Jen tak koukat si do blba, a na...
Hory máme výrazně blíž než mořskou pláž, k radosti manžela (má radost bývá jaksi nižší). Chtěla bych vyměnit tuhé kožené pohorky za čínské žabky, šmejdové, leč lehoučké. Teplý ohoz za staré dobré plavky, které dají tělu správný hydrodynamický lepý tvar (ve skutečnosti vzhled kytovce, zaseklého ve vodovodní trubce). Horské vápencové bělostné šutry za rozžhavený plážový písek (s popíchanými chodidly od rozbitých šklebliček). Ale mohu zcela vypnout hlavu, tělo, celou Martu. Jen líně až flákavě ležet a dívat se na nekonečné a klidné MOŘE... těch vzácných pár nedělních mořských hodin, to je můj sen!
Naštěstí jednu volnou neděli manžel kamsi odjíždí zpívat s pěveckým sborem, teplota, tlak, rosný bod a zdraví rodiny v cajku, a předpověď počasí - slunečno na nebi i v duši. Všechna zbylá "NEBO" zlikviduju nadšeným: "Děti, zítra jedeme k moři!"
Ráno je nutno odjet nejpozději před pátou (kafe, něco jako Redbull, další kafe a nejpálivější Hallsky proti usnutí). V sedm se prokousáváme začínající zácpou před Benátkami, a po osmé to valíme na nejbližší pláž. Při kapce štěstí občas chytneme i lehátka ve druhé řadě. První mají milenky plavčíků a příbuzní majitelů pláže, to víme všichni. Vzhledem k původu, věku, rase a zjevu nespadám do žádné kategorie, leč dnes nás vede klučina přímo do řady první. Neskutečné! Moře mám jako na dlani. Zázrak. No, možná spíše vypadám tak urvaně a unaveně, že si mě spletli s plavčíkovou sicilskou prabábou.
S mořem přímo před nosem lelkujeme, mastíme karty, jíme ovoce a kousky písku vržou v
zubech, voda je tu slanější než kdekoliv jinde. Zkušení plážoví povaleči tvrdí že zdejší Sottomarina má nejvíce slanou vodu na celém pobřeží a největší koncentraci jódu v celé Itálii. Ideální přírodní lék na astma, tuberkulozu či štítnou žlázu. To, že vám ta zatraceně koncentrovaná slaná voda rozežere půlku nohy, je jenom malou daní za vaše čistější plíce a úlitba mořskému božstvu.
Příjemný poklid a pohled do modrého slaného nekonečna občas naruší tmavý prodavač se zimními bundami či značkovými kabelkami. Usmívám se jen tak, do blba, jenže on mi do toho blba jako na potvoru vstoupí. Můj nepřítomný úsměv bere jako stoprocentní zájem, háže mi desítku kabelek na lehátko: “Signora, paní, dobrá značka, všechno značka. Za šedesát. Ne, vy bella, krásná. Pro vás za padesát!” Namítám, že nechci nic kupovat, a raději zavírám oči. Děti se pochichtávají za vějířem karet, stejně jsem jako vždy prohrála, a čekám na další hru. Prodavač úpí: “Signora. Bella, nejkrásnější pani. Pro vás za třicet. No dobrá, za dvacet a pět. Zítra se vracím do Senegalu. Já nic takhle nevydělám!” Určitě se nevrací a pěkně kecá. Nic neberu. Děti poznamenají, že tatínek by určitě usmlouval i na pět euro. Jen ať si můj muž užívá v dáli se svým pěveckým sborem alpských myslivců, přeju mu to, vlastně i sobě. Nikdo mě aspoň neruší poznámkami typu: kdo sundal a ztratil víčko z opalovacího krému, kde jsou jeho plavky, kolik je nějaké vedle ležící krasavici, cizí pipince, asi let (jeho častá otázka buď bez mé odpovědi, anebo většinou frknu věk nejméně o dvacet let více), a jeho: “No, co chcete, děti, ta voda přece není vůbec špinavá, jenom zeleně zakalená...!”
Senegalec se chytá o pár lehátek dál, v třetí řadě. Parta italských důchodkyň ve výrazně barevných dvojdílných plavkách tu zřejmě tráví nějaký ten pátek. Jejich opálení je tmavší než hnědý krém na boty. Náruživě pokuřují svá cigárka a zkoušejí jakýsi pofidérní lak na nehty. Poté si jedna po druhé svléknou bez ostychu vršek od plavek, a oddávají se sluneční lázni. Za polohlasného pochichtávání se, jako malé holky. Každá si totiž od zoufalého prodavače koupila kabelku. Za padesát. Radují se, jak na něj vyzrály - dal jim přece deset éček slevu! Originál senegalský Gucci!
Já, přenádherná pani značkovou kabelku holt nemám, ale nevadí - klid a mír vůkol je nad všechny kabelky světa... No řekněte. Krása. Voda barvy neurčité, vzduch jako když vám kolem nosu přelétají naložení slanečci - ale ten pokoj, ta rovnováha přírody, harmonie. Po našich horách teď štrádujou určitě tisíce turistů, nahoru dolů zácpy. Kdepak, moře je moře, i přes plnou pláž tu cítím až euforický poklid.
