Být lemrouchem nejlínějším

Být lemrouchem nejlínějším a nepsat jen tak, z pohodlnosti… to by bylo absolutní blogerské lemroušství...

Nelemrouchovatím, ač bych možná i ráda. Od léta zápasím se zákeřnou potvorou, která se do mě zakousla. Z jedné chemoterapie do druhé. Psaní je pro mě nyní stejně vysilující asi jako pro italského starého mládence příprava české svíčkové. Blogy a psaní jdou stranou, nejdřív musím bojovat sama za sebe. Je to těžké, ne že ne, tyhle zákeřné potvory jsou, bohužel, velmi vytrvalé. Hromadně vám děkuju za vaše maily a vzkazy, na které jsem nemohla odpovědět, a prosím, držte mi palce. Vaše Marta, stále statečná, ale…

PS: Věřím, že pecky, které nám život někdy drsně uštědřuje, vlastně nejsou peckami, ale jenom převlečenými příležitostmi...