V tvém podání je i hororová situace vtipná a zábavná. Díky za příběh o nečekaně černé hodince a zářivě bílých zubech.

Lamač srdcí a ostatních orgánů Marto, hezké dny

možná by se spíše šiklo "přilehlých orgánů" - protože i ta bránice není od srdce tak daleko:-)) děkuju

Marti, príma

Jituš, ahoj, prima se zatajeným dechem, jsou zážitky, které se už nemusí opakovat (ani kvůli inspiraci, to tedy vůbec ne:-)) Měj se fajn, M.

Si mi teda udělala takhle ráno chutě.

Ciao caro Marco, já si na tebe při tom psaní vzpomněla, na tebe, gurmána v psaní i v jídle! I v životě, venkoncem. Koukla jsem včera ven, něco bílýho lezlo z hlíny - říkám si, doprčic, tak jsou tu ty první jarní sněženky, tak šupajdy znovu na blog (no, nebyly to ještě sněženky, ale asi krtek s bílou pletenou čepicí, je tam pěkná hromádka hlíny a po sněženkách ani stopy). Měj se moc fajn a díky moc! Ciaooo

Uf Marti, tak si říkám jakou mám kliku, že tě tady zrovna natrefím, troška relaxované Itálie vždy bodne, a ono takovej skorohorror. Naštěstí od tebe i tohle s úsměvem, takže osvěžení se nakonec konalo i tak

Po karmě se ještě vracím protože obrázek jsme pro samý písmena zaregistroval až potom, a je nádhernej, lehoučkej, k tématu, ale zase ne popisnej, a i když nejsem ani trochu odborník, tak k ničemu se mi nedaří jej přirovnat, a tak si myslím, že jestli bude slečna dcera tak šikovná malířka jako mamka spisovatelka, tak se máme na co těšit

Krasne hororove ponure temne, Marti

Ahoj Honzo, a to si představ, že si místní ekologové prosadili každý rok jeden den temna, tzn. že se vypne veškeré veřejné osvětlení, aby se šetřilo. Pokud nejede auto, tak je to na infarkt, protože zdejší černoši jezdí v noci na kolech zásadně bez světel... a už jsem sebou párkrát málem sekla hrůzou a děsem. Hlavně člověk fakt netrefí a bloudí - zaplaťpámbu za vyšší koncentraci místních barů:-) /a moc pozdravuj milou svou paní

Marti, ty jsi silná nátura, ty přežiješ VŠECHNO!

Slávi, ano, duše křehké ženy, síla sibiřské bagristky. Tak, a ne jinak:-)

Tý jó, Marto, to byl opravdický horror!

I s bonbónama v hledišti i na bojišti!

Hlavně, že to (snad) dobře dopadlo, a mrazáky to vydržely. A ty taky.

Měj se, a díky!

Ahoj Maruško, to se ví, dobře to dopadlo, smrad jako v namoklým cirkuse se nakonec nekonal. Ovšem nervy, nervy tekly docela fest (samozřejmě jenom mně a milionům Italů, jen ten můj zákonnej klenot byl nezúčastněně chladný a říkal cosi o hysterii - i zpětně tvrdí o místní kalamitě, že lidi zbytečně bláznili a zbytečně se zavíraly školy, mimochodem, v jedné škole se propadl strop a štěstí, že studenti seděli vpředu, že to nikoho nezabilo... takže já mám takový rodinný trénink, i kdyby došlo k nějaké katastrofě, ten můj je prostě laxní...to pak pracujou moje nervy... a Lindt je holt naštěstí po ruce:-))

I když to muselo být na nervy,tak jsi mě rozesmála. Marti

Milá Šári, to je dobrý postřeh. Na nervy přímo k... no, na nervy. Měj se krásně a děkuju, doufám, že se máš fajn, ahooj, M.

No krása a že jsi zase jednou něco napsala Marti

Davčo, ahoj, ty vtipálku - jo, psala jsem někam Markovi V., že začnu zase psát s prvními sněženkami, ale to bych se fakt dočkala (tady to ze zimy skočí rovnou na pampelišky, a kde je nějakým jarním sněženkám konec) ... ty jedeš, kluku, píše ti to! M.