NERV-skupina kartářů s.r.o.

Milý NERVE, včerejší zpráva o vzdělanosti je vskutku dílko hodné tvých kvalit. To by s prominutím sepsal studující vysokoškolák a možná i chytřejší středoškolák v seminární práci. Po zřejmě vyčerpávajícím výzkumu problému jsme se dozvěděli, že důležité do budoucna budou znalosti IT, angličtiny, matematiky, finančně-ekonomická gramotnost atd.

To připomíná zprávy o počasí, kde se dozvím, jak bylo včera, tedy informace k ničemu, to každý ví.

Nedůvěra v ekonomy, kteří radí školství, u mě vznikla v období, kdy bývalý ministr hospodářství Karel Dyba prohlásil k tehdejšímu odcházení schopných učitelů (zejména z finančních důvodů) „Nevadí, přijdou další“. Tehdy jsem si pomyslel, jak by se mu asi líbilo, kdyby uprostřed operace jeho mozku odstoupil zkušený neurochirurg a nahradil ho kolega s čerstvým diplomem.

Spíš než vědce mi totiž připomínáte kartáře s dobrou rétorikou. Hodně toho namluvíte a sem tam se trefíte. Někdy ani to ne viz, poslední (a řada předcházejících) krizí ekonomiky, o kterých víte, že přijdou, ale nevíte kdy. Ale zpátky ke školství.

O tom, že tato země může prosperovat jen na základě vzdělání svých občanů není pochyb, každý víme, že na ropu ani na mocnou zlatou žílu tady asi nenarazíme (pomineme li obchodníky s topnými oleji nebo tuneláře). Každý to ví, ale místo toho úroveň našeho školství upadá a upadá. A bude upadat dál. Skoro se zdá, že v tom je záměr. Čím méně vzdělaných, tím lépe ovladatelné stádečko.

Tak to vezmeme třeba od těch nejmenších. Jako zaklínadlo poslední doby (ve vztahu k důchodové reformě např.) slyšíme slovo demografie. Existují křivky, grafy, statistiky, ale zřejmě je nikdo nesleduje, najednou není dost míst v jeslích, ve školkách. Asi to sledují jen ekonomové s bakalářským vzděláním a nějakým kurzem (asi špatným).

Od prvních tříd je tak založeno na problém v zásadní disproporci připravenosti dětí na výuku. A jedno přísloví říká „Jak si zapneš první knoflík, tak budeš mít zapnutou celou košili“.

Základní školství je děsivou ukázkou nekoncepčnosti, kde děti, místo aby se naučily to nejpodstatnější, tedy ono okřídlené „Učit se učit“, jsou nuceny absorbovat řadu naprostých nesmyslů, jen aby se splnily pokyny, nařízení, tabulky. Naprosto se nedbá o to, jestli látka byla pochopena a jestli ne tak proč, prostě se „jede“. Výsledek je pak tristní. Neříkám, že všude a u všech, ale v průměru ano. A o ten průměr nám přeci jde. Pár nadaných jedinců nestačí. Ten zatracovaný průměr totiž rozhodne o míře vzdělanosti národa. Odsud vychází ta základní masa, která se pak v odborných školách připraví na další život. A nemá li tato množina dostatečně pevné základy, není jaksi na čem stavět. Zde bych se tedy opravdu velice přimlouval za dostatečně vzdělané učitele. Zde by měly pracovat ty osobnosti, které dokážou udělat jakýkoliv předmět zajímavým a srozumitelným. Jen pro příklad – nenaučíte li dítě násobilku zpaměti (docela nezajímavé, s kalkulačkou je to přece tak jednoduché), těžko pak odhalí, že 81 rovná se 9 krát 9. Pak už snaha s Pythagorovou větou, vlaky jezdícími z bodu A do bodu B je naprosto marná. První dojem je jak známo nejdůležitější. A když dítěti něco zhnusíte, tak na hodně dlouho (potvrdí určitě každý rodič).

Střední školství je pak už jen třešničkou tohohle zmaru. Hlavně sehnat žáky, aby byly peníze na provoz, ono už to nějak dopadne. Všimli jste si, že slovo učeň má dnes skoro hanlivý podtext? Skoro jako učeň rovná se blbec? Odborná příprava v tomhle segmentu? Existuje to vůbec? Místo technologicky vyspělých zařízení, které posouvají ekonomiku k větší přidané hodnotě práce(a tím i větším platům,větším odvodům z daní) a tudíž větší konkurenceschopnosti, zde budujeme jen montážní linky. Asi to jinak nemůže být, když nám prostě chybí ti vzdělaní.

O nějaké koncepci, výhledech do budoucna, jaké segmenty středního a vysokého školství budou v budoucnu pro nás důležité se jen plácá, jedna přebíjí druhou a skutek utek.Máme málo technicky vzdělaných lidí. Všeobecně se to ví. Co se dělá proto, aby tomu tak nebylo?

I zde necháme věci řešit trh? Ovšem inženýra neupečeme jako rohlík. Dobrého už vůbec ne. A toho, který bude vědomosti nabyté ve škole okamžitě schopen použít v praxi? Takového snad ani nenajdeme. Kde je ta provázanost vysokých škol, vědy a výzkumu s praxí? Když už u nás někdo s něčím chytrým přijde, balí krovky a maže s tím ven, kde mu dají možnosti rozvoje. Diví se tomu někdo? Nediví, protože svět ten pádí mílovými kroky, zatímco my jen dumáme a dumáme. Ono se říká dvakrát měř a jednou řež. Ovšem nesmí se měřit stokrát a pokaždé někdo jiný.

Ještě pár větiček na závěr.Učitelé z praxe ano, ale mám silnou pochybnost, že takových lidí najdete dostatečné množství. Schopnost někoho učit je přeci jen něco jiného, než ovládat vlastní obor. A schopnost zvládnou současné žactvo? Tak to asi taky není pro každého, byť třeba odborně zdatného. Tak než ty lidi najdete, neexperimentujte se vzděláním současných učitelů.

Školné ano, nastaveno tak, že půjde o formu půjčky, splatnou poté, co absolvent dosáhne nějaké hranice výdělku (jak se budou řešit ti, co frnknou do světa?). Zde by bylo i možné finančními nástroji podpořit ty segmenty, které jsou žádoucí.

A konečně. Začněme. Nejlépe od těch nejmenších. Postupně se pak věnujme dalšímu.

Nejlepší metoda, jak neuspět, je dělat mnoho věcí současně. I to je inženýrská poučka.