Markéta Šichtařová dává špatný příklad dětem

V derniéře pořadu Václava Moravce zazněla mimo jiné kritika na práci poslankyně a členky strany Svobodných Markéty Šichtařové

Na otázky ohledně (ne)aktivity poslankyně Šichtařové ve Sněmovně, kde se odmítala zúčastňovat práce ve výborech, nevystupovala na plénu, nepředkládala návrhy zákonů, odpovídali smířlivě jak předseda Sněmovny Tomio Okamura, tak při jiné příležitosti předseda její domovské strany Libor Vondráček. Pouze řekli, že by se měla aktivně zapojit do práce v parlamentu. Je pravda, že poslance nemůže k aktivitě nikdo nutit. V tomto případě však nešlo jen o pasivitu, kterou vykazuje i řada dalších poslanců a poslankyň. Paní Šichtařová se vyjadřovala o práci poslankyně například takto: „Co řadový poslanec většinou dělá? Například si na sekretariátu přebírá všelijaké dárky, které mu posílají firmy, nebo na obrazovce sleduje, jaké obstrukce probíhají v jednacím sále. Ale možnost něco užitečného odhlasovat je prozatím nulová. Tohle je ta nejméně efektivní práce, jakou jsem kdy absolvovala,“ https://cnn.iprima.cz/sichtarova-bojkotuje-vybory-videa-poslankyne-budi-rozruch-jak-hodnoti-praci-ve-snemovne-505352. V pracovní době natáčela promo videa pro svoje podnikání a ještě si to obhajovala, jako že je to užitečnější než práce poslance. Také zaměstnala svého partnera jako asistenta. K práci ve výborech tvrdila, že v nich nikdy nechtěla pracovat. Přitom ovšem ve dvou výborech působila.

Když po kritice poprvé vystoupila na plénu, zdálo se, že vzala výtky vážně a snaží se do práce v parlamentu, za kterou je ostatně dobře placená, víc zapojit. Tím větší bylo překvapení, když se vzápětí vzdala poslaneckého mandátu. Jako důvod uvedla, že prošel do druhého čtení zákon o digitální ekonomice, který implementuje evropské nařízení o digitálních službách. Obává se, že by přijetí zákona mohlo vést k cenzuře. Také se vyjádřila ve zdůvodnění svého rozhodnutí, že při „současném složení sněmovny nemůže plnit sliby, které dala voličům“.

Co tím vším Markéta Šichtařová sděluje? Jaký dává příklad svým sedmi dětem a vůbec mladým lidem? Co vzkazuje svým voličům? Píšu na blog od roku 2012 a už tehdy byla populární svými ekonomickými a společensko-kritickými texty. Čtyřikrát vyhrála titul blogera roku a získala i ceny za svoje spisy o ekonomice. Často vystupovala v médiích, pracovala jako poradkyně ministra. Po vstupu do politiky se díky dlouho budované popularitě dostala na přední místa kandidátky, byla tváří kampaně. Když krátce před volbami do senátu vystoupila s příběhem o domácím násilí a šikaně ze strany manžela, působilo to jako poněkud průhledná součást volební kampaně. Tím nechci zlehčovat problém domácího násilí, ovšem v tomto případě na mě historky, obsahující až surrealistické prvky, působily jako propracovaný literární útvar. Celá tato historie mi k ní nesedla také proto, že se v minulosti vyjádřila ve smyslu, že si každá žena má zjednat pořádek sama a nejsou potřeba eurozákony na ochranu žen.

Nechci se vyjadřovat k ekonomickým analýzám Ing. Šichtařové, nerozumím nijak do hloubky ekonomii, absolvovala jsem jen základní kurzy. Nicméně jsem vzdělaná v literatuře, hermeneutice a teologii, takže jsem v jejích prognózách dobře rozpoznala apokalyptické prvky. V každém případě byly její názory vždy vyhraněné, působila velmi konzistentně, jako silná osobnost, která se nenechá nijak vykolejit a umí tvrdě a vytrvale hájit svoje názory. Vše dohromady jí zajistilo oblibu u části voličů, od nichž dostala hlas. Tito lidé ji zvolili právě proto, aby někdo ve Sněmovně zastával tuto krajní tvrdou linii. Volili ji ti, kteří chtěli mít v parlamentu někoho, kdo je schopen vidět do hloubky problémů i do budoucnosti díky výborným analytickým schopnostem, a kdo bude neoblomně hájit pozici podobně smýšlejících.

A koho posléze voliči viděli? Poněkud rozmarnou poslankyni, která se tváří, že snad je v parlamentu omylem, dává ostentativně najevo, jak ji práce ve Sněmovně nezajímá, na výhrady odpovídá trapným vytáčením a nakonec zbaběle uteče. Z jejího přístupu k práci poslance se zdá, že vůbec nepochopila, že nebyla zvolena pro svoji kratochvíli, ale dostala se na toto lukrativní místo díky hlasům lidí, kteří si přáli, aby mluvila za ně, aby prosazovala zákony a hájila jejich zájmy tak, jak to slibovala v kampani. Nemluvě o tom, že dostala důvěru své strany, která ji po dvou letech působení v politice postavila do čela kandidátky v Praze. Jistě strana Svobodných z její popularity hodně získala, proto i předseda strany mluví o jejím odchodu ze Sněmovny opatrně, i když neskrývá zklamání.

Co si odnesou její mladí obdivovatelé i vlastní děti z tohoto vzoru chování? Že je normální a snad i správné bojkotovat svoje povolání, navíc, které už má v názvu poslání. Místo využití prostoru pro diskuzi a snahu prosazení volebních slibů, utéct z boje při prvním neúspěchu. Zklamat každého, kdo do člověka vložil důvěru. Vymlouvat se na složení Sněmovny, obecně pracoviště, jehož je sám součástí. Jak by asi vypadala práce ve sněmovně, kdyby každý, koho ostatní poslanci přehlasují, složil mandát? Kolik by vzniklo zákonů? A jak by vypadaly výsledky jakékoliv firmy, kdyby se každý vymluvil, že nemůže pracovat kvůli složení pracovního kolektivu?

Snad jediné, k čemu je tento teatrální odchod, jak by řekla moje babička, ze Sněmovny dobrý, je, že se zase jednou připomnělo přísloví o tom, že není všechno zlato, co se třpytí, a volit celebrity se vždycky nevyplatí.