Nechtěl jsem věřit vlastním uším, když jsem to slyšel poprvé, ale není to žádný špatný vtip!
Jak si mám vysvětlit iniciativu dobročinných organizací nazvanou „Ano charitě“, jejímž cílem je zabránit zdanění hazardu? Nedalo mi to a šel jsem až ke kořenům, nahlédl jsem do řecko-českého slovníku, slovo „charitas“ je odvozeno od slova „cháris“, významů má poměrně dost: radost, půvab, krása, přízeň, milost, vděčnost, odměna, laskavost, láska. Hm. Až do této chvíle jsem si myslel, že v těchto organizacích pracují lidé plní nadšení a ideálů, jsou to vlastnosti charakteristické hlavně pro mladé lidi, jak jde čas, člověk trochu vystřízlivuje. Už dávno nejsem mladý, ale zdá se, že musím ještě hodně střízlivět.
Peníze nepáchnou, to víme od chvíle, kdy se v Římě začalo vybírat vstupné na veřejné záchodky, v tomtéž městě si ale také už tehdy kladli otázku „V čí prospěch?/Cui bono?“. V čí prospěch bojují ti krásní mladí lidé, zapálení pro dobrou věc a plní ideálů, proč chtějí zabránit zdanění hazardu? Kdo, nebo co je skutečnou příčinou oné pochybné iniciativy s cílem ani nadále nezdaňovat hazard. Velmi pokrytecké mi připadá tvrzení, že zdaněním hazardu přijdou neziskovky o značnou část svých příjmů! O kolik ale přichází stát, to znamená my všichni? Každá, tedy i dobročinná organizace vede účetnictví a je tudíž na korunu přesně známo, kolik obdrží milodarů z hazardu. Vyčíslit, kolik vynese zdanění hazardu by bylo těžší, šlo by to jen odhadem, ale myslím, že si tím žádný analytik na ministerstvu financí hlavičku lámat nemusí. Určitě to bude mnohonásobně více (daňovým únikům navzdory), než obolus odvedený neziskovkám. Vždyť v hazardu se žádný útlocit nepěstuje, kdyby bylo zdanění výhodnější, už dávno by podnikatelé z tohoto odvětví daně platili.
Jak rád bych se mýlil a věřil, že neziskovkám jde jen o onen jidášský groš, pověstných třicet stříbrných, ale i toto „jen“ považuji za zvrácenost. Iniciátoři akce „Ano charitě“ tedy např. financují záchranu (mladičkých) prostitutek z donucení penězi pocházejícími z hazardu, tedy z odvětví, které má k (vynucené) prostituci po čertech blízko. Ale už jen podnikání v hazardu je samo o sobě krajně nechutné, mírně řečeno. Peníze z něj páchnou, podobně jako peníze z drog, v dobročinných organizacích nemají co dělat, proradnému Jidášovi jeho stříbrňáky žádné štěstí nepřinesly, naopak. Nechme ale hořekování nad zkažeností poměrů v Čechách. Pokud stát hazard legalizuje, musí ho i zdaňovat, snad k němu od ledna příštího roku dojde.
