Existuje hlubší politické dno?

Už je to několik dní, co jsem si položila řečnickou otázku výše, váhala jsem, jestli toto téma otvírat na svátky, ale nějak mi to nedá.

Otázku jsem si položila po zhlédnutí informace a komentářů o rozhovoru kandidáta na ministra životního prostředí Filipa Turka s prezidentem Petrem Pavlem. Kandidát Turek dostal prostor v rozhovoru Televizních novin, kde se mohl obšírně vyjádřit ke své kandidatuře. Říkal, že udělal „mnoho chyb, ale bylo to před politikou…některé chyby jsou skutečné a některé mediální…nemělo to vliv na pozici europoslance“, proto si myslí, že by to nemělo mít vliv ani na pozici ministra a už vůbec ne ministra životního prostředí...dále: „věřím, že žijeme v právním prostředí, kde je presumpce neviny, kde platí nejvyšší zákon, a to je Ústava.“

Na dotaz, jestli chce být ve vládě říká, že „nemáme jiného kandidáta“ – tuto formulaci použil v rozhovoru čtyřikrát. Například: „… nebyla by to žádná tragédie, kdybych se ministrem nestal, na druhou stranu my jiného kandidáta nemáme.“ Dále se věnoval kritice předchozí vlády: „...my považujeme za zásadní, že už tady nepokračuje vláda Petra Fialy, že odmítáme EU ETS2 a veškeré agendy Green Dealu…“ Nakonec se označil za symbol boje proti Green Dealu.

Potom dostala slovo opozice, kde mě zaujalo vystoupení Ivana Bartoše ani ne tak všeobecným vyjádřením, že je kandidát „naprosto nevhodný“, protože ministr reprezentuje i navenek, (ostatní dotázaní, například bývalý ministr Lipavský, odpověděli stejně plytkým výrokem), ale zejména výhružně vyhlížejícím komandem stranických kolegyň v pozadí.

A jak se vyjádřil prezident?

Podle Odboru komunikace KPR výhrady prezidenta k nominaci Filipa Turka přetrvávají, protože: „Osoby v postavení ministrů musí splňovat zvýšené nároky na loajalitu vůči těmto ústavním hodnotám, v jejichž intencích mají vykonávat ústavní funkci ministra. Filip Turek svým veřejným vystupováním, výroky a chováním vytváří u významné části veřejnosti přesvědčení, že tak bagatelizuje jeden z nejhorších totalitních režimů 20. století, nacistické Německo, které mělo na svědomí genocidu milionů nevinných lidí. Tím zpochybňuje respekt k ústavou definovaným neměnným hodnotám rovnosti a lidské důstojnosti stejně jako k demokratickému řádu jako takovému. Dalším svým chováním vyjadřuje neúctu k hodnotám právního státu. Prezident je hluboce přesvědčen, že člověk s tímto chováním a vystupováním nemůže být ministrem vlády ČR a předpokládá, že ho z těchto důvodů předseda vlády na ministra nenavrhne.“

Takže si shrňme situaci. Kandidát na ministra, který veřejně hajloval, psal výroky, které jsou v rozporu se zákonem, vyhrožoval, dopouštěl se násilí, na svoji obhajobu říká výmluvy typu, že „nechal kolovat mobil v hospodě“, že mu nábojnice položená na střechu auta diplomata zřejmě „vypadla z kapsy“, nebo že jel o 100km víc, než je povolená rychlost, na německé dálnici. Přitom se ohání Ústavou.

Prezident, který měl v posudku z roku 1988, že je třídně uvědomělý, politicky vyspělý, napomáhající prosazovat vedoucí úlohu Komunistické strany…a ve svém životopisu z roku 1987 obhajoval vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa, protože u nich doma byli na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu, argumentuje, že kandidát bagatelizuje jeden z nejhorších totalitních režimů 20. století. Do toho se ještě vkládá se svým rozumem skupina politických ztroskotanců, abychom mluvili řečí zmíněných totalitních režimů.

Jinými slovy ministra chce dělat někdo, kdo svoje aktivity na hraně zákona omlouvá jako přistižený prvňák a jeho strana trvá na tom, že je jediný kandidát na ministra. Přesvědčený komunista s vojenskou kariérou v době normalizace kádruje, kdo bagatelizuje totalitní režim.

Když jsem psala v jednom článku, jak byla zoufalá volba prezidenta mezi dvěma kariérními komunisty, nečekala jsem, že laťku politické kultury lze ještě snížit. Zdá se mi, že už bylo dosaženo politického dna, ale možná nás další jednání, nejen v této kauze, přesvědčí, že dno lze ještě posunout.