DOX

Dox neznamená dogs, nejsou to žádní psi. Je to v lidech.

Do každé ruky podpaždí jsem si musel vzít pytel cementu, abych se (moc) nevznášel.Vzdušné prostory a syrová betonová podlaha se krásně doplňují s díly současných autorů na výstavě „čtrnáct S“. Freud mi svým všudypřítomným sexem sice nic neříká, je mi tím dokonce, ač nejsem žádná vysušená mumie, protivný. Někdo se jím ale rád nechá inspirovat. Ne všechno mně oslovilo, ne se vším jsem souhlasil, je to ale závan svěžího vzduchu, jakého není nikdy dost.

Jak už jsem se zmínil, velmi se mi líbí i jen samotné výstavní prostory. Já, klasický venkovan, milující sedlové střechy vesnických stavení, jsem okouzlen studeným funkcionalismem a strohostí betonu. S potěšením vnímám linie, pravé i nepravé úhly, hru světel a stínů. Toto šťastné místo prostupuje onen pověstný duch místa, chcete-li – genius loci. Je to skutečný stánek umění, místo, kde se lidé setkávají a klábosí o všem možném. Pořádají se besedy k právě probíhajícím výstavám a komentované prohlídky za přítomnosti tvůrců vystavovaných prací. Zkrátka oáza živé vody, člověku zde narostou křídla, ani nemusí být žádný velký vyznavač současného umění. DOX rychle přiroste k srdci, vřele ho doporučuji , je to v lidech. Lidi ´sou, najdete je v … DOX-u.