Proč se „Ševča“ nedržel svého kopyta

Přísloví říká, že se má švec držet svého kopyta. Člověk nemusí být přímo švec, totéž přísloví zřejmě platí i pro Ševčíka.

Když si otevřeme diskuse u článků o docentu Miroslavu Ševčíkovi, tak je to plejáda posměšných komentářů. Ostatně i přímo dnešní článek na iDnes píše, že v současné době pracuje na VŠE jako odborný asistent. Ještě jsem neviděla docenta v ČR, který by pracoval jako odborný asistent.

Velmi podobně se vyjadřují lidé na sociálních sítích. Padají slova jako „šašek“ a podobně. Situace okolo docenta Ševčíka mě přiměla k zamyšlení, jestli má toto vůbec zapotřebí a jak se mohl takové neblahé popularitě vyhnout. Toto uvažování mě přeneslo do vzdálených vzpomínek na mládí, někam na začátek 80. let 20. století, kdy jsem trénovala atletiku. Běhala jsem mílařské tratě, ale znala jsem většinu ostatních atletů z oddílu. Ve skupině sprintů běhal vysoký štíhlý kluk s delšíma vlasama a dlouhýma nohama, což mu přinášelo výhodu při běhu přes překážky a pozornost dívek. Jedna kamarádka sprinterka mu říkala důvěrně „Ševča“, což jsem si od ní vypůjčila do nadpisu článku. Podezírala jsem ji, že se jí líbí, i když to nemuselo být zase úplně osobní, protože byla ten typ holky, které se líbí všichni kluci, dokud se za některého neprovdá.

Ale zpěv k Miroslavovi, tehdy studentovi VŠE. Neznala jsem ho nijak osobně, jen od vidění, nikdy jsem s ním přímo nemluvila. Ale byl v oddíle známý, reprezentoval na čtvrtku překážek i na mezinárodních závodech. Vždycky mi připadal jako typický sportovec, kdybych ho neznala, myslela bych si, že je atletický trenér. Nevím, proč si vybral právě VŠE a ne třeba FTVS. Je fakt, že studovat VŠE byla v té době v mém okolí móda – kdo šel z naší tréninkjové skupiny i kamarádek z dorostu na vysokou školu, tak právě na ekonomii.

Mám ale ještě jeden důvod, proč si spojuji Miroslava Ševčíka se sportovním prostředím, a to i na profesionální úrovni. V obecné vřavě kolem jeho politických a veřejných aktivit poněkud zaniklo, že je zakladatel a ředitel mítinku Memoriál Josefa Odložila. To není z důvodu zvýšení politické popularity, ale z důvodu rodinných vazeb. Miroslav Ševčík je synovec tohoto skvělého mílaře, olympionika, s tragickým osudem. Paní Ševčíková, matka Miroslava Ševčíka a sestra Josefa Odložila, napsala knížku o svém bratrovi. Více v mém článku pod odkazem. Odkaz

Je samozřejmě otázka, kdyby se Miroslav Ševčík vydal například na dráhu trenéra, jak by byl pokračoval jeho osud. Zřejmě by měl větší klid než v politice. Je otázka do jaké míry člověk přitahuje problémy osobně, jaký vliv má prostředí a obor, kde se pohybuje. Je fakt, že si pamatuji, že měl svoje odpůrce už za mlada. Nechci to rozvádět a šířit pomluvy, které jsem o něm slyšela před téměř půl stoletím. Ostatně byla v tom jistě i závist. Ale jak se říká dnes „kontroverze“ vzbuzoval už jako mladý. Nechci se ani vyjadřovat k jeho ekonomickým a politickým stanoviskům, nejsem odborník na ekonomii a není to hlavně cílem tohoto zamyšlení. Nicméně si myslím, i podle vzpomínek z dávné minulosti, že je škoda, když je někdo od přírody schopný organizovat, veřejně vystupovat, navíc obdařený talentem v nějakém oboru, tak se možná na základě nesprávně nastavených cílů, stane terčem hany a posměchu lidí, kteří se o nějakou společenskou aktivitu ani nepokusili a neoplývají jiným nadáním, než diskutovat na fórech.