Abych pravdu řekl, tak jsem si stále nezvykl na místní klima. Potoky potu ze mě tečou bez přestání. Jsem na základně 4 dny. Samozřejmě jsem šel ven, setkat se s místními. Stihl jsem probrat situaci s lidmi ze základny a taky si zkoušel místní jazyk.
prodejce cukrové třtiny - ulice DELMAS Port au Prince HAITIJRK
V sobotu jsem si vyřídil místní telefonní spojení. Konečně je možné se dobře spojit s Romanem Musilem a domlouvat se. Do firmy Digicel (místní mobilní operátor) mne vzal Marek P., který tady už nějakou dobu pracuje. Je fakt, že s mnoha místními má nadstandardní vztahy.
V neděli jsem konečně sám vyrazil ven. Hned po ránu jsem se vydal ulicí Delmas 75 k severu (v místě, kde jsem, to znamená od hor směrem k moři). Lidé porůznu chodili na místní bohoslužby. Musím říci, že všichni neuvěřitelně upravení a ve svátečních šatech. Je to příležitost se v neděli ukázat před ostatními a myslím, že také úcta, kterou tady lidé mají k bohoslužbám. Není jednoduché zvyknout si na to, že jsem opravdu exot mezi černochy. Lidé se otáčejí, zdraví – Salut, Bonjour… Nakonec to není tak velký problém. Jen to vedro... Když jsem šel zpět, tak už ze mne lilo takovým způsobem, že jsem ani pořádně neviděl. Utírat pot už prostě nemělo cenu.
Po návratu na základnu jsem se domluvil s Jirkou ze Slovenska a společně jsme vyrazili na mši. Nastoupili jsem do TAP-TAP. Je to ten místní minubus. Jste v něm sice pěkně namačkaní, ale jinak to je celkem v pořádku. Je to dost levná doprava tady - cena asi 4,- koruny :-). V kostele sv. Petra v Petion Ville probíhala mše, která se hodně podobala naší klasické evropské bohoslužbě. Někdy tady bývají nedělní mše i na 2-3 hodiny.
No a zpět? Jak jinak než pěšky. Fotky z cesty zpět na základnu jsou na http://haiti.rajce.idnes.cz/DELMAS-HAITI/ . Jsou na nich mimo jiné vidět ty kontrasty tady na Haiti. Je pravda, že po zemětřesení již je něco odklizeno – rozhodně více než jen 2% trosek. Nevím, kdo takovými informacemi zásobuje evropská média, ale když se podíváte na fotky po zemětřesení - např. http://clovekvtisni.cz/index2.php?id=830&id_gallery=128 tak je jasné, že se nějaká práce udělala. On je určitě také problém s těmi obecními odklízeči. Když majitelé objektu zemřeli, nemá to kdo odklidit. Zkrátka velkoměsto. Také zde funguje známý princip. Zajímá mne hlavně moje a co je za sousedovými dveřmi je mi ukradené. Tedy pokud to nikdo nehlídá, tak tam někteří leccos ukradnou, ale jinak je to fakt mimo jejich zorné pole.
Myslím, že jsem mohl malinko poznat, jaký je tady svět. Jsou tady „velcí podnikatelé“ a „velcí politici“ a mnoho chudých. Není to ale vždy tak bezútěšné a jednobarevné... Jak psala na jaře na svém blogu Markéta Kutilová z Člověka v tísni, bylo to po zemětřesení tak, že mnoho bohatých Haiťanů nabídlo své zázemí pro humanitární mise a pomoc lidem. Není to otázka barvy pleti či rasy. Je to otázka osobních hodnot a motivů jednotlivých lidí. V diskusích se na blogu objevilo pár zjednodušujících pohledů. Ne, ta situace vůbec není černobílá tak, jak někteří lidé mají tendence ji vidět. Chci o tom něco napsat na respekt http://kucerajiri.blog.respekt.ihned.cz/, protože tento blog jsem vyhradil spíše popisu mého působení na Haiti (záznam dění vždy po několika dnech).
V neděli večer se mi také konečně podařilo dostat bagáž - pořádně se na ní vyřádili kluci americký... Skoro jsem ji nepoznával, ach jo… Včera (pondělí) jsem si zařizoval auto a řidiče, odpoledne jsem jel poté na obhlídku Port au Prince. Konečně jsem mobilní!
Dnes, protože je tady teprve 8 hodin ráno (úterý), čeká mne setkání s naším brokerem v přístavu, mám od Marka dokumentaci a na dnešek je plánována schůzka. Řidič mi dnes také ukáže ministerstvo pro plánování a zahraniční vztahy (důležitý bod :)), palác a také nejrychlejší cestu k letišti. Odpoledne na 1pm mám setkání s člověkem z ústředí charity Haiti. Budu je informovat o projektu a domlouvat setkání s ředitelem charity Port de Paix na severu Haiti. Odpoledne odjíždím do Leogane s Jirkou a zítra bych se měl podívat do Petit Goave, kde působí Člověk v tísni. Ve středu večer budu zpět. Další zprávy napíši až ve čtvrtek ráno místního času.
Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří pomáhají naší misi. Technici čekají jen na vyclení našich aut a vrtné soupravy. Je to už hra o čas. Nejhorší je, že tady je na všechno čas – asi jako „maňána“ na jihu Evropy. Díky všem za podporu a modlitby. Některé věci jsou jen z části v lidských silách.
www stránky projektu: www.praga-haiti.cz
