VĚČNÝ BOJ MUŽE A ŽENY!

Muže jě někdy těžké milovat, jindy nám to jde samo od sebe a vzhikají vztahy plné vášně a duševního souznění. Dáváme si navzájem dost zabrat, ale výsledek stojí za to (v našem případě se nám povedly dvě krásné dcerky). Životní soužití je často komplikované, ale většinou si ho komplikujeme my sami. Já se jednou zamyslela nad sklenkou vínka a vznikla taková malá hříčka.....

Bojujeme s nimi od pravěku,

a budem spolu zápasit na věky věků.

Dřív nás chytli za pačesy

a dotáhli do jeskyně,

dneska nás to trochu děsí,

že prý byli krapet svině....

Hlídaly jsme oheň

a sbíraly co se dalo sníst.

Kvůli kravině jsme neříkaly sbohem,

I když modrý z nebe odmítali snýst.

A pak to roztomilé období,

kdy je vzrušoval i obnažený kotníček!

To nemohlo bejt zlý,

i když těch nehezkých potniček!

A pak....

emancipace, feministky a spoustu nových práv,

všichni z toho byli paf.

A taky období bikinek zakrývajících jen bradavky.

Čas silných, zralých žen,

co nepomýšlí na vdavky.

Chceme být si rovni,

někdy možná trochu „rovnější“.

Tak se dobo trochu pohni,

ať už jsme si jistější,

že muž a žena jedno stejné jest

a být spolu je „the best“.

Jen nám někdy chybí

ten lovec co mamuty honí po lese.

Chlap co nám občas slíbí,

že úděl světa bez nás nesnese.

Sem tam bychom se nechaly tahat za pačesy

a toužíme, aby bouchnul do stolu....

„Pračlověku, kde jsi...?“

„Pryč, já chci jen klid a domácí pohodu......“