Co je dovoleno pánovi,není dovoleno kmánovi

Být státním úředníkem je pohoda. Máte moc rozhodovat, když se seknete, občan rád zaplatí váš omyl. Šéf vás podrží, jedete v tom přeci spolu. No není to paráda?

Vláda odsouhlasila trestní odpovědnost právnických osob, zjednodušeně firem. Česko je jedním z posledních států Evropské unie, který tuto normu přijal. Bude tak možné potrestat nejen jednotlivce, ale i celou firmu za protiprávní, zejména korupční chování. Dalo by se říct, konečně krok kupředu.

Teď jen neustrnout a pokračovat dál. I stát je vlastně taková firma. Má svoje manažery a zaměstnance. A tím tak veškerá podobnost bohužel končí. Jakákoliv odpovědnost za špatná rozhodnutí je vedena maximálně v politické rovině a to maximálně jednou za čtyři roky, při volbách.

Ruku v ruce se slušnými platy a mírnou jistotou zaměstnání by také měla jít určitá míra zodpovědnosti za učiněná rozhodnutí. V soukromé sféře je každé špatné rozhodnutí s jistotou ztrestáno. Firma, která chce být úspěšná si prostě špatná rozhodnutí nemůže dovolit.

Ne tak stát. Ačkoliv je zcela zjevné, že absence zodpovědnosti jasně nahrává korupci a klientelismu. Rozhodnutí jsou často činěna na základě politické objednávky, nikoliv na základě zákona. Že to vyhovuje politickým stranám je naprosto jasné. Náklady ovšem neseme my, občané.

Částka 122 milionů za prohrané soudní spory v letech 2007-2009 se může sice zdát jako drobeček, ale uvědomíme li si, že nezahrnuje ministerstva zemědělství, zdravotnictví, zahraničních věcí a vnitra, že zpátky byla vymožena částka 1000Kč, ne to není omyl, slovy jeden tisíc korun a že to může být jen špička ledovce, tak je to opravdu tristní.

A to nejsou zmíněni ti, kteří mají máslo na hlavě, takže do soudního sporu nejdou, případně jim bude „vyhověno“ příště. A už vůbec ne prohrané arbitráže, kde se částky pohybují v miliardách.

Ukažte mi úředníka, který svému politicky nominovanému šéfovi řekne „Ne, nebudu se řídit vašimi pokyny, rozhodnu podle zákona“ (jednoho známe všichni-Michálek-a jak se mu to vyplatilo…). To má úředník jistotu, že poletí a ještě bude držet ústa, protože jinak by si ve státní správě už neškrtl, jsme totiž malá zemička.

A ještě jednoho vlastně známe. Na ministerstvu dopravy dostal prý úředník od ministra Bárty stotisícovou odměnu za to, že nahlásil pokus o uplácení. Tedy za to, že nespáchal trestný čin. Trošku to evokuje  vloni tolik populární Řecko, kde úředníci dostávali odměny za to, že přijdou do práce. Člověku by se to zdálo i humorné, pokud ovšem nemá tu smůlu, že se do souboje se státní správou nedostane sám. Pak mu už úsměv na rtech hodně zmrzne.

Kolik let se mluví o služebním zákoně, který by zajistil nezávislost úředníků na politicích a kde nic tu nic. Kabinet premiéra Nečase sliboval ve své protikorupční strategii povinnost vymáhat náhradu za způsobené škody přímo zákonem. Teď už to má být jen doporučení, vydat metodický pokyn. No a pak už ho jen někdo zapomene vydat a jedeme dál močálem černým…