Děkuji za to, že se nebojíte přemýšlet o tak složitých tématech. Každý z nás je jiný, každý unese jinou míru pravdivosti. A chce to lékárenské váhy k nalezení správné míry.

Ale je pravda, že dlouhodobě vážně nemocní lidé svými reakcemi sami směřují své okolí k tomu, jak s nimi má jednat. Většinou stačí je vnímat a nechat na nich, aby určovali míru upřímnosti.

Jak to umí či neumí doktoři je věc často jiná.

Paní Míšo, dovoluji si reagovat ve Vaší diskuzi. Předem díky za článek. V době, kdy se člověk průběžně nepřipravuje sám aktivně i včetně svých blízkých na přechod do jiné dimenze bytí, v době, kdy truchlíme a neoslavujeme odchod lidí z této sféry bytí do jiné sféry, v době, kdy je artefaktem smrti černá barva a černá sukna, v době, kdy používáme kříž jako tzv. "symbol smrti", v době, kdy veškeré písemnosti po "smrti" dáváme do černé barvy, v době, kdy se ze smrti dělá obrovský byznys, v době kdy máme hřbitovy, v době když vzpomínáme na "odešlé bytosti" se smutkem, v době, kdy všeobecně negativně reagujeme a chodíme po špičkách, když se začneme bavit o období staroby a pohřbu, v době kdy jsme s pozůstalými v tichu a bez jakékoliv vize radosti, v době kdy..... Chápeme zatím z velmi velmi velmi úzkého pohledu proces odchodu z tohoto světa, z této dimenze bytí. Zatím se nedokážeme chovat jinak. Chápu to. Bylo to tak po věky věků a my si myslíme, že je to normální a že to prý TAK MÁ BÝT. Jsme však na velkém omylu. Přechod lidské bytosti, která po nasbírání všech dostupných moudrostí opouští tento svět, tuto dimenzi bytí a přechází do jiné dimenze bytí, je především nejkrásnější stav vědomí této bytosti. Zatímco my, zaboření v truchlících šatech, oplakávající člověka, krásnou lidskou bytost, která před chvílí opustila "tento svět", tato bytost na "druhém břehu" se snaží chlácholit a těšít NÁS,abychom se radovali, abychom tímto způsobem oslavili její odchod a dali právě tímto způsobem najevo "ANO, PŘEJI TI KRÁSNOU CESTU - MĚJ SE NÁDHERNĚ A PA !.Bílá barva, vše v radosti a bez smutných ceremonií. Je to těžké, protože takto se chovat by znamenalo úplně změnit styl myšlení a pojetí období umírání.Taktéž umírání, jako fyzický proces, by vypadal s tímto vědomím zcela jinak. Zatím jsme v tomto poznání na začátku. Sloužíme a jsme především otroci strachu a organizací s názvem CÍRKEV. Vychovala si mooooc hodné otroky,je na čase říci STOP!.Jinak skvělé zamyšlení!a ještě jednou dík.

Dobrý den, já děkuji vám za jiný pohled. Moje filozofie mi umírání usnadňuje, nicméně chápu obavy z neznáma....

Naše doba nás sice učí dívat se asertivně do očí jeden druhému, ale pravdě do očí se tak moc bojíme podívat. Znala jsem lidi, kteří dokázali říci "jsem už na cestě na druhý břeh" a nepožadovali za to žádný mimořádný soucit, prostě prožili svůj život a v pravou chvíli pochopili, že jejich cesta je u konce. Takoví lidé jsou inspirací