Trávím na Haiti druhý den. Včera po příletu to vypadalo, že jsem na letišti jako jinde – ouha – terminál nepokračoval přes imigrační úředníky, ale šli jsme kolem kapely, která vyhrávala, mimochodem neustále tu stejnou melodii pořád dokola, ven do autobusu.
takhle vypadá malá městská hromadnáJRK
Už jsem vážně neměl chuť tu kapelu poslouchat, ale nedalo se jinak. Autobus byl narvaný k prasknutí, druhý taky, takže jsem čekal na třetí. Odvezl mne a pár zbylých osob do haly, která byla provizorním letištěm i místem pro vyzvednutí zavazadel. Musel jsem vyplnit další formuláře, ale naštěstí úřednice se mne na nic neptala – jen jednou se na mne podívala. Takže OK, jsem tady.
Jenomže bagáž – to byl doslova boj, lidi přes lidi, hulákání, běsné. Po průzkumu my bylo jasné, že moje zavazadla tady nejsou. Takže co teď. U malé přepážky už byl člověk, který také neměl ta svá. Postupně nás tam bylo asi šest. Prostě nedorazily. Kde jsou, neví nikdo… Sepsali to se mnou, mám se ozvat. V průběhu sepisování se dostal za mnou Marek. Takže jim nadiktoval své číslo. A uvidíme, jak rychle to bude trvat a zda se ještě s batohy setkám…
Po cestě s Markem a jeho řidičem to bylo pro mne úplně nové – cest málo, většinou udusané široké stezky a na nich se proti Vám řítí nejrůznější auta a náklaďáky. Kolem cesty místa se stany – takové slumy – lidí, co ztratili přístřeší při zemětřesení. Je to vidět na fotkách http://haiti.rajce.idnes.cz dnes je tady trochu problém s připojením a tak se mi nedaří přidat fotky do blogu. Najdete tam taky další fotky z cesty – jsou hodně špatné – nemohl jsem vytahovat velký foťák, tak jen kompaktem přes sklo auta. Ale vypovídají malinko o situaci.
Mám tyto hlavní úkoly.
1. Podpořit proces vyclení našich věcí – cílem je dostat auta a všechny naše věci VEN co nejrychleji
2. Musím najít dodavatele pro stavební materiál na osazování studní, čerpadla, atd.
3. Musím se sejít s lidmi z charity Port de Paix a mluvit s nimi o naší další podpoře
4. Musím sestavit itinerář pro přílet techniků a zahájení prací
Ubytoval jsem se u naší charity. Patří jim velký dík za poskytnutí zázemí. Není jisté, na jak dlouho to bude, ale je to alespoň teď, když nemám ani ta zavazadla, velká pomoc.
Už jsem se aklimatizoval a trochu si zvykám na novou situaci. Lidé tady jsou dost hluční, člověk bez znalosti minima kreolštiny má smůlu. U pouličních prodejců se nedá nic koupit bez toho, aby člověk alespoň trochu neuměl v jejich jazyce počítat. Jinak ho spíše natáhnou….Holt běloch se mezi samými černochy rozpozná rychle :)
Na tomto blogu chci psát takový sice nepravidelný, ale přeci jen jakýsi deník z mise. Co se událo, co mne čeká a tak. Na druhém blogu na respektu http://kucerajiri.blog.respekt.ihned.cz zveřejňuji témata k diskusi a takové články, kde je možné o věcech společně mluvit. Záleží na tom, jak se budu dostávat ke spojení a k netu.
www stránky projektu: www.praga-haiti.cz
