Tak hlavně, Marto, že jsi to zachránila a unikla tak "vendetě":-))

Maruško, ženský nestřílely, a já od tý doby sebou tahám v kapse či kabelce velmi jemný hedvábný šátek, je dobrej jak na přehození ramen, tak na zaškrcení rány, kdyby mě náhodou někde uštkla nějaká zlá hadice...

Tak to je povedenýMarti, zdravím

Ahoj Jituš, no, znáš to, člověk se vždycky k něčemu ne vlastní vinou přimotá, až je z toho celej po--- potetovanej...

Pěkně psané! Potěšilo, pobavilo.Jo, život nás někdy donutí k nečekanému...

a vůbec není nudný:-)) (ačkoliv bych občas po nějaké jednotvárnosti zatoužila)

někdo dává za tetování hříšné peníze, vy jste ho měla zadarmo

haha, no právě... ale raději bych ho ani neměla:-)

Ty noviny pod špagetovými ramínky si nech patentovat . Nevypadaly trochu jako křídla anděla?

Pavli, tyj si roztomilá. Anděla... to je hezký, ale asi ne, spíše kura domácího:-)

taková hříšnice-ještě že se z toho kostel nezbořil

ale ty otisky na ramenou mohly vypadat zajímavě-taková církevní improvizovaná kérka

ač nejsem prudérní, tetování bych si nikdy nenechala, vypadalo by ně mě přinejmenším směšně... ovšem svatou kérku, dočasnou, jsem vlastně měla, žejo:-))

Marti, v jste byla přímo barvotisková :-)))

A jak to šlo blbě dolů:-))

Martičko, ouplně s Tebou soucítím. Já takhle jednou vstoupila do synagogy... ovšem já v kraťasech a tílku bez ramínek...dlužno dodat, že jsem to málem obrátila mezi dveřmi, ale byli jsme pozváni dál Ale ten pocit si naprosto pamatuju. A že Italové jsou na to opravdu cimperlich, na to si pamatuji, před vstupem do katedrály (či Domu?) v Miláně jsem si vázala svetr kolem ramen a stahovala sukni pod kolena

Mě v Římě vyhodili z kostela kvůli sukni, která by (uznávám, že velmi hraničně) prošla i v práci.

Marti, určitě ti to moc slušelo :-D

Slávi, obávám se, že asi moc ne - a samozřejmě jsme po mši na tu zmrzlinu nešli. Místo toho jsem ze sebe loupala svatá slova...

Co se pamatuju, Italové jsou na nevhodné oblečení v kostele dost cimprlich. Ale to vy budete vědět líp jak já.

Ač jsou spíše prezentování jako lehkovážní poletuchové, v dodržování pravidel, obzvláště týkajících se svatostánků, jsou neústupní