Omyly páně Wimmera o bankovním fašismu

Přijdu domů, prásknu pěstí do stolu, a vykřiknu: „Tak kdo je tady pánem?“ Dostanu ránu, že vletím pod stůl, a povídám: „Voptat se snad můžu, ne?“

„stát a banky srostly do jednoho korporátního souručenství“

Je to tak? Banky potřebují stát, aby stát svou represívní mocí a tvorbou právního prostředí chránil jejich bohatství. Aby si stát od nich půjčoval peníze, když všichni ostatní jsou buď moc chudí, nebo moc bohatí, než aby to dělali. Banka, která nemá komu půjčovat peníze, nemůže existovat.

Stát potřebuje banky, aby si od nich půjčoval peníze. Když sám je příliš chudý, než aby se vyživil z příjmů z daní.

Stát si udržují bohatí, aby stát svou výlučnou represívní mocí a tvorbou právního prostředí chránil jejich bohatství. Bohatí jsou proto bohatí, že vědí, jak ochudit chudáky ─ a to včetně státu. Raději mu peníze půjčí, než aby mu je dali v daních.

Banky a stát jsou proto spíš dva kohouti na jedné kopce hnoje než „korporátní souručenství“.

Když Německo půjčuje zkrachovanému Řecku, pomáhá tím německým bankám. A vytlouká klín klínem. Někde jinde si půjčuje, aby půjčilo Řecku, aby to mohlo splatit své dluhy německým bankám. Takhle to nemůže jít dál ─ musí přijít chvíle, ve které se dlužníci definitivně zhroutí, a proto se pak zhroutí i věřitelé.

Mohlo by se to odehrát v klidu? Tím, že všechny účty budou zrušeny.

„Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi.“ (Leviticus 25, 10)

Otroci ať jsou propuštěni a dluhy ať jsou odpuštěny. Chápu to tak, že jde o hmotné vlastnictví, o půdu, zvířata a domy. Nejde o účty věřitelů, o úroky lichvářů.

Nebo se zhroucení odehraje v neklidu tím, že zástupy chudých budou nějak vypuzeny ze spotřeby, a tím i ze života? Především přebytek těch churavých přestárlých, na kterých si není co vzít.

Řecko je zralé k tomu, aby se tam moci chopila zase nějaká vojenská junta, rozehnala prohnilý parlament a krvavě skoncovala s kravály v ulicích.

Bohatí mají na účtech tolik peněz, že už je nesvedou utratit ani za svou spotřebu, ani za investice do výroby. I luxusní spotřeba má své přirozené hranice a vyrábět více nemá smysl, když si chudáci nemohou výrobky koupit. Proto banky půjčují státu peníze, a ten je rozdává chudým. Utopické je, aby bohatí dali státu více na daních a neškrtili ho. Jak to udělat, když si ho sami zjednali ke své ochraně?

Jsou rozmařilé banky, nebo státy?

„Toto soužití znamená, že bankovní systém je pod faktickou vládní kontrolou.“

Je to tak? Nebo je vláda pod faktickou kontrolou bankovním systémem?

Proč se buben náklaďáku vezoucího beton točí? Aby se beton nerozmísil ─ aby kamínky nesedly na dno a močka nevyplavala navrch. Z toho by se nedalo nic pevného postavit. Je třeba, aby se kolo dobrého a zlého točilo. Aby se bohatství odlepilo z míst, ve kterých už není nikomu k ničemu dobré.

„Peníze jsou jako hnůj. Nejsou dobré na nic jiného, než na to, aby byly rozprostřeny po prostoru.“ (Francis Bacon)

Pramen:

Michal Wimmer: Je libo bankovní fašismus? Britské listy 24. května 2010