnes už s řekou žádné viditelné spojení nemají. Tůně se, jak říkají odborníci, zazemňují, tj. zanáší a postupem času zaniknou. To ale bude trvat ještě mnoho let. Regulovaná řeka má svázané ruce a tak možná nějaká komise vymyslí projekt, jak Labe deregulovat. Něco obdobného se už děje na Šumavě, kde se pracně oživují, chcete-li revitalizují, slatě a lesy, násilně vysušené našimi předky.