Koukání do blba až rajsky harmonického trvá pouze nějakých čtyřicet minut. Do tichého šplouchání vln a polohlasných hovorů okololežících se NÁHLE během dvou minut přiřítí několik žlutých plaveckých čepiček. Dvě, tři, dvacet, snad sto! Vynořují se další a další, z moře, z pláže. Jak z hororu, žádní Hitchcockovi ptáci, ale samí plavci v černých plavkách a žlutých čepičkách. Všude kamery, mikrofony, diváci.... kde je moře? Okraj pláže je během chvilky narván asi pětistovkou lidí - diváků i plavců. Do toho vyřvává nějaký hluchoun s tlampačem cosi o tom, že právě sledujeme národní závody v triatlonu. Všude okolo televizní kamery, mikrofony, šňůry. Podél celé pláže a nejbližších metrů je koncentrován snad celý svět. Lidé opouštějí lehátka a tlačí se dopředu, aby fandili. Italové fandí profesionálům se stejnou vervou jako amatérům či svým dětem, hulákají hlasitěji než prvorodičky, ale jejich povzbuzování evidentně zabírá. Mezi nohama stovek diváků probleskují plavající čepičky závodníků, zrychlující, jedna za druhou jako malé žluté želvičky.
Nemám sílu se zvedat, a taky kam... místo na pláži jsem si zcela nemoudře zaplatila na celý den. Senegalský prodavač kabelek si pod jedním prázdným deštníkem zapaluje nalezené cigárko, a odevzdaně kouká na náhle opuštěná plážová lehátka. Kvůli hlasitému fandění a řevu nelze ani mastit ty karty.
Moře skrz desítky nohou, těl a pozadí přede mnou vůbec, ale vůbec nevidím!
Ach jo. Zlatý můj manžel s bručením o ztraceném víčku Nivey, dneska bych mu naopak ukázala nejmíň tři vnadné krasavice (věk bych práskla od boku, a o deset dvacet let méně), a některé bez vršku jako bonus! Jo, na horách, na našich horách, tam je teď jistojistě krásně.
Vlastně můžu být spokojená. Chtěla jsem přece původně jen tak si koukat do blba a na moře. Mám, co jsem chtěla.
Koukám si do blba, a na moře... zadků...
Marta Kučíková
Hudrám, hudráš, hudráme
„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.
Marta Kučíková
My, nedokonalé
„Váš pas, madam?” zeptá se úslužně český řidič před nástupem do autobusu. Jaká přímo vtělená zdvořilost jeho řidičského ducha, takřka italská!
Marta Kučíková
... je mi ho tak líto!
„Takovej vodflus je to,” říkám své známé, která kouká, jak kroužím kolem italského chlapíka výrazně mladšího než jsem já. Kroužím s mateřskou starostlivostí. Říkám mu pracovně „vodflus Gigi”. Není to hanlivé, ale typické.
Marta Kučíková
Sníst to, na co čůrá pes
“Písíkán” říká mi devadesátiletá rázná Maria, když se jí ptám, co dnes vaří. Každodenně obědvá těstoviny a dušenou fenyklovou bulvu, kterou střídá s pečenou čekankou. Opakuje mi: “Je jaro, tak tu všichni jíme písíkán!"
Marta Kučíková
Zlodějiii!
“Čmajzli mi peněženku,” blekotá ovíněný chlapík. Zapomněl ji v nezamčeném autě. Taky proč by auto zamykal, tady se totiž odedávna vůbec nekradlo. Jediným vysvětlením je, že mu peněženku z auta vzala jeho exmanželka.
Další články autora |
Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem
Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...
Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství
Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...
Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči
Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...
Mám rakovinu, oznámil ministr Válek. Objevil ji screening, čeká jej operace
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek oznámil, že má rakovinu. Prohlásil to na tiskové konferenci k...
Jeden jim všem vládne. Úder na Írán potvrdil technologickou nadvládu F-35
Izraelský letecký úder na vojenské cíle v Íránu před týdnem jasně potvrdil fakt, který bude brzy...
Inflace zrychlila na 2,8 procenta. Vyšší jsou především náklady na bydlení
Aktualizujeme Meziroční inflace v říjnu zrychlila na 2,8 procenta ze zářijových 2,6 procenta. Zdražovala...
RECENZE: Kdepak Plíhal nebo Kryl. Tomáš Klus je spíš dalším Janem Nedvědem
Premium Zpěvák Tomáš Klus se podle svých slov na albu pojmenovaném obligátní klusovskou slovní hříčkou Tady...
Šest mrtvých a zraněné děti. Po ruských útocích hořely na Ukrajině budovy
Sledujeme online Nejméně šest mrtvých a dvě desítky zraněných, včetně pěti dětí, si v noci na pondělí vyžádaly ruské...
Feriho převezli do vězeňské nemocnice. Pořezal se žiletkou, hrozila nákaza HIV
Bývalý poslanec Dominik Feri, který si odpykává trest za znásilnění dvou dívek a další pokus o...
Rodinný dům v Petřvaldě
Čapkova, Ostrava - Radvanice
10 700 000 Kč
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8517x
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com