Česká cesta

Tak jsme se včera(asi nedopatřením)dozvěděli,že doktorům přidáme,ale nevíme z čeho.Nejde o malý peníz-v příštích třech letech 8 miliard.Akutní lůžka se prý rušit nebudou-nedaly by se u nich totiž sloužit ty proklínané přesčasy.Takže snad by to šlo tak,že se nebudou opravovat ani stavět nemocniční budovy,ušetří se na přístrojích a na lécích-aby bylo na ty platy.Tak teď nevím,jestli se jít poohlédnout po nějakém karavanu nebo lepším stanu,koupit do zásoby nějaké to volně dostupné léčivo a mimochodem nevíte,kde sehnat virguli?Nu možná bude stačit vrbový proutek.

A teď vážně.Nic proti vyšším platům lékařů.Ale zase se ukázala ta naše česká cesta.

Nechat problém pokud možno co nejdéle vyhnít,poté začít zmateně pobíhat a vyřvávat na všechny strany co nejradikálnější metody řešení,začít hrozit pěstmi a házet hnojem po všech ostatních, nesouhlasících.Následuje zákopová válka označovaná jako analýza,hledání konsesu,vyladění souvislostí.

Nu a kdo je momentálně nejsilnější-případně jde li o nepopulární problém,tak ten na koho to víme co-přijme řešení(svoje).S velkou slávou ho pak vytroubí do světa,majíc se za hrdinu a zachránce.

A pak přijdou všední dny,jeden za druhým plyne a často se ukáže,že řešení není řešení(a když tak jen pro Někoho),ale pěkná zhovadilost,většinou draze zaplacená.

Následuje "Já to říkal,my to říkali",případně ticho,jsou li namočeni všichni.Ale tak to prostě u nás chodí.

Kladu si otázku,jestli se ještě někdy dočkám té docela přirozené cesty řešení problému,kde důležitý je ten problém,jeho příčiny,kde řešení mají svoje důsledky,které je potřeba s chladnou hlavou posoudit a pak jednu z cest zvolit,říct si proč ji volím a co všechnu budu muset udělat,abych dosáhl cíle.

Přirovnáno k zemědělci-zasejeme,pak zoráme,protože jsme to zapomněli udělat,pak se obviňujeme kdo může za to,že neprší-moc prší,načež čumíme,že nic nevyrostlo.

Ještě pár let v tomhle duchu a fakt tady pomřem.