Jak dlouho je s námi nový virus?

O novém viru Covid-19 bylo už napsáno tolik článků, že je asi nikdo nestíhá číst. Nicméně, málo se poukazuje na jednu zajímavou věc.

V moři informací o novém viru poněkud zapadla zpráva, že je možné, že se objevil v různých zemích, včetně České republiky, již před několika měsíci. Možná už na konci minulého roku. Pokud taková informace někde nenápadně probleskne, několik lidí napíše do komentářů, že ji zřejmě oni, nebo někdo z blízkého okolí prodělali, a popisují příznaky "neobvyklé chřipky", která je postihla třeba v lednu.

Obvykle je taková zpráva nenápadná a nikdo ji víc nerozšiřuje a nerozebírá. Přitom, když se nad tím zamyslíme víc, můžeme odvodit mnoho zajímavých souvislostí. Samozřejmě lze namítnout, že jsou to dohady, domněnky, které nejsou zcela ověřené. Při určitém množství dobré vůle by se ověřit daly - například tak, že lidé, kteří se domnívají, že nemoc přestáli, by se podrobili testu, jestli mají protilátky, (neřešme, že nevzniknou vždy), ale jistě by to určitá stopa důkazní byla.

Proč se tak neděje, může mít zcela prozaický důvod, a to že ve všeobecném shonu a panice není čas zkoumat všechny hypotézy. Je však možná i jiná příčina, proč se této tezi nikdo nevěnuje. Jestliže by před několika měsíci několik lidí onemocnělo s lehčím či těžším průběhem, někteří možná dokonce zemřeli, a většina se vyléčila, znamenalo by to, že se objevil nový typ virového onemocnění respiračního typu. Kolik takových lidí bylo, nevíme. Byli to jednotlivci, desítky, nebo dokonce stovky? Co víme je, že když se začala nákaza tímto novým typem viru sledovat, postupně se objevovaly nové případy. Po prvních třech nakažených v ČR, (o nichž se vědělo), se začala šířit restriktivní opatření, zasahující vzdělání, sport, kulturu, mnoho služeb, ale i výrobu. Byl zasažen nejen společenský, ale i rodinný život většiny lidí. Několik  představitelů státu získalo téměř neomezenou moc určovat lidem, co smí a nesmí pod hrozbou sankcí. Sami musí vidět, že některá opatření jsou zcela nesmyslná, ani je nemusím jmenovat. Mnoho lidí přišlo o práci, nemůžou se scházet rodiny, přátelé. Nelze cestovat do zahraničí a zpět. Lidé se bojí sebe navzájem buď kvůli nákaze nebo kvůli udávání. Když se před měsícem začaly valit informace o hrozbě, která může znamenat téměř konec světa, připadala jsem si jako v nějakém apokalyptickém filmu. 

Situace je taková, jaká je, takže si můžeme jen představit, jak by vše pokračovalo, kdyby onemocnění nebylo vyhlášeno za hrozbu, a sepsán apokalyptický scénář. Zřejmě by další lidé onemocněli s lehčím či těžším průběhem, většinou by se vyléčili, někteří by zemřeli. Tak, jak to bývá u všech vážnějších nemocí. Přitom by pracující chodili do zaměstnání, děti do školy. Volný čas by lidé trávili ve společnosti, při sportu, na cestách. Ve zprávách by se objevila informace o epidemii chřipky, jak je v tomto ročním období běžné každý rok. Lidé by byli nabádáni, aby dodržovali prevenci proti virovým onemocněním, což je zejména otužování, pobyt na čerstvém vzduchu, dostatek ovoce a zeleniny a dodržování hygienických pravidel. Mezi ně patří i to, aby osoby s příznaky chřipkového onemocnění nechodili mezi lidi, nesahali holýma rukama na potraviny k přímé konzumaci a další návyky, které by měl každý znát nejméně od základní školy. Možná by vyšel rozhovor s vědcem o tom, že se objevila nová mutace chřipkového viru.

Opatření, která postupně zavádí politici po celém světě, oficiálně proti šíření nemoci, ale můžeme si všimnout, že už padají návrhy na znárodňování, špehování, izolaci některých skupin lidí, zavírání hranic a další projevy totality, mají k prevenci onemocnění dost daleko. Některá, jako je nařízení zakrytí nosu ve venkovním prostředí, uzavření sportovišť, ale i farmářských trhů, kde se dostane kvalitní čerstvá zelenina, jsou vysloveně kontraproduktivní. Dobře si pamatuji, jak jsem ještě v reprodukčním věku, kdy jsem nemohla jeden týden v měsíci chodit plavat, (chodím od roku 1986 do venkovního bazénu celou zimu), kolikrát chytla virové onemocnění.

Někdy mi skoro připadá, jako kdyby opatření měla vést k tomu, aby co nejvíc lidí onemocnělo, a byla tak záminka nouzový stav maximálně prodlužovat. Neumím si totiž vysvětlit, proč by jinak vznikaly takové nápady, jako nutit lidi chodit v roušce, která před viry nechrání, ale naopak je jejich semeništěm, otvírat  sportoviště bez hygienického zázemí, pokutovat lidi na procházce na čerstvém vzduchu, a hlavně občany neustále stresovat. Vypadá to na první pohled jako konspirace, ale pro toho, kdo je zvyklý používat analytické myšlení, to zase tak velké překvapení není.