Konečně mohu napsat veselejší zprávy, i když to nechci zakřiknout. V průběhu příštího týdne se konečně dostaneme k našim věcem. Nyní již zařizuji logistiku přesunů a detaily pomoci UN, kteří nám ji poskytnou. Budeme potřebovat ostrahu při nakládání a potom také pomoc při eskortě.
Ve čtvrtek dorazili tři technici z ČR. Cesta z ČR proběhla OK, kluci přespali na letišti JFK, nechtěli riskovat ranní zdržení v zácpách. Tentokrát se podařilo dostat letadlem také přídavné chlazení na naši druhou „vejtřasku“. Ještě v den příletu jsem je seznámil s hlavním městem Port au Prince. Také se nestačili divit tomu, co ihned viděli. Prostě země jsou různé, ale tahle se ještě i od těch různých ohromně liší. Vezl jsem kolegy po městě a ukazoval jim strategické body a cesty k nim. Ještě večer jsme odjeli ubytovat se v Jacmel. Druhý den jsem zařídil místní telefonní spojení také pro celý tým, abychom se mohli navzájem kontaktovat. Na trhu jsme nakoupili to, co chybělo, a odpoledne se jeli podívat po okolí Jacmel. Je to tady opravdu ideální, mnohem klidnější místo pro aklimatizaci.
V neděli vyrážím s Pavlem do Port au Prince, abychom v týdnu mohli řešit veškerou naši techniku. O detailech napíši v týdnu, spojení na internet je v charitním domě sice problematické, ale rozhodně lepší než tady v Jacmel. Další dva z nás budou pomáhat v Jacmel s posledními úpravami nemocnice před dokončením a podle pokynů vyrazí za námi, jakmile budeme mít přístup k našim kontejnerům.
