Jak si vysvětlit chování prezidenta?

K této úvaze mě inspiroval rozhovor s europoslancem Janem Zahradilem, který vyšel na iDnes 29.1.2026.

Rozhovor hodně řeší spor prezidenta Pavla s ministrem zahraničí Macinkou. Jan Zahradil se vyjádřil ve smyslu, že obsah sms, které zaslal ministr Macinka poradci prezidenta Petru Kolářovi, nepovažuje za vydírání. Na dotaz novináře k tomu říká, že je v politice 35 let: „…viděl a slyšel jsem různé typy jednání, tlaků, protitlaků, konfrontací, ultimát, viděl jsem různé zprávy, které si politici mezi sebou posílali. V tomto ohledu se obsah těch esemesek pana ministra Macinky nijak nevymyká. Kdo si myslí, že to v politice takhle nechodí, tak je buď naivní, nebo pokrytec. Pokud je naivní, tak by asi měl z politiky odejít, a pokrytců je v politice devět z deseti.“

Druhá zajímavá informace zkušeného politika: „Ale říkám znovu, za 35 let v politice jsem viděl srovnatelné formulace. Jediný rozdíl byl v tom, že se to nedostalo na veřejnost.“

Tyto dva citáty mě vedly k zamyšlení, proč zaprvé komunikoval ministr Macinka s prezidentem skrz jeho poradce, za druhé, proč prezident tyto zprávy zveřejnil a chce z nich dokonce vyvodit důsledky v podobě trestního stíhání? Toto navozuje další podotázky. Jako například jaká je úloha poradce Koláře. Podle serveru ECHO24 Odkaz je uvedený v seznamu lobbistů. To dost připomíná neformální poradce premiéra Mirka Topolánka – lobbisty Dalíka a Večerka – mnozí pamatujeme kauzu, kdy byli obviněni ze snahy podplatit poslance Kořistku, aby nepodpořil vládu Stanislava Grosse. Tedy nic nového ve stojatých vodách české politiky.

Není ani nové zasílání výhružných sms, ještě mnohem ostřejších než, o kterých se aktuálně jedná, jak ostatně svědčí poslanec Zahradil. Opět mnozí pamatujeme tyto situace v době, kdy prezidenta volil parlament. Poslanci čelili výhrůžkám, někteří se schovali na záchodě, aby nemuseli hlasovat.

Otázka, proč se ministr Macinka obrátil na prezidenta, když ne přímo – podle svých slov na něj nemá telefonní číslo – ovšem lze předpokládat, že jako ministr má jistě možnost setkat se s prezidentem osobně při různých příležitostech, ovšem i kdyby ne, měl jiné, oficiální možnosti kontaktovat prezidenta. Nejsem příznivcem konspiračních teorií, ovšem nějaké důvody, proč si ministr zvolil pro komunikaci s prezidentem právě tuto neoficiální cestu, jistě jsou a jsou evidentně dobře známé i členům vlády, případně dalším politikům. Většinou nemáme příležitost se setkávat osobně s politiky, známe je jen z médií, kde vystupují v určité stylizaci, a z popisu novinářů a dalších lidí, kteří nebudou nikdy objektivní. Protože se o politiku od mládí zajímám, snažím se co nejčastěji setkat s politiky osobně, což zase není úplně nemožné. Nebudu zmiňovat, že je nejlepší vstoupit přímo do politiky, protože na to každý nemá čas a náladu. Je to však nejlepší způsob, jak pochopit skutečné fungování věcí v politice a hlavně osobnosti politiků, protože mediální obraz zkresluje jako křivé zrcadlo. Sama jsem byla v politice krátce, a i tak jsem se měla možnost setkat i s lidmi v postavení současných či bývalých ministrů, europoslanců a dalších. Pro každého jsou dostupné besedy, které probíhají hlavně před volbami, a doporučuji každému, kdo se chce v politice trochu orientovat, se jich účastnit. Jinak pak dochází k tomu, že i lidé s vysokou inteligencí, vzdělaní a s rozhledem uvěří, že divadelní představení, jakým politika bezpochyby je, představuje skutečnost. Proč to píšu. Z několika setkání s kandidáty v poslední prezidentské kampani jsem si odnesla poznatek, že v těchto volbách nekandiduje žádná skutečná osobnost formátu tří předchozích prezidentů. I když k nim můžeme mít sebevětší výhrady, o nikom z nich nelze říct, že to byl poslušný vykonavatel vůle někoho v pozadí. O Petru Pavlovi toto říct nelze, už jen z podstaty jeho původního povolání – voják je zvyklý poslouchat rozkazy. I když je jako prezident vrchní velitel armády, je vždy někdo výš. Osobně na mě působil P. Pavel jako někdo, kdo se prostě snaží zavděčit. Člověk bez vlastního charisma, bez vlastního postoje, který ani neumí dobře vyjádřit své myšlenky, možná proto, že nejsou jeho. Prezidentovy projevy na mě působí jako řeč automatu. Ostatně on sám vypadá jako postava z orchestrionu, vyřezaná namalovaná figurka bez emocí, bez hlubšího obsahu.

Potom je zde druhá otázka – proč vlastně tyto zprávy zveřejnil. Podle všeho pro něj byla rétorika ministra Macinky nová. Není politik s roky zkušeností, neví, jak mezi sebou politici komunikují, protože sám politik nikdy nebyl. Možná ty zprávy bere jako osobní útok, ne jako součást obvyklé komunikace, protože není zvyklý na zažitou politickou „kulturu“ jako zkušení političtí pardálové. Je zde ještě další vysvětlení, a to že mu někdo tento postoj poradil. Pak by byla otázka, v koho a čeho zájmu prezident pracuje.

Opozice říká, že Andrej Babiš je nejslabší premiér, jakého jsme dosud měli. Já bych našla jiné kandidáty na nejslabšího premiéra, ale to není otázka této úvahy. Jsem ale přesvědčená, že máme aktuálně nejslabšího prezidenta, což v současném světě není dobrá pozice. Slušnost, kterou na něm mnoho lidí obdivuje, má smysl, pokud je podložená také vnitřní jistotou a vlastním přesvědčením, jako to bylo u Václava Havla. Intelektuální povýšenost, sebestřednost, někdy ne zcela společenské chování předchozích dvou prezidentů jim přinesly mnoho odpůrců, ale cítila jsem se s nimi jako občan s hlavou státu mnohem bezpečněji